Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

dílo:rozmazané symboly zemi
naposledy upraveno:
autor:Don´t_worry
kategorie:
zobrazeno:2818x
počet reg. čtenářů:0x
počet anonym. čtenářů:0x
počet kritik:4xPřejít na kritiky
dáno jako tip:0x
ve výběru:0x
v oblíbených:0x

rozmazané symboly zemi



Díla ve sbírce

PořadíNázevKategorie
1.Křehkosti II.Miniatury, hříčky
2.Baňatá slova.Ostatní nezařaditelné
3.obdobná krajinaOstatní nezařaditelné
4.pomlkyVolné verše
5.nechoď tudyMiniatury, hříčky
6.uticháníMiniatury, hříčky
7.stmívá se brzyVolné verše
8.bydlím na venkověVolné verše
9.ve znamení lednaOstatní nezařaditelné



Názory čtenářů

|< <
> >|

04.02.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
Naděje jako rozsudek – kéž.
(rozmazané symboly zemi)


„…nejsou slova dobrá a špatná
jen z některých
mám strach
když ozývají se
příliš často nahlas…“

(pomlky)



Rozmazané symboly zemi, kolekce autorky don´t worry, která nám představuje dvanáct autorčiných textů publikovaných na písmáku přibližně v období posledního roku. Podle zvoleného označení se nejedná o sbírku, ale pouze o kolekci, a tudíž to, co mě zarazilo na první pohled – nejednotná typografická úprava, která (to musím přiznat) mi mírně vadila – pozbývá jako výtka své platnosti. Přesto, právě proto, že jde o kolekci, mělo by zde být k nalezení něco, co by všechny texty společně provazovalo, něco jako společný jmenovatel, který textům bude ráz kolekce opravdu dávat. Pojďme se tedy podívat, zda něco takového opravdu nalezneme.

Autorka neopatřila kolekci žádným prologem, mottem ani komentářem, a tak je čistě na nás a na oněch textech, zda se nám společně podaří najít ohnisko, v němž by se protnuly pomyslné paprsky textů. Nejcharakterističtějším rysem většiny textů je především postavení lyrického subjektu, kdy téměř vždy mluví v první osobě: ”…s roztrhanými peřinami, / kam chodím si / pro špatné sny. - …posílám loňské peří / ke stropu… - …Při projížďce / vysadila jsem / noční stopaře / u neznámých dveří / a jako spropitné nechali / kousek sebe, byli chudí, / neměli co nabídnout. / Přijala jsem / ´budu dokonalá`… (Dvojité štěstí) – Dokud mne nevytušíš / važ slova do svých rukou… - Je to zvláštní,když nemám / žádnou otázku, mlčíme obě dvě… (Křehkosti) - …o hrubou kůru / odírám slabá místa / slov… (Křehkosti II.) - …“. V mnoha textech se také objevuje motiv fiktivního rozhovoru subjektu a to buď sama se sebou nebo s kýmsi…, jehož nejhlavnějším atributem je to, že je hledán (opět například Křehkosti, Křehkosti II., Ty hysterko s modravými sny…). Poněkud vybočující z tohoto rámce jsou texty utichání a stmívá se brzy, u nichž je subjekt zamlčen. Tyto texty jsou pak pouze lyrickým obrazem, o němž nemohu stoprocentně prohlásit, že mě uspokojil, že mi nabídl právě tu hledanou krajinu mého jazyka. Jako by z nich vyčnívala jakási statičnost, která je podepřena pouze imaginativností, jež ovšem není zcelena pomocí relativně čitelného klíče, a to je mi tam poněkud málo. Kolekce ovšem obsahuje i texty, které lyrizují způsobem, jenž obsahuje jakousi vnitřní naléhavost, která je pro mne velmi působivá:

Kdyby bylo léto,
měla bych na rtech
višňovou chuť…


Křehkosti

Ostré hrany se zaoblily
a vyprávění je
ozvěnou z postele
s roztrhanými peřinami…


Dvojité štěstí


zvýšený hlas promlouvá
k noci
aby ještě na chvíli posunula
své úřední hodiny
“je nepotřebné spát”



…nejsou slova dobrá a špatná
jen z některých
mám strach
když ozývají se
příliš často nahlas…“



pomlky


Má kvetoucí zahrado
Dojmy jsou střapaté omalovánky
a opravdovost trajdá si za humny
Protože jsem velmi daleko
od domova a hledám
Ztracená města podél řek


Křehkosti III.



A nakonec celá jedna básnička, kterou jsem si oblíbil ze všech nejvíc:


Křehkosti II.



Dva kroky na okraje
a mezi námi nesčesaná jabloň
pro hovor v okouzlení kdy uhýbáme
z dlaní létají jiskry
rozpálení
o hrubou kůru
odírám slabá místa
slov

V dálce proplétáme ruce
a na prstech uzly
s mašlí
hodiny a hodiny
ničíme formální okraje
jak tě najít bez mapy?
pořád dál po cestě a pak zaklepat
možná tajuplně otevřu



Takže nakonec musím konstatovat, že i když jsem měl s těmi texty zpočátku jisté obavy, tak jsem sám za sebe dospěl do situace, kdy si myslím, že víc než otázka po jisté subjektivní tísnivosti výpovědi schované v textech, je mi tu otázka jednoduché obraznosti a lyrizace oněch prožitků.

Pokud jsem přemýšlel nad oním společným jmenovatelem, tak mi z většiny textů vystoupilo slůvko hledání; hledání ať už v sobě, v tom druhém nebo v hře. Za povšimnutí tu stojí například využití algebraických znamének hned v prvním textu Dvojité štěstí anebo využití odrážek v textu pomlky. Mým ohniskem, v němž se texty této kolekce na sítnici protínají, je tedy hledání.


Dalo by se toho napsat mnohem víc a mnohem zevrubněji, ale nějak se mi do toho nechce:)).


04.02.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
a ještě jeden postřeh: Samozřejmě, že nejvnitřnější vlastností poltů je osiření.
04.02.2005 00:00:00dát kritice tipDon´t_worry
V prvé řadě bych chtěla poděkovat. Měla jsem období, kdy jsem si pročítala své věci, rekapitulovala prohřešky a podobné věci. Stůňu.
Přemýšlela jsem, co mají tyhle báfničky vlastně společného a proč je dávám do chlívku, kde si budou pomáhat a jedna k druhé by měly zase ukazovat (něco) dál. Zvolila jsem kolekci a jak jsi sám podotkl, měla by mít něco jako nitku, která by proplétaná byla (alespoň kousek) všudemožně v nich.
Podtitul nebo nějaké společné motto jsem chtěla dodat, né že ne. Leč pozdě: půda – já – země. /baňatá slova: to je jedna z báfní, která mi je blízká (a co je vám potom, že?), kde sice zem není, ale zařadila jsem ji proto, že ten lyrický subjekt je tu silně intenzivní … a blablabla/
Dvanáct báfní, kde je řeč nebo alespoň zmínka o půdě, která se může formovat do jiných věcí, přetvařovat a tvořit v sobě jiné základy. Neumím to vysvětlit.
Asi nejlíp bych to mohla ukázat na báfni utichání a na kritice od Elyn: „vzteklá zem...
jsem“ Myslím, že to kritička pochopila asi nejlíp z těch, kteří četli a nějak reagovali. Tím neříkám, že ostatní šťourali na jiném lánu; pouze se snažím uchopit všech těch dvanáct báfní a dát jim tvar. Rozmazaný.
Ještě se vyslovím k té nejednotné úpravě. Nejsem v tom nijak extra zběhlá (a to nemá být omluva), ale tahle „kolekce“ nevznikla víceméně vědomě. Za účelem tím a tím … Určitě ne. Některé věci jsou přesně rok staré a přesto nemám chutě je mazat. Myslím, že nejsou zvrhlé. Proto jsem se divila, když se mi ukázaly, že jsou schopny držet s větším celkem. (teď jde o to, jak kdo se na to dívá, kdo si myslí, že jsou jednotné – někomu se mohou rozsypávat atd.; řeším to ze svého pohledu).
Chtěla jsem, aby byly výmluvné svým tématem, ne pro zrak. Ta rozdílnost a hra s písmem, velikostí patří ke každé. Tím chci říct, že mohly být tvořeny - každá v jiném prostředí, s jiným tlakem, ale tohle je výsledek …
To hledání v tvém podání mě zaujalo. Myslím, že máš pravdu. Nedokážu s tebou souhlasit, protože bych hádala …, ale to hledání je v každé mé báfni. Milostné, duchovní a nebo jen prostý popis nálady, vnímání, jakéhosi pocitu, co mi přeběhl po cestě.

Jo a možná bych ještě podotkla, já – jako autorka, že jeden z mínusů je ten, kdy nekřičím. Pro mě to bylo zajímavé všimnout si, že většinou spíš „utichávám“, než bych se z něčeho vykřičela. Možná těm, kteří mě znají, to řekne víc.

Já děkuju za žlutou. Za ukázání na to a tamto.

„… hledání ať už v sobě, v tom druhém nebo v hře ...“
ano
04.02.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
i já děkuji, bylo mi potěšením...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor