Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chladnou hlavu #15: Láska je pes

Výběr: Dero
29. 10. 2003
35
3
5768
Autor
Rimmer

Byl jsem rád, že nejsem zamilovaný, že nejsem na světě rád. Líbí se mi být vždycky v opozici. Zamilovaní lidé se často stávají neurotickými, nebezpečnými. Ztrácejí nadhled. Svůj smysl pro humor. Bývají nervózní, psychopatičtí, nudní. Stávají se z nich dokonce vrahové.

BUKOWSKI, Charles. Ženy

 
    Zastrkával jsem cípy prostěradla pod matraci příborovou lžící. Přesto jsem se každé ráno budil na holé matraci s prostěradlem srolovaným mezi nohama. Vchodové dveře se otvíraly přímo proti dveřím do koupelny, takže když jste vyběhli ze záchodu s přílišným entusiasmem, mohli jste právě příchozímu spolubydlícímu vyrazit zuby. Občas nebyl dostatečný tlak vody, takže se nedalo sprchovat a splachovat a taky lednička vydávala v noci dost transcendentální zvuky. Ale až na tyhle drobnosti to byla pěkná kolej. A když jsem postavil na stůl rámeček s Agátinou fotkou, byla to rázem nejhezčí kolej v Olomouci.
 
 
 
***
 
 
 
    „Zamilovala se do tebe lesba?“ položil jsem zpátky na talíř vidličku s hranolkem.
 
    „Jo,“ zakývala Vlasta rozmrzele hlavou, „jenže ona je divná. Při imatrikulaci si jen tak pro sebe překládala českou hymnu do znakový řeči.“
 
    „No a?“ usrkl jsem z kofoly a přemýšlel, jak se asi rukama řekne „bory šumí po skalinách“.
 
    „Pořád se směje a já nevím čemu,“ pokrčila bezradně rameny.
 
    „Třeba jsi vtipná,“ zápasil jsem s pytlíkem s tatarkou. Třetina tatarské omáčky z toho sáčku nikdy nejde vymáčknout. Kdybychom poslali „prázdné“ pytlíky od tatarky do Afriky, uživíme několik vesnic.
 
    „Tak jsem ji odmítla,“ pozřela Vlasta smutně knedlík. „Bylo to takový blbý.“
 
    „No jo. Ale... kdybys ji neodmítla, to by bylo blbější...“ otevřel jsem diplomatku a vyštrachal rozvrh. Za čtvrt hodiny mám přednášku z profesní etikety a image. „Z toho se dostane. Mě už taky několikrát odmítly.“ Vlastně... jen jedna ne. „A kdybych se vyznával stejnýmu pohlaví, tím spíš bych to čekal.“
 
    Vlasta zamyšleně hleděla střídavě na mě, střídavě do nedojedené hrachové polévky. Vstali jsme a odnesli tácy na posuvný pás.
 
 
 
***
 
 
 
    Venku už se pomalu hlásil o slovo podzim, který dnes kalendářně začínal. Bylo sychravo a trochu foukalo. Nasadil jsem si rukavice. Každá měla jinou barvu.
 
    „Nový prostor! Nové číslo! Poslední výtisk!“ volal zarostlý houmles kolportér ve žlutém kulichu. „Tentokrát na téma: Láska hory přenáší!“ Vytrčil paži s časopisem směrem ke mně: „Pro mladé je sex! Pro staré je pohřeb!“
 
    „Ne, děkuju,“ pousmál jsem se a svižným krokem pokračoval na katedru žurnalistiky.
 
 
 
***
 
 
 
    „Kromě kinetiky, mimiky a proxemiky by měl novinář ve společenském styku zvládat také haptiku,“ vykládala PhDr. Honcová, zatímco jsem se šťoural verzatilkou za nehty. „Haptika zahrnuje veškeré doteky. Dělíme je do pěti kategorií: lékařské, společenské, přátelské, láskyplné a erotické.“ PhDr. umístila na meotar nákresy správného a nevhodného podávání ruky a já dumal, do jaké kategorie zařadit to, jak mi tenkrát Agáta strčila jazyk do ucha. Nakonec jsem rezignoval a vymyslel pro Agátu dodatečnou skupinu doteků pohádkových.
 
 
 
***
 
 
 
    „Dřív to byl docela děvkař. Teď se polepšil, protože je zamilovanej, ale zase pořád brečí,“ vyprávěla mi zbrusu nová spolužačka Linda o svém milém, když jsme se vraceli na kolej. Linda byla fanynka do sci-fi a měla hrozně moc vlasů. „Mám tu jeho fotku.“
 
    Podíval jsem se na snímek. Chlapec vypadal trochu jako opice. Jen chlupatější.
 
    „Fakt. Furt žárlí a brečí,“ žalovala.
 
    „Je citlivý,“ zastal jsem se ho. Netušil jsem, že jsou orangutani tak citliví. „Asi tě má rád.“
 
    „To není sám,“ povzdechla si, „za poslední dva týdny už se se mnou přestali bavit dva kamarádi, protože jsem s nima nechtěla začít chodit.“
 
    Proboha, jak tohle může někoho trápit? To je můj sen! „To by tě mělo těšit.“
 
    „Mě to štve,“ utrousila zkroušeně a schovala lidoopa zpátky do peněženky.
 
 
 
***
 
 
 
    V poštovní přihrádce označené písmenem „CH“ jsem našel pohled od Radima. Na obrázku byl voják ležící na břiše v zákopu, z něhož trčí do vzduchu dvě ženské nohy v punčocháčích. Radim se dostal na vojenskou akademii a po rozchodu s Vlastou, se kterou teď tvrdneme tady, se opět začal sexuálně realizovat. Naposledy to byla nějaká důstojnice v uhelném skladu. I takhle se to dá dělat.
 
    Otevřel jsem dveře do kolejní buňky a prodral se horou pytlů na odpadky k mému pokoji. Všem je jasné, že kdo první vynese koš, bude ho vynášet do konce studia, takže dokud tomu nejslabšímu nerupnou nervy, topíme se tu v pet lahvích a v kelímcích od jogurtů. Stejné je to i s doplňováním toaletního papíru.
 
    Probrodil jsem se ke stolu s Agátinou fotkou. Seděla na gauči, na sobě měla jen šusťáky, podprsenku a vyzývavý kukuč. Veškeré štěstí jsem nechal 299 kilometrů na severozápad odtud. Aby toho nebylo málo, nevzdalovali jsme se jen emočně, ale už i distančně. Koukal jsem z okna na šedivou Olomouc horizontálně prošpikovanou žaluziemi a promítal si poslední měsíc ve snaze zjistit, co se to s námi vlastně děje.
 
    Mobil pípnul. SMSka. „Vojto, ja jsem ted v priserny situaci. Neco se tu stalo a ja to vazne nechci resit pres zpravy. Jenze jak to mam udelat, kdyz nechci byt smshrdina. Agata“
 
    Bodlo mě v pravé plíci. Stiskl jsem „Volat“.
 
    „Copak?“ vyrazil jsem naléhavě.
 
    Zaslechl jsem sklíčený, 299 kilometrů vzdálený dívčí hlas: „Ahoj.“
 
    „Co se děje?“ polkl jsem.
 
    „Počkej,“ řekla tiše, „já ti zavolám. Ty to máš drahý.“
 
    Zavěsili jsme. Mě to stojí 6,60 za minutu po celý den. Agáta má večer volání levnější.
 
    „Ahoj,“ zopakovala snad ještě tišeji.
 
    „Ahoj,“ srdce mi tlačilo na ohryzek, „co se děje?“
 
    „Ty asi víš,“ zašeptala. A já věděl. Věděl jsem, že se mi moje láska už několik týdnů pomalu rozpadá před očima jako Michael Jackson.
 
    „Už to nemůžu dál snášet. A... nechci tě držet v marný naději...“ pomalu přecházela do vzlyků.
 
    Nadechl jsem se a zvlhly mi oči.
 
    „Prosím tě, nebuď smutnej,“ rozplakala se.
 
    „Nebudu,“ lhal jsem.
 
    „Mně je to tak líto,“ brečela.
 
    Byl to ten nejbolestivější zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Poslouchal jsem, jak moje dívka pláče ve zvýhodněném tarifu.
 
    „Mně taky,“ začal se mi rozmazávat výhled.
 
    „Tenhle hovor asi nemá cenu protahovat,“ popotáhla nosem.
 
    „Ne.“
 
 

15. Láska je pes

 
    Zavěsil jsem, přešel k oknu a zavřel oči. Začínalo pršet.
 
    Co teď? Neměl bych vzít rámeček a mrštit s ním o zeď, abych se na moment mohl cítit jako hrdina laciného paperbackového románu? Jenže pak bych musel zamést střepy. Navíc ten rámeček mi koupila máma, ani ne před týdnem. Otočil jsem ho aspoň Agátou dolů, abych se nerozbrečel. Nezabralo to.
 
    Ráno jsem se probudil s prostěradlem srolovaným mezi nohama.




iwrite.cz
 

3 názory

Smutné...Ale to se bohužel stává.

je to vážně ze života, dokonale lidský... až z toho mrazí *

Pan Bukkake
15. 06. 2007
Dát tip
Zdá se mi to, nebo se tahle vyjímá opravdu tak moc...každopádně jak člověk toho chlápka trochu zná... a ten kontrast k počátečním povídkám... stejně jako i u předchozí se ta vážnější poloha dost zamlouvá, což je co říct, protože většinou pro to není moc cit :-). Tady se to ale ještě tak akorát kloubí s tím celkovým pohledem... abych pravdu řekl, zase se u tvých povídek tak nebavím, ale ten přístup se mi moc líbí...

Shamlieth
19. 02. 2006
Dát tip
Zkusil jsi někdy elastické prostěradlo? Docela to pomáhá, to co má být dole tam zůstane.. Jenže jednou to stejně musíš vytáhnout.. stejně jako city.. Michvolka: teď a mockrát? Pak jsi odvážný jedinec mimořádné psychické konstrukce.. obyčejného člověka rozchod s milovanou osobou rozloží na kusy.. kousíčky.. titěrné, které si přejí být rozneseny větrem.

Michvolka
20. 01. 2006
Dát tip
Smutná a pěkná. Něco podobného jsem teď zažila mockrát, ale povím ti, není lepší být ten kdo musí jedince opačného pohlaví odmítnout/tat, zvlášť když to jsou přátelé. rozhodně ale dávám tip. S Tvýma povídkama to je vážně těžký, člověk to moc prožívá. Zvlášť když je teď čtu odzadu :))

Brosqička
07. 04. 2005
Dát tip
Ty jo, ... moc se mi to líbilo... Je tof akt povídka ze života, reálná a čtivě napsaná, zároveň dojemná tím, jak je opravdová.. *T*

zirael
01. 06. 2004
Dát tip
skvělé******

kabe
11. 05. 2004
Dát tip
pekne napsany, pekne. ale stejne je tam na muj vkus spousta srackovity vyplne

Dero
20. 04. 2004
Dát tip
Jo, Rimmere, rozmazlil a můžeš za to i Ty. ;o) Nejni zač, je to Tvůj um. ;o)

Dero
19. 04. 2004
Dát tip
K této povídce se moc rád vracím ... ovýběruji Ti ji, je úžasná.

Rimmer
19. 04. 2004
Dát tip
Dero: Tak ty už ses taky vrhl do redakce, jo? Já bych takovou zodpovědnost asi nevydržel :) Dík za výběr. Kdybych sestavoval hitparádu svých nějtěžších okamžiků, momenty z týhle povídky by se drápaly do čela...

Dero
19. 04. 2004
Dát tip
Rimmer: Lid musí mít koho kamenovat ... ;o) Právě proto se k té povídce vracím. Je silná a ty pocity z ní jsou cítit ... a část: "Byl to ten nejbolestivější zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Poslouchal jsem, jak moje dívka pláče ve zvýhodněném tarifu." je neskutečně výmluvná a emotivní. Jinými slovy - nezapomenutelná. Nebudu Tě tu moc chválit, od toho máš jiné, já jsem spíše skeptik, co se kvality děl týče, ale tahle povídka patří do zlatého písmáckého fondu ... eh, dost. ;o) Hodně zdaru do budoucí tvorby a štěstí v životě Ti přeji.

Rimmer
19. 04. 2004
Dát tip
To mě zaujalo: Co myslíš tím skeptikem?

Dero
19. 04. 2004
Dát tip
Asi jsem se špatně vyjádřil, ale měl jsem na mysli to, že spousta krásných slov, neotřelých obratů a metafor, nad kterými se ostatní rozplývají, mě nechává zcela chladným, pokud nedokáží vyjádřit byť i základní myšlenku. Stejně tak mě spolehlivě dokáží odradit gramatické chyby u povídek (a tím často propásnu skvělou myšlenku), logické lapsy u fejetonů, nezralá forma haiku, prostá hra na city (a tím myslím zejména soucit) u některých děl a tak vůbec ... jinými slovy - není lehké se mi zavděčit. Proto Tě rád čtu. Vyjádříš myšlenku s obdivuhodnou lehkostí a obdivuhodným stylem. Navíc nutíš čtenáře přemýšlet, v povídkách sem tam nadhodíš naprosto perfektní hlášku, která, když si ji člověk uvědomí, dokáže omráčit: Přistoupil jsem k inkriminovanému automatu a prohlížel si tlačítka. Možná nemusím mít pořád horkou čokoládou s cukrem a s mlékem navíc. Možná... Vhodil jsem do zdířky pětikorunu a stiskl jediný čudlík... Na to se nedá moc říct. ;o)

Rimmer
19. 04. 2004
Dát tip
Ty jo, Dero: Díky. (Vím, žes možná čekal nějakou obsáhlejší reakci, ale myslím tím "díky" v tom nejširším významu.) Písmák tě pořádně rozmazlil :)

Sasinka
05. 03. 2004
Dát tip
jo tak to mě dostalo... jak něk¨do může mít stejnej pocit jako já..... a napsat ho uplně jinak... (mnohem líp).... =o/ Ptostě T*

Shellinka
18. 02. 2004
Dát tip
Věta s tarifem spolehlivě vede. Přeběhl mi mráz po zádech...

Aki
23. 01. 2004
Dát tip
máš fajn styl...*

Rimmer
06. 01. 2004
Dát tip
Ne, vůbec ne, ulitko. Ty jsi taková zvláštní kritička. Většinou jdeš proti davu :)

ulita
06. 01. 2004
Dát tip
nevšimla jsem si :)

ulita
01. 01. 2004
Dát tip
občas si přečtu pod tvými dílky svoje extatický výkřiky... a docela vopruz, že jo? :)

Aazyiah
22. 12. 2003
Dát tip
Hmmm, tak tahle povídka se mi líbila zatím asi nejméně. Je v tom trochu Samé (uf, ja to vyskloňovat?) i reky. Ale ne, že by se mi to nelíbilo… Jenom jsem si přivykla lepším:o) Zdá se mi, že ta plačtivost nad osudy ostatních nevynikla. BTW máme stejnej tarif:o)

MeTB
18. 12. 2003
Dát tip
Me uz na svete desi jen par veci; cim dal tim vic se jen usmivam. Nevim uplne, jak to myslis: kdy jsou momenty, kdy nedohanime Ducha schodiste? Kdyz stojime v pulce a koukame nahoru? Nebo kdyz uz ho drzime a mrzi nas, ze je pozde? Kdy to je? Ranni nalada od Griega je krasna skladba, podivej se na ni po netu, muzu doporucit (mimochodem je i v Trpaslikovi - treba hned v prvnim dilu, kdyz zavrou Listera do staze a lod leti vesmirem).

Rimmer
18. 12. 2003
Dát tip
Aha, tak podle toho Trpaslíka vím, kterou myslíš. Měl jsem na mysli, že v těch emocionálně vypjatých situací masky padaj. Při tom telefonátu taky. Ty se nechováš, abys působil. Ty seš prostě v čudu a ovládanej tou situací úplně osobnostně nahej. Seš bez masky, a přitom úleva to není. Zvláštní.

Rimmer
17. 12. 2003
Dát tip
Možná že právě v těhle momentech, kdy Ducha schodiště nedoháníme, jsme úplně nejvíc odmaskovaní. Víš, jak to myslím? A to nás děsí. Ten telefonát nebyl o moc delší, ale já mluvil jako hovado a měl jsem na krajíčku. Tuhle povídku jsem napsat musel prostě proto, aby byl hrdina zase sám. A napsal jsem to takhle, aby to nebylo roztahaný a rozfňukaný, a když už mi spadla maska před Agátou, nasadím si ji aspoň před čtenáři...

Rimmer
17. 12. 2003
Dát tip
Tu Ranní náladu neznám. Co je to?

MeTB
16. 12. 2003
Dát tip
Rimmere (a tohle Rimmere rikam tim tonem a hlasem, jakym to rika Lister v dilu Polevka Gaspaco uplne na konci asi v treti vety od zaveru)! Konci tehle povidky se povedlo neco zajimaveho; vis, jak je na elektronckych diarich takovy ten malinkaty cudlik reset, co se macka kusem klaciku, ktery lezi zrovna nejbliz? Tak ten muj s napisem *Nastesti (?) zapomenute vzpominky* jsi nasel a trefil. Tezko rict, jestli mam podekovat....spis nasadim drsnacky ksicht (bohuzel ho neumim) a pocity zakopnu pod postel, kam uz pomalu rok patri. Jen poznamecka: jestli jsi dokazal udelat to, co na konci popisujes (rozhovor v telefonu), tak, jak to popisujes, porazil jsi Ducha schodiste a ja se ti klanim. Ja to nedokazal. Povidka je skvela. Tom

Rimmer
16. 12. 2003
Dát tip
MeTB: Proboha, nech ty vzpomínky hezky zastrupovaný, jak jsou. Nechtěl jsem ti je rozďoubat. Co se týče toho telefonu, tak ne. Nedokázal jsem to. Byl o trošku roztahanější a méně statečnej. Nejsem takovej frajer, jak se tu prezentuju. Ten Duch schodiště mě děsně zaujal. To je nějaká citace? Já totiž tomu názvu pořád nerozumím...

MeTB
16. 12. 2003
Dát tip
A taky si to nekdy (nejdriv bohuzel casteji, pak nastesti porad min a min) vycitas, zes to nedokazal? Ale nic, nechme demony spat. Vzdyt zivot je porad jeste krasny. Mimochodem: dneska v Praze snezilo, byla to nadhera. Ducha schodiste si ja predstavuju nejak takhle: Kdyz rikas to, co rikas, jsi nekde v prvni pulce tech schodu a duch (to, co jsi *mel* rict) stoji uplne nahore. Jenze tam dojdes az za nejakou chvili, a kdyz mas toho ducha konecne pred sebou, je uz pozde. A nezbyva nez se mlatit do hlavy, ze se nedalo jit rychlejc. Neni to citace, je to proste pry (pry) francouzske rceni.

Rimmer
16. 12. 2003
Dát tip
Aha! Už jsem to pochopil. Víš, to s tím vyčítáním, to je otázka. Není to jen snaha o zachování tváře? Nafouknutí ega? Protože toho člověka jsi miloval. A bejt na chvíli drsnej frajer, co předstírá, že je silnější, než je... Jo, asi jo, trochu toho lituju, ale jsou věci, kterejch lituju mnohem víc.

MeTB
16. 12. 2003
Dát tip
Co jineho jeste zbyva nez *tvar*? Kolik z tech lidi, ktere kdy clovek pozna uvidi neco jineho nez masku na *tvari*? Ktera z tech masek jsem, ta co ma blby sny nebo ten frajer, co nebreci a na nejakou blbou *lasku* hazi bobek? Mam jich par doma na policce a jsou minuty, kdy premyslim, ktera z nich jsem vlastne ja. Co jsem vymyslel? Vsechny jenom trochu. Nafouknuti ega? Ne, v te chvili ve mne nezbylo ego, ktere bych nafukoval. Spis bych rekl, ze to byla (nebyla, mohla byt) snaha o prilepeni zaplaty, ktera by nemela tvar a barvu ruzoveho srdicka.

Rimmer
16. 12. 2003
Dát tip
Možná žes doufal, že ta záplata ještě něco zvrtne. Protože předešlý masky nakonec zklamaly. Odejít s grácií a s dojmem neporaženého. Rozumím ti. Nejradši bych tu poličku vyrval ze zdi a vyhodil z okna. Jenže co bych pak dělal? Nějak mi docházej síly si ty masky nasazovat. Zpátky pod postel s tím. V Olomouci sněžilo taky a taky to bylo pěkný...

MeTB
16. 12. 2003
Dát tip
Presne zhodnoceni. Jen casove nepadnouci. Jo, treba jsem doufal, jenze ja to neudelal (viz výše). Proc jsi to v te povidce nakonec napsal, jak jsi to napsal? Myslim, ze vsichni (mozna krome dalajlamy a Quai-Chen Kaina) jsme jenom chodici vesaky na masky. Kdyz tu policku vezmes a zahodis, nezbyde z tebe nic; tak si sedni a nic nedelej, libi se mi, co a jak pises. :-) Ja uz jsem z toho taky unaveny, vazne hrozne moc. Dvacet let jsem chtel klid, cetls´ to. Znas Ranni naladu od Griega?

skvělej vypravěčskej talent, výborná povídka a když je navíc obohacena o střep mého až zbožštěného fetiše (Bukowskiho, by nedošlo k mýlce:-)), tak už mi nezbývá nic jiného, než jen řičet blahem... áááááárghhhhh! t* t*

Lasy
05. 12. 2003
Dát tip
Kurva . . . Proc to vzdycky dopada stejne? Lasy*

Rimmer
24. 11. 2003
Dát tip
Jasně, čekanko. Je mi ctí být v tvým klubu. A za tuhle úžasnou kritiku děkuju. Mám hroznou radost, že to na tebe zapůsobilo právě tak, jak píšeš. Vážně hroznou... :)

Vážně zapůsobilo :-) vážně :-))) dík

Je to skvělý, úplně mě to dostalo, popisuješ pytle s odpadky, zmuchlaný prostěradla, rozhovory s přáteli o jejich láskách a neláskách a tančíš okolo Agáty na špičkách, jako Drotnerka. A pak se s ní rozejdeš v pár řádcích, jakoby. A ta fotka tváří ke stolu a zase to zmuchlaný prostěradlo. Jo. Život jde dál, i když je člověku smutno. Nezastaví se. A nikoho to nezajímá. Jo. Skvělý. Tip je jasnej a smim klub?

gASK
03. 11. 2003
Dát tip
Nu, tohle je rozhodně zajímavý kamínek do mozaiky Chladných hlav...co tomu chybí na zábavnosti dohání city a emocemi a obrazy.....přesto mi to přijde takové rozporuplné, trochu jako prázdné..nevím, asi to čtu ve špatným rozpoložení a špatným místě...ještě se k tomu vrátím....

Nicollette
01. 11. 2003
Dát tip
dobře se to čte............*

Fidunka
31. 10. 2003
Dát tip
Podle mě je to povedené! Nekonci jsem nevěděla,zda brečet díky tvému humoru,nebo soucitem... Ale už od začátku povídek to prožívám s tebou,takže jsem zvědavá co přijde příště;) Věta o zvýhodněném tarifu prostě vede!Ta mozaika mi přišla jako celkem dobrý nápad,jen ten konec z toho vychází trochu jinak,ale na celkový dojem to nijak zvlášť nepůsobí.A abych to už dál nerozváděla,tak jen podotknu,že si s chutí a radostí opět tipnu*

katugiro
31. 10. 2003
Dát tip
moc pěkný :) * sice jsem myslel, že už to je dávno passé, ale

Na mě to působí hodně bezcitně - chladnou hlavou, to je přesný. Jinak zkus použít spínací špendlík.

cilka
31. 10. 2003
Dát tip
*

Sama
30. 10. 2003
Dát tip
Já tedy nebudu tak nadšená - asi mě ostatní budou kamenovat - prostě to vidím jako ne úplně celistvej text, kapku se mi to občas drolí, ale na druhou stranu tam je několik moc pěkných míst. Nevím, zda útržkovitost byla záměrem, ale mě to až tolik nepřesvědčilo. Ale co se mi fakt líbí moc, je spojení textu s tím úvodním citátem! A pak samozřekmě jako všem ta věta o pláči ve zvýhodněném tarifu - ta je surově opravdová. *

Rimmer
30. 10. 2003
Dát tip
Tohle byl jakýsi pokus o mozaiku. Ukázat na několika útržcích, který se všechny odehrály během jednoho dne, tu absurditu citů. To, jak se každý trápí jen sebou samým. Je to naschvál rozházený. Nechtěl jsem v "humorném povídkovém cyklu" celou epizodu fňukat jen sám nad sebou.

Sama
30. 10. 2003
Dát tip
Já vím, to jsem celkem pochopila, myslela jsem to spíš tak, že ta mozaika z toho vylézá nějak méně přesvědčivě, na mě to prostě působilo nevyváženě, jako by to směřovalo jen k tomu "fňukání", rozumíme si?Určitě jo.

Delight
30. 10. 2003
Dát tip
Jojo, pláč ve zvýhodněným tarifu, to je ono!! (teda to konstatování, nikoli realita ;o) Mně to jako docela povedená mozaika připadá.. Jen ta část o Agátě je taková... jiná.. Nevím, jestli záměrně, tipuju, že ano, ale taky si myslím, že za pár měsíců už by byla podaná jinak :o)*

reka
30. 10. 2003
Dát tip
trosku to vypadava z celeho cyklu. souhlasim se Samou-neni to moc celistvy text, coz mi prijde o to vic vyraznejsi, kdyz si to srovnam s predchozimi dily. A doufam, ze si aspon trochu vymejslis...jinak se pomalu stavam voyerem-jak to s tim Vojtou pujde v zivote dal? Olomouc ti zavidim...

Rimmer
30. 10. 2003
Dát tip
Vymýšlím si. Nemám žádnou verzatilku... Jinak je to pravda. Jsem už na fikci moc línej. :)

moc povedená povídka ze života

drfaust
29. 10. 2003
Dát tip
Láska je pes. Tak se dokonce jedna Bukowského sbírka jmenuje. 1974-1978 Básmě.

Rimmer
29. 10. 2003
Dát tip
Správně. Love Is a Dog From Hell. Máš vážně rozhled.

drfaust
29. 10. 2003
Dát tip
:))) Ale houbičky... mám tu sbírku doma.

ulita
29. 10. 2003
Dát tip
skvělý!! ta pointa... a věta o zvýhodněném tarifu...paráda!! šikulka! (a tu kolej ti bezmezně závidím :)))

Ikru
29. 10. 2003
Dát tip
působivé, trochu smutný konec, ale takový je život...moc se mi to líbí...T

fungus2
29. 10. 2003
Dát tip
Bezvadně napsané. TIP

WiruZ
29. 10. 2003
Dát tip
Poslouchal jsem, jak moje dívka pláče ve zvýhodněném tarifu.*/*

guy
29. 10. 2003
Dát tip
Poradil bych ti s tím prostěradlem ... v jednom zařízení jsem viděl, že sestřičky prostěradla měly přizpůsobený tak, že cípy se diagonálně svazovaly na spodní straně matrace ... žádný z klientů toho zařízení neměl šanci cokoli srolovat ... Píšeš výborně ***

Dero
29. 10. 2003
Dát tip
K názvu: Láska se dá koupit jediným způsobem. Kupte si psa. -- G. B. Shaw K dílku: Píšeš skvěle ***

Anni
29. 10. 2003
Dát tip
JÁ TĚ ZASTŘELIM ! ! ! ! ! Pacifista nepacifista, až dorazíme na kolej, umlátím tě sociologí!!!

Stinohlav
29. 10. 2003
Dát tip
Good :) ~ Ze zivota? ~ Tip

Šalvěj
29. 10. 2003
Dát tip
Pěkně pěkné.. *

Kytiii
29. 10. 2003
Dát tip
Fakt moc hezký... tu slzičku jsem musela zamláčknout taky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru