Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Krásná neznámá

07. 10. 2003
1
0
1336
Autor
Lancelott

Postarší povídky z přelomu let 2000 a 2001

 

            Zazvonil dveřní zvonek a Tomáš se probudil. Nechtělo se mu spát a ani nebyl ospalý. Prostě usnul. To se mu ale v poslední době stávalo často. Prostě přemýšlel, zasnil se a usnul s otevřenýma očima. Pořád to samé. Pokaždé se najednou probere a nepamatuje si nic kromě nádherné černovlasé dívky a nádherného rána. Už zase pomalu upadal do zasnění, ale druhý zvonek ho probral. Šel otevřít. Byla to Katka. Už jí čekal. "Tak dělej, pařba už čeká."

         Tom sice nesdílel Katčino nadšení, ale šel. Slíbil jí to. Prý mu to mělo zvednout náladu. Moc tomu nevěřil.

         Už z dálky byla slyšet hlasitá hudba. Vešli dovnitř, kde se už nacházelo spoustu lidí v různém stádiu rozveselení. "Pojď, půjdeme si sednout," řekla Katka a vlekla Toma za ruku. Posadila ho na sedačku a gestem zavolala číšnici.

         "Co si dáte?"

         "Dvě piva, prosím."

         Tom si všiml, jak Katka poslouchá hudbu a už v sedě ji intenzivně prožívá. Když číšnice přinesla pivo, připili si na tenhle večer, pak Katka vstala a vyzvala Toma: "Tak pojď, jdem na to."

"Jdi teď sama, já se nejdřív rozkoukám," řekl jí Tomáš a rozhlédl se po místnosti.

         Bylo tam dusno. Všechna okna byla zavřená. Vzduch byl vydýchaný a zahřátý od tepla světel. Od úst většiny přítomných se do vzduchu uvolňoval namodralý obláček cigaretového dýmu. V hrdle mu vyschlo a tak se znova napil.

         Ještě jednou se rozhlédl po místnosti až došel pohledem ke stolu, kde se nějaký hrubián snažil přinutit k tanci nějakou dívku. Tahal ji za ruku a byl už téměř agresivní. Naštěstí se ho zastal vyhazovač, který tomu parchantovi zabránil ji uhodit. Šel tedy tančit sám, ale byl hrozně naštvaný. Dívka si oddychla a napila se svojí koly.

         K Tomovu stolu přišla číšnice a posbírala prázdné sklenice. "Další pivo?"

         "Ano,...nebo vlastně ne. Přineste mi raději kolu."

         Číšnice odešla a on se zase podíval na ni. Už se na ni chvíli díval, když zjistil, že se dívá i on a na něj. Honem odvrátil pohled a zadíval se na parket. Tam mezi ostatními páry tančila i Katka s tím šíleným chlapem. Mezitím přišla číšnice a podala Tomovi kolu.

         Tom se napil a podíval se na krásnou neznámou. Ještě pořád se na něj dívala a usmívala se. Zadíval se na její úsměv a rty. Očima se vpíjel do jejich očí a celé tváře až se skrz  ně dostal až k její duši, která v potemnělém koutě zazářila jasným plamenem. Už nelitoval toho, že sem šel. Dokonce se i trochu zalekl toho, kdyby se nakonec rozhodl, že nepůjde, protože o tom přemýšlel.

         Její duše v něm navodila prazvláštní pocit. Bylo to hřejivé i osvěžující, svíravé i osvobozující. Tenhle pocit už někdy měl. Tohle už zažil. Bylo to už nejednou a dokonce i v poslední době. Bylo to…no ano! Byla to ona! To o ní se mu to zdávalo nocí i dnem! To na ní musel pořád myslet a ona byla také důvodem jeho nálady. Jak si na to mohl vzpomenout až tak pozdě.

         Tom se probral ze svého zamyšlení a podíval se vedle sebe. Na stole tam ležela Katka. Podíval se na její hodinky a zjistil, že už je nad ránem. Podíval se k protějšímu stolu. Pořád tam ještě byla. On tam nebyl.

         Tom ani nevěděl proč, ale zvedl se od stolu a vyšel ven. Mírné šero předvídalo brzké svítání. Vzduch byl čistý a chladivý. Zhluboka jsem se nadechl a zaposlouchal se. Z nedalekého lesíku se ozýval ranní koncert zpěvných ptáků. Vydal jsem se k němu. Na okraji lesa jsem se otočil zpátky k budově, ze které jsem před chvílí vyšel a opřel jsem se o statný smrk. A pak jsem ji zase uviděl. Vyšla ven a podívala se na mě. Usmála se a vydala se mým směrem. Celou dobu jsme se dívali jeden druhému do očí. Když přišla úplně ke mně, chytili jsme se navzájem za obě ruce a zadívali jsme se ještě hlouběji do svých očí. Ucítil jsem žár jejich dlaní a ona ucítila žár těch mých. Naše ústa se přiblížila a pak se spojila. Když jsme se z toho probrali, objala mě kolem pasu, já ji kolem ramen a odešli jsme spolu. Když jsme odcházeli, slunce už bylo půlkou svého kotouče nad obzorem a začínal překrásný den.

červánky
27. 09. 2004
Dát tip
Asi jsem protiva, ale básničky se mi ot Tebe líbí víc....

Lancelott
10. 10. 2003
Dát tip
Nugetka: kamarádka...je to začátečnická chyba...moc se za to omlouvám...možná to opravím...spisovatel zná souvislosti, ale nesdělí je...fakt chyba:o(

Nugetka
09. 10. 2003
Dát tip
Ta Katka byla jeho holka nebo kamarádka...? Líbí*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru