Konec konců

Mnoho nám tehdy chápat nešlo

a milovat jsme neuměli,

co by se za nehet jen vešlo.

Chtěli jsme tolik... co jsme chtěli?

Oba jsme děti s vážnou tváří

a modré tričko nezachrání

oběti padlé na oltáři.

Něco tam vzadu štěstí brání.

Moc jsem tě chtěla, lásko milá,

nikdy jsem tě však nezískala.

Když duše má v tvé zabloudila,

namísto slz jsem se jen smála.

Lepím si střepy tvého vztahu.

Nemocný je a tolik slabý.

Chce se mi křičet: "Zemři, vrahu!"

Do pekel stejně s tebou šla bych.

Kolik těch konců jsme už vzdali?

Jsme jako drogou omámení.

Hledáme štěstí někde v dáli,

čekáme už jen na znamení.

Nechci už konce, chci jen tebe.

Ve chvíli, kdy to ze rtů splývá,

někoho pohled krutě zebe,

někdo se na mě mlčky dívá.

Jsou to tvé oči, tvoje řasy

a zvuky pohřbívacích zvonců.

Něco mi chceš říct, lásko? Asi...

Krásko, tohle je konec konců...