Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Coby...? Tak to přece chodí...

09. 11. 2003
1
0
809
Autor
Pierotka

Bolest v mém srdci,

nedokáží popsat slova,

hudba, tanec, ani ticho.

 

Prázdná, stále krvácející rána

po našem přátelství.

 

Tóny zmateně přeskakující

z temných plačtivých hlubin

až do hysterických výšek.

 

Bláznivé nelogické otočky,

pády k zemi, bušení pěstmi o zem...

Pak náhlé zvednutí a

marná snaha utéci z pódia.

 

Čisté zoufalství

tryskající z vyschlé,

polorozpadlé fontány.

 

Překvapivé ticho v sále,

ve kterém,

ještě před hodinou,

nadšeně aplaudovaly tisíce lidí.

 

Moře bolesti za přílivu,

zatápějící vše, co za odlivu bylo

vybudováno.

 

Věčná ruleta života a smrti,

štěstí a zoufalství...

se právě zastavila

a já

opět

prohrála...


Movsar
09. 11. 2003
Dát tip
příliš vzdálené životu. tip tedy ne - so it goes..

Seregil
09. 11. 2003
Dát tip
Je to smutnopěkné.... asi tak... :-) jen - hysterický... chybka..

Andulka
09. 11. 2003
Dát tip
je to moc ukecany, chtelo by to trochu zkratit....jako vykrik bolesti by to melo byt kratky a vystizni....takhle se v tom trochu moc pitvas...:-)...ta posledni sloka je zbytecne dramaticka....jinak mile smutna pocitovka...:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru