Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez nich

25. 10. 2003
1
0
1201
Autor
Zenra

 

Bez nich

Tiše se proplétám, bloudím ulicemi,
jak těžké je člověku žít mezi těmi,
jež nemají ve snech cíl.
Tiše křičí opilý ohně dým:
  „Jak těžké je člověku žít mezi lidmi.“

 

Hvězda vznáší se zmámena krásou,
 vplétajíc do vlasů kapky deště,
    její slova stejně jak má zlá jsou.
        Ozvěna hlasu však slzy nese ještě:
„Jak marné je člověku kochat se spásou.“

 

Zloděj Měsíc okradl noc o milosrdnou tmu,
proč jsme tak zoufale zvláštní,
my, co se chtě nechtě dál brouzdáme po samém dnu.
Proč odmítáme ruku, jež plamen něžně zháší:
„Jak kruté je člověku bít srdcem plným zášti.“

 

A dny dál dlouze, šedě plynou,
polykajíc svá jitra i noci,
blahosklonné hlavy velikášsky kynou.
Však když je třeba nejsou ku pomoci.
A jejich stereotypní hlasy ku zkáze zvou:
„Člověče, máš snad Boha ve své moci?“


Andulka
30. 10. 2003
Dát tip
:-)

Seregil
25. 10. 2003
Dát tip
Hm... velmi zajímavé....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru