Lesní víla

Závoje z kopretin,

Ze slonoviny kůže,

Oči jak pomněnky,

Ve vlasech růže…

Tančí tak divoce,

Chtěla by milovat.

Vybízí stromoví,

Vlky, i ryby v potoce –

Tak pojďte tancovat!

Prstíky bílými češe si vlasy,

Hedvábným pohledem kouká na krásu kolem.

Nožkami rozplétá pšeničné klasy,

Usedá k večeři za kamenným stolem.

Se stromy povídá si o lese,

Chce toho vědět tolik co oni.

K prudkému větru promlouvá bezhlese,

Vidí barvy tak jaké jsou,

Cítí květy kopretiny, jak doopravdy voní…

Líbily se jí, tak na hroby je natrhala,

Mrtvým je odnesla.

Z údolí tmu odehnala,

A utíkala zpátky do bezpečí,

Utíkala do lesa…