Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
dílo:O neposedném větru a o rozvážném mlýnu
naposledy upraveno:
autor:Pájík
kategorie:Povídky
zobrazeno:37x
počet reg. čtenářů:0x
počet anonym. čtenářů:0x
počet kritik:0xPřejít na kritiky
dáno jako tip:0x
ve výběru:0x
v oblíbených:0x

O neposedném větru a o rozvážném mlýnu V jedné zemi na rovné pláni, kde roste vysoká zelená tráva a profukující vítr tančí mezi stromy, vede cesta k osamělému mlýnu. Je to větrný mlýn, který lidem široko daleko v krajině mele mouku. Ten starý mlýn je nově opravený. Omítka jen září a větrné kolo se vesele točí a klape větrem. "Klap, klap," prozpěvuje písničku. A v tom se přižene vítr neposeda a svými studenými drápky se zakousne mlýnu do nového omítkového obleku. "Au," odpoví mlýn. "Cha cha," směje se vítr a znovu se žene na lopatky, aby ho polechtal. Mlýn to vidí a rychleji se roztočí, takže si vítr málem pocuchal svůj nový oblek. Mlýn na něj volá: "Proč mě zlobíš? Mohl bys udělat hodně práce a dělat radost lidem." Vítr křikl: "Proč dělat radost lidem a pracovat, proč si namáhat hřbet. Chci se podívat všude po světě a ne jen sedět jako ty a pomáhat lidem. Pokud budu všechno znát a vidět, mohu se všem větříkům chlubit a budu mít u nich velkou oblibu a ocenění." Smutný mlýn mu přátelsky zamával, nechal ho odletět a dál si klapal. Vítr procestoval různé země a získal mnoho ocenění a obdivu u cizích větrů. Nabyl chytrosti a vědomostí, ale radostný z toho nebyl. Smutný si letí krajinou dál a dál. A tam v dáli na něj volá mlýn: "Ahoj, větříku, jak ses měl ve světě?" Větřík zpozorněl, rozpomněl se na starý mlýn a na chvíli se zastavil na obloze. Potom odpověděl: "Vše jsem viděl, vše znám, každý mě obdivoval, ale něco mi chybí, jenže nevím co." A mlýn mu odpověděl: "Chybí ti radost." "Radost? Co to je?" V tu chvíli vyběhly z mlýna dvě mlynářovy dcerky, Anežka a Eliška, a začaly si hrát na honěnou. Vítr na ně ještě smutněji koukal. Mlýn přemýšlel a přátelsky mu řekl: "Pojď nám pomoci s mletím mouky a poznáš to." Vítr nejistě zakroužil kolem větrných lopatek a opřel se o ně, až roztočil kolo. Mlynář vyběhl v údivu, že přišel vítr. Radostně vzal pytle a se ženou je plnili moukou a vesele si zpívali, že jim ta práce jde tak od ruky. Vítr se podíval na jejich radost, rozehřálo se jeho studené srdíčko a z očí mu vytekla slzička, která byla jako teplý vánek. Děti běžely, aby ho chytly, ale on se rozplynul. Vítr už nevzpomněl na bolestivá záda, měl radost z ostatních a z dobré práce. A tak se vítr a mlýn skamarádili. Vítr si za odměnu nabral trochu mouky na svůj oblek a letěl. Mlýn a mlynář s dětmi mu zamávali a volali: "Až budeš mít cestu kolem, budeš u nás vítán." A tak vítr poznal, že nemusí mít vše a vše vidět. Že může být spokojený z radosti druhých a z malých věcí. A mlýn, že dobré slovo může změnit i tak chladivý a neposedný vítr.


O neposedném větru a o rozvážném mlýnu



Díla ve sbírce

Žádný záznam nenalezen.


Názory čtenářů



K tomuto sbírce není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.