4 dny po té

milovat bolí, ano v tom máš pravdu, vlastně souhlasím úplně se vším, co jsi napsal, věř mi, že na ní nikdy nezapomeneš a pokud máš spoustu vzpomínek, budou tu pořád, na každém tvém pohybu...někdy je to krásné, někdy skličující, když víš, že ta krása, co tu byla...už není

A už nikdy nebude.

chci jen říct, že vím, jak ti je..věř mi, bude ti tak dlouho, pokud jí stále miluješ, budeš jí milovat napořád

FAKT HEZKÁ BÁSEŇ, na které je vidět, že ji napsal "život", pokud nejsi básníkem, jak výše píšeš, určitě zauvažuj o tom, že jim chceš být, protože pouze psaní může člověku pomoci přežít! A pamatuj na jedno - Nikdy neříkej nikdy - a tak třeba i tvé děťátko jednou spatří svého pravého tátu!!! Dávám tip

hatlalinka: Nejde přestat milovat, pokud člověk miluje opravdu. Je snad možné zapomenout, ale vše se jednou vrátí. Je ale krásné milovat, i když to bolí. Rýmař: Dlouho jsem nepsal a teď když je mi nejhůř, mně to drží při smyslech. Psát budu, aby měla moje duše klid.

Nemůžu říct nic jiného, než LÍBÍ .... máš moc pěkný obraty ... důvěra se hroutí jak lavina kamení ... tak v rytmech pomalých svou hlavu do peří vkládám .... *

Vidíš a já nad tím vůbec neuvažuji. Nechávam slova padat na papír. Nic nezkrášluji, nic neupravuji. Asi mi to všichni, kdo píší a rozumí psani odsoudí, ale věřte, že já nejsem básník, psát neumím, jen než nechat slzy padat na tu pustou zem raději je ve slova přeměním. Je to má zpověď a vím, že tu snad po mně něco zůstane a Ti co mě měli a mají rádi pochopí jak jsem žil a co jsem prožíval. Díky Vám přátelé, kteří teď při mně stojíte, že mně nenecháte všechno vzdát a ukazujete mi cestu kterou jít. Díky Petře, díky Míro. A vlastně nesmím zapomenout i na Tebe Sandro, Ty mi svými kritikami ukazuješ, že to co píšu se dá i pochopit a že to pochopí snad i moje nenarozené dítě, které jednou vyroste, bohužel bez svýho táty a bude vědět, že já se jej nevzdal, ale že jsem neměl na výběr a byl jsem k tomu donucen.