Ani písnička nepomohla

Za dlouhých večerů bloudila ulicemi…
Za dlouhých večerů vyšívala…
Za dlouhých večerů kreslila prsty na zamlžené sklo…
Za dlouhých večerů byla sama….

12. 02. 2006
1
0
1251
Povídky

Judita

Nebudu na tom intelektuálně nijak dobře, ale za to intuice bude dnes vyhrocená na nejvyšší míru-dočetla jsem se ve svém biorytmu. „Hm, zase kecy. “ Povzdychla jsem si a práskla sbulvárem do koše. Procházela jsem se po náměstí a snažila se donutit knormálnímu výrazu, čistě jen zdůvodu, aby si o mě ostatní nemysleli, že jsem totální idiot.

22. 12. 2005
2
0
1237
Próza na pokračování

O něm

Hodina dějepisu utíká čím dál tím pomaleji, skoro jako by se zastavila. Krátím si čas pozorováním padajícího sněhu z okna a pravidelným ťukáním prstem do lavice. Když mi v mikrospánku spadne hlava na kamarádčino rameno vím, že je nejhůře. Oči se neúprosněuavírajía jediné co by mne v té chvíli mohlo vytrhnout ze spánkuje polibek.

30. 11. 2005
0
0
1156
Úvahy

nejčastější odpověď

ne . ne. ne .

13. 03. 2005
0
0
1625
MIMO

Život vážně není fér...

Zrovna nedávno jsem jela autobusem, četla si vklidu noviny a těšila se, jak se doma pořádně najím a lehnu. Když vtom ke mně přistoupil člověk, který mi asi na zlomek sekundy ukázal jakýsi průkaz. „Nejspíše revizor. “ Řekla jsem si.

10. 02. 2004
10
0
4161
Povídky

Že neexistuje nebe?

Chci přejít silnici, jsem na přechodu. Auto mi zastavilo, tak jsem přecházela, jenže zpod druhého pruhu ve stejném směru se nečekaně vynořilo další auto, které nezastavilo. Mělo, ale nezastavilo, stalo se mi to osudným. Teď stojím u nehody, vidím, jak nakládají mé tělo na nosítka.

26. 01. 2004
2
0
1570
Povídky

Hedvika má velkou hlavu

Procházela jsem se po náměstí, dívala se do výloh obchodů a vybírala ten nejhezčí dárek matce knarozeninám. Šla jsem kolem restaurace a jen náhodou se podívala dovnitř, což jsem neměla dělat. Seděla tam má kamarádka, která jen co mne zahlédla už mávala, ať vydržím, že je hned u mě. Jenže já jsem neměla zrovna náladu si sněkým povídat, zvláště ne s Hedvikou.

25. 01. 2004
4
0
1791
Povídky

jak jsme dostali na zadek

Vesnice Veltrusy, je malá, hezká víska u Prahy. Jediná věc, co ji kazí, je škola postavená vkomunistickém realismu, takže jak asi každý tuší,tahle budova připomínala dvě veliké krychle spojené dohromady. Přesně splňuje moje představy o vězení. Nicméně lidé vní byli velmi přívětiví.

27. 12. 2003
3
0
1656
Próza na pokračování

Jaký jsi ve vztahu?-testík

1)Na ulici uvidíš krásnou/ého holku/kluka a ty jí/ho chceš sbalit, jak to uděláš.
A)Zeptáš se jí/ho jestli neví kolik je hodin.
B)Zeptáš se jí/ho jestli neví kolik má pes nohou.
2)Už je pozdě a ty musíš domů, jak se zrande vymluvíš.

26. 12. 2003
3
0
1841
Jen tak pro radost
Nahoru