Písmák Jezdec
Jezdec
On vyjel na koni vraném,On sečel hlavy jako žito,On vyděl vdovy třesoucí se strachem,On pak měl pikat za to.
Strhli ho z koně,Proťali ho ostrým kopím,A zlaté saně,Ho sledovali při nekonečném spočinutím
Po mnoha letech se kosti pohnuli,A on jako král nemrtvích ,Se svou jizdou vyjeli,I jezdci nemrtvich,
Zvony pro slávu zvoní
Zvony pro slávu zvoní,
Malíři malují krajinu ladnou,
Kde růže krásně voní,
A snad nikdy nezvadnou.
Nikdo
Nikdo
Nikdo tě nelituje,Nikdo tě nepolíbí,Nikdo se neslituje,Nikdo tě nepodrží.
Nikde nejsi vítán,Nikde dlaň nežná,To jen u smrti brán,Není kosa sečná.
Smrt přivine tě něžně,Jak matka,kterou si už stratil,Nevinné jak jehně,Které kněz na oltáři zabil.
Pláč
Smrt letí na perutích , Břitva klouže po vaně,Děti nekde brečí v sutích,Ty čekáš až tvá vůně povane,
Ona řekla ne už dost,Tys byl najednou sám i v davu,Neměl ani trochy soust,Myšlenky brázdí tvou hlavu,
Nic, nikdo, nikde. Píšeš svá slova poslední,A pak slišíš zvony,A chceš tu písen soustrastní,
Už je to tu krev ve vode jak had,Pláčeš ale proč. Proč. Že bys už neměl žádnou šanci není možné snad,uslyšíš někoho v bytě chceš křičet o pomoc ne nejde to jen slabý pískot vyšel a tys zemřel ve svých slzách
Šneček a mraveneček
Byl jednou jeden malilinkatej šneček, A ten nesl malilinkatej košíček, Potkal cestou mravenečka, A ten prosil šnečka, Šnečku,šnečku co máš v košíčku. Dva koláče pojď si dát mravenečku, A tak šli ti dva dál cestou, Ani o poslední kouseček se nervou.
Trochu si věřit
Každý člověk musí být zčásti blázen ,aby se časem nezbláznil.
Každý člověk musí mít ke všemu motivaci aby nečinil bez vášně, bázně ….
Každý člověk musí vzplanout ,běžet a křičet. Ne zbolesti znouze ,ale zčisté radosti.
Letí hvězda vesmírem
Letí hvězda vesmírem
Letí hvězda vesmírem,
Jak ohnivý vůz ,
Její pán křičí honem,
Slzy uschlé
Když hledím vstříc tvím očím, Velmi rychle se v jejich modři topím, V poslední chvíli spatřím tvé rty, Rudé oblé jak záchrany kruh cos hodila ty.
Po dlouhé plavbě dopluji k ostrůvku, Aha, to muj pohled zůstal na tvém nosíku, Najednou prudka temná bouře, To má ruka po tvém ťele klouže.
Jak rudé víno opojné, Náš simbol ruce spojené, A náhle zář ostrá a bolestivá, To ja zjistil že vše se mi snívá.
Už se neboj
Už se neboj
Běhával sem po lukách mnohých,
rosou se třpytících,
vědíc že jsem krve lidí strohých,
Maják
Zklamání ,zkáza motivací muže být jiskra kvzniku velkého plamene jen mi rozhodujeme jestli plamen bude spalovat ničit učinovat děti siroty či bude hořet jasným světlem jenž bude výchozím bodem každého poutníka na cestách života,zda ukáže dítěti cestu vlese zda bude symbol. O tom je všechno a nic duše musí mít oheň skoro jenom ohýnek a když příjde krásný svěží vítr nebo hurikán tak rozdmýchá oheň vpevný bod na horizontu každého kdo bloudí nebo jen potřebuje ukázat směr. Nikdy neschovávej svůj oheň kvůli pár lotrům ,protože tě vždy bude někdo potřebovat a hledat.