Stříbrné spánky.

žena s vykasanou krví
až ke svým víčkům
prameny krajek hladí klenbu
popsaných rtů vzkazy stydlivým ramenům
jimž měsíc smeká paprsky
složil svá křídla do prázdných oříšků
jádra se schovávají na stříbrných spáncích
v bílém šálu hnízdících vloček.

Srdce se zachvývá vlnkami citu
svitem svým překládá dlaně
do pramínků stužek
úponky lásky se pnou mezi verši
snoubící se v komorách srdce
kde mlčí pluk mých slov
zaspal na vlně stříbrného spánku
ulehajícího si v řečišti dechu.

---