Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NETYPICKY O SILVESTRU

30. 12. 2005
0
0
1633
Autor
fungus2

PŘEJI VŠEM ŠŤASTNÝ, ÚSPĚŠNÝ A VESELÝ ROK 2006.

Když kolem mne proběhl pan Pokustón, místní to sídlištní vynálezce pronásledován prskající ohnivou koulí, bylo mi jasné, že přípravy na oslavu Nového roku jsou v plném proudu. I já jsem se chtěl zapojit do oslav Silvestra a zlákalo mne silvestrovské maškarní párty, které v tělocvičně pořádal organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek.

  Mou snahou bylo být, co nejvíce originální, a tak jsem si na sebe vzal brnění, opásal se kolty a pod helmicí si nasadil masku fantomase. Ani to mi však nestačilo a po sešití dvojích kalhot jsem se postavil na chůdy. Byl to zvláštní pocit jít a být, tak vysoko a ještě přitom držet v rukách římské světlice a v ústech zapálené prskavky. Ovšem tohle činit v bytě nebyl zrovna moc dobrý nápad. A v jednu chvíli to vypadalo, že strop během záblesků a ran na mne spadne. Ale na hlavu mi spadl jen lustr, který v tom padání na mou hlavu už měl praxi.

  A tak jsem raději volil plížení se, což bylo úspěšné. Na chodbě jsem narazil na souseda pana Bezouška, který šel za motýla, ale vypadal jako nepodařeně vylíhnutá larva. Nějak jsme se do sebe zamotali a následovalo pro nás kutálení se po schodech až do přízemí. Nevím, jakými pohyby se nám podařilo dostat do tělocvičny, ale cestou jsme budili všeobecnou pozornost, protože každý přemýšlel, za co vlastně jdeme, neboť  rytíř vylíhávající se z larvy vypadal opravdu dost neobvykle.

  V tělocvičně panovala pravá silvestrovská atmosféra, které velel pan Bělásek v uniformě Napoleona. Při pokusu vmísit se na provizorní parket se někam pan Bezoušek zakutálel a já si na chůdách připadal jako žirafa mezi ostatním zvířectvem. Mé taneční kreace poněkud kazila ta skutečnost, že jsem na chůdách. Po několika pádech jsem se jich rozhodl zbavit. Problém byl však v tom, že jejich konce se nacházely zaražené mezi žebřinami, k nimž mě donesli bavící se lidé, abych jim nepřekážel. Mému zraku náhle neunikla kutálející se ohromná koule, přičemž jsem v ní rozpoznal pana Metráčka, který byl převlečen za širokého i neotesánka dohromady a byl zrovna odvalen od stolů s jídlem, aby zbylo i něco pro ostatní.

„Dobrý pozdní silvestrovský večeronoc vám přeji. Mohl by jste mi pomoci se zbavit těch žebřin?“ zněla má otázka.

„To určitě!“ zvolal on a posilněn alkoholem se vrhl k žebřinám, načež je v několika vteřinách vytrhl ze zdi a to i se mnou. Nechápal jsem, co to pana Metráčka napadlo, ale asi za to mohl alkohol, protože vyzvedl žebřiny nad hlavu a začal s nimi tancovat. Já se na žebřinách tvářil nepřítomně jen do té doby, než jeho tanec zcela narušil ostatní tancující maškary a pan Bělásek povolal na něho několik vojáků. Ve všeobecném chaosu jsem byl katapultován bez chůd na stůl, který byl plný jídla. Při projetí po desce stolu mě nezbylo moc času ochutnávat jídlo. Více času pak bylo po dopadu na podlahu do hromady všeho možného dobrého, ze které se náhle vyhrabal vodník.

„Taky chutná, co. Vy máte, ale opravdu dokonalou vodnickou masku,“ řekl jsem vodníkovi, který byl celý obalen vším možným.

„Já jsem taky opravdu vodník!“ odpověděl naštvaně a mrštil po mně dort. Já vzal jiný a hodil jej po něm. Dort však zasáhl nějakého anděla a ten ho pohotově hodil nazpět. Zasáhl však Krakonoše. Pak nastala jídlová bitva, která se rozšířila i mimo tělocvičnu. Já se vzápětí ocitl u obrovského děla, od něhož vedla velká zápalná šňůra. Zanedlouho odbila půlnoc a mne napadlo, že bych tu šňůru mohl zapálit. Přibíhající a křičící pan Pokustón, který měl na sobě naraženou židli už následný výstřel neodvrátil. Na obloze se mnohonásobně zablesklo a hrozivě zahřmělo. Všichni čekali, že uvidí ohňostroj, ale asi kvůli mrakům se nekonal. Vytušil jsem, že dost lidí bude naštváno a opravdu bylo zvláště poté, co sněhové mraky v několika vteřinách vysypaly sníh. Za krátkou chvíli byla všem vidět ze sněhových závějích jen hlava.

„Přeji všem Šťastný a veselý Nový rok. A jestli bude opravdu platit, jak na Nový rok, tak po celý rok, tak to bude blbý,“ mínil jsem nahlas a rychle jsem se začal hrabal ze sněhu, ve kterém mě pak začal honit, kde kdo. A mně bylo jasné, že i tenhle rok nebude asi o moc jiný, než ten minulý

 

 


fungus2
14. 11. 2003
Dát tip
To víš. Pan Netypický to je expert na maléry a rozruch.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru