Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SÁM

17. 10. 2003

2280

Autor

SÁM

Zas něco skončilo a láska odchází.

Nesnáším proslovy, tak „Sbohem …“ bez frází,

budeš mi scházet.

Před spaním poslechnu jednu z tvých kazet,

co jsi tu nechala.

Jedno, zda záměrně, nebo kdyžs spěchala,

bolí to stejně,

vždyť tvá vůně neochvějně

válí se tu všude kolem.

A jak nad bitevním polem

rozvinula noc svou černou.

Komu asi jsi teď věrnou,

moje kráso minulosti?

Zapomnění snad se zhostí

svého kouzelného umu,

jinak celkem bez rozumu

zmizím v prázdných ulicích.

zvedavec

01. 11. 2003

Dát tip

tip - neostaň sám, podľa prečítaného máš iste čo dať

bluebutterfly

30. 10. 2003

Dát tip

jste to tu nějak rozjeli!:-) dobrýýýý.......*

Lilie

22. 10. 2003

Dát tip

Děkuji za sílu, jíž přenádherně voníš, snad pod hladinou nazalknu se možná ty, neznámá, se skloníš a vzduchu doušky dáš mi kusé, budu čekat ...

Elyn

22. 10. 2003

Dát tip

Neznámá, co na břehu stála a tvář tvou hledala, se možná silnou jenom zdála..., když ruku svou ti podala. Nebojíš se? ¨;)

Lilie

22. 10. 2003

Dát tip

Já již pod hladinou jsem. Nač bát se? Já už mohu pouze vzdát. Ale strach se probral ve tvém hlase. Chápu to ... již tisíckrát ...

Již tisíckrát se někdo topil a já mu ruku podala Sotva se vzchopil, nepochopil, že možná i já jsem padala Strach teď, když o něm víme (oba ho máme, nač si lhát.), ze svých duší zprovodíme Vždyť můžeme se nepoddat

Lilie

22. 10. 2003

Dát tip

Já vím. Když verše se tak ktásně pláčí. Té síly máme jistě dost. Přitom ke štěstí tak málo stačí, však platí se tu za hloupost. Když někdo nevidí tvůj stesk, a jsi jenom jedním z lidí tak nevěř stále na potlesk a běž za tím, kdo tě vidí.

Elyn

22. 10. 2003

Dát tip

Za hloupost se platí vždycky Za na dlani duši ještě víc Proč zní to tak melancholicky Chtěla bych dát, ...však nemám nic Nic, oč by druzí stáli, když opustí je smutek Tak proč by zase nezmizeli v dáli Nejlíp má se přece ten, kdo utek...