Vesmírná poezie<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Díval jsem se na oblohu

čekal jsem, zda spadne hvězda

jestli život se mi nezdá

zakřičel jsem – Kozorohu!

Odpověď je ve hvězdách

na všechny mé otázky.

Hvězdy jsou jak oblázky

drolí se z nich hvězdný prach.

Nekonečnost vesmíru

Keplerova pravidla

energie stavidla

propouštějí nad míru.

Jímá z toho bolehlav

až se hlava zatočí

když z triedru vyskočí

marťan, řekne domů plav.