Život básníkův

Život básníkův

 

Když vzpomínám na tebe

přepadá mě smutek, bol

v celém těle zazebe

leč ztratit víru nedovol

 

Víru v to, že jednou snad

až přeženou se bouře roků

(ó, jaký kýč!) květů sad

ujdem spolu stovky kroků

 

Slunce bude zapadat

(vnucuje se další klišé)

co mě však má napadat

každý básník tohle píše

 

Nemůžeme za to, fakt

láska v básních stále klíčí

volit slova, držet takt

radši snad spát na jehličí

 

A když báseň vznikne přec

(malý zázrak stává se)

přes hory i přes kopec

hulákáme zdrávase

 

Příběh občas končí smutně

básníkům svět nepřeje

zahaleni v černé kutně

listy hážem v peřeje.

---