Klinika

Kníže Lombardini má krásnou pracovnu, nevidí z ní nic než skály a moře. Kníže sedí u svého mahagonového psacího stolu a právě zvedl sluchátko svého soukromého telefonu. Volá jednu Kliniku asistované reprodukce někde ve Švýcarsku.

V recepci kliniky zvoní telefon. „klinika,“ říká recepční.

„Dobrý den,“ říká kníže, „jmenuji se Lombardini a chci mluvit s někým, kdo mi může poskytnout informace osobní povahy.“

„Já vás přepojím,“ říká recepční.

A po chvíli se ozve: „Dobrý den, pane kníže, já jsem doktorka P., co pro vás mohu udělat?“

„Prosím, považujte náš rozhovor za důvěrný.“

„Ale jistě, pane kníže, rozumím vám.“

„Ještě jsem vám neřekl, o co jde.“

„Tak mi to, prosím, řekněte.“

„Můj syn má dítě s jednou ženou a právě jsem se dozvěděl, že dítě bylo počato na vaší klinice. Chtěl bych vědět, jestli to dítě je její a kdo byl dárcem spermií. Chápete, že jde o velice citlivou informaci.“

„Ano, to chápu. A jak se jmenuje ta pacientka a kdy se narodilo děťátko?“

„Pacientka se jmenuje A.K. a dítě se narodilo v roce 1990.“

„Počkejte, prosím, u telefonu.“

A za chvíli se ve sluchátku ozvalo lehce odměřeným hlasem: „Tak už jsem to našla, pane kníže. Byla použita metoda dárcovského vajíčka i dárcovské spermie.“

“A můžete mi říct jména těch dárců?“

„Ano, v tomhle případě opravdu mohu, oba jsou totiž už dávno mrtví, dárcem vajíčka byla jistá paní Zuzana X. a dárcem spermií jistý Max Y.“

„Opravdu jste si jistá, že oba již zemřeli?“ mírně třesoucím se hlasem pronese kníže.

„Ano, dárkyně zemřela v roce 1966 a dárce v roce 1958.“

„Vaše klinika ale není zdaleka tak stará. Můžete mi říct, jak jste od nich získali souhlas s darováním zárodečných buněk?“

„No to opravdu nemohu, ale pokusím se to zjistit.“

Nebe nad zálivem potemnělo, knížeti se sevřelo srdce. Oba již dávno zemřeli! Díval se na stojánky s jejich fotografiemi: „Ale oni žijí!“ chtělo se mu křičet. Je to přece jeho syn a snacha. Vzali se spolu jako děti a nikdy v dospělosti už se nesetkali. To dítě je jeho legální dědic! Tak proč se dusí a nemůže popadnout dech?

Zavolal sluhu, sluha zavolal kněžnu, kněžna zavolala lékaře, lékař zavolal sanitku. „Vlastně jsem se zapomněl zeptat na to druhé dítě,“ pomyslel si kníže, ale to už byl v sanitce a slyšel svého lékaře, jak křičí do sanitního mobilu: „Asi infarkt.“

Následující den byla ona nejmenovaná klinika asistované reprodukce nečekaně uzavřena. Ale existuje plno dalších…