Písmák Ideální večer
Dal bych si pivo, fernet, tonic. a pak do Tebe pronik.
Podmostní
Až slunce zamkne ve své celena (jeden) západdo ruky vezmu bílou hůlkua budu tápatpo Tvém těle. Možná mě zatknou pro potulkusmutného bezdomovceco rád by stálým hostembyl pod Tvým mostema před spaním Ti ovcepočítal od první. až do sté.
Ohořelé trámy
na pažbě další zásek
a mluvit není o čem . tak třeba někdy příště
trámy svých dávných lásekprožrané červotočem přikládám do ohniště
ať shoří do popelaKartágo starých šrámů s podlahou plnou drobků
Ledové květy
Ledové květy na skla brýlíkreslí mráz jedním dechemslova, co šeptám v této chvílivracíš mi zpátky s echem
Těsto Tvých ňader jemně hnísta nahlas mlčet, jak nás bolírozbitá vejce z orlích hnízdpři cestách na vrcholy
Ledové květy ze skel brýlíjež ňadra horká kůží zmijírozpustí do slz krokodýlích. včerejší hříchy ráno smyjí
Hostina supí
Hostiny supí od sebe se liší
snad podle společenských pater
ti z horních dopřejí si jater
v restauraci U Prométhea
Žoldáci
dvě naběračky boršče do ešusupár hodin spánku v koňském trusunež trubka zařve nocí na poplach
obejmout pušku, věrnou markytánkukrůpěje potu v nočním vánkua někde vzadu zapomněli strach
ve jménu peněz, víry, svobodjen bosým nenateče do bota člověk obrátí se v prach
ve jménu zrady, lásky, krvevšechno je jednou napoprvéspása má nové jméno. vrah
Zemětře(se)ní
zvědavá dlaň na noční výletvydá se kolem Tvého tělaa když dosáhne svého cílebudeš už celá rozechvělá
ochutnám z Tebe a Ty ze měto nejlepší pak rychle slupniaž třást se budeš jako zeměna pátém Richterově stupni
namísto sena v mlze peřinbudu Tvou jehlu hledat v kupcenež posledních pár křehkých vteřinsi odpočítám. do erupce
Samota
Mlha se plíží pod lampy
a víno hlavu zamotá
dnes večer dlouho hodlám pít
uštkla mě mrcha samota
Do listů
podřežu stromům zápěstípilkou, jak smyčcem v rytmech staccata dlaně hříšných sólistůukryjí v mokré trávě stínnež budou ranní rosou plakatsvou bolest tiše do listů.
Do snů
vezmeš mě sebou do svých snůkrajiny sametu a plyšejá budu našlapovat tišetak, abych nerušil Tvé kruhyTy půjdeš první a já druhý
jednou tě možná na oplátkupovedu zase do snu ke mněa budem našlapovat jemněkol sloupů, na nichž stojí duhajá půjdu první. a Ty druhá.
Touhám
rozplétám Ti cop po copu
a vlasy tečou po polštáři
než si tu zlatou potopu
naberu do svých dlaní
Budete platit každý zvlášť nebo dohromady?
srdce mi nějak divně tluče
a ďábel dolil do pohárku
mám u něj otevřený účet
dnes krví připsal další čárku
Jsem balík
koupím si v papírnictví pěkný obala zabalím se do něj abych se sám soběvůbec nepodobalna čelo lepím známky strachuulpí mi na jazyku hořká pachuťtak často bývám na vaháchkdyž čekámže mě snad jednoho dnepošleš. někam.
Atom
nezvykle tichým hlasem
ptáš se mě, jak jsme na tom
. asi tak, jako atom
uranu v poločase
Maliny
když vzpomenu si
na Tvoje první pusy
a čas nezralých malin
. stoupne mi adrenalin
Lodě
na papír se čtverečky v ruce obyčejnou tužku - neboj se, mám jich plný penál -maluji srdce místo loděty doprostřed a nebo trochu níženakreslíš jeden malý křížekpřesně v tom mrtvém boděkde oheň čeká na rozbuškua já zašeptám ZÁSAH. potopená.
The Silence of the Lamps
Píšu si deník
čínským perem
noc ukusuje stránky
zubem syslím
První
opřu si hlavu do tvých dlaní, malých lafetvoňavě horkých, jak čerstvě uvařený kafeschovám si radost do závětřía na růžovou nechám přetříttu černou šmouhu na límci,zvětralé pivo v kelímcíchzítra si ranní slunce dopije,už vím, že žádná příští kopie- jakkoli bude zase jiná,nepředčí dnešní originál.
Balada o zhrzeném procesoru
včera pozdě večer v Tescumohlo být tak asi desetpotkal jsem základní deskumálem jsem se ztoho RESET
povídám tý holce mladýty máš karty, já zas cachemůžemse dát dohromadyv jeden model, jestli chceš
chlubil jsem se diskům, LANceviděl jsem to jako jisténež z těch fotek na web stráncezhroutil se mi svět i systém
zhnusen z toho gruppen sexuřekl jsem jí, tak to sorryvím, že jsi to na Invexutáhla s dvěma procesory
Blues
bříška mých prstů jsou tak nenasytnázvoní na knoflíky tvých blůzpusťte je rychle dovnitř, paní bytnáať zahrajou Vám smutný blues
smutný blues o veliký touzeo žízni, čekání a hladuslibuju, tentokrát si pouzezáležet dám na prstokladu.
Polibek
je tichá noc a venku padá sníhkdyž ret se pevněji přimkne k retujazyk si hledá cestu po dásníchzbloudilá srna v arboretuupíjí z pohárků všech chutízanechá sladké navštívenkyaž do dalšího nadechnutínež ústa zamknou
klíčem rtěnky
Divadlo
oponou zatažených roletstín kročmo sedá ob scénu,herci si rozdělují rolehlavníi ty, co budou bolet,až kráčet budou pro cenus úsměvem podávanou v jedu,čekají marně nápovědu,kde chybí slova, je příliš mnoho větna matracích, co znamenají svět.
Veletrh
Už to ví v celém okrese,že kdybys o mně trochu stála,nebylo by mi do stesku. Vystavím svoje depresena stánkuveletrhu nálada pořídím si. hostesku.
Danse macabre
smrt hraje na violumá olověnou strunupadá déšť z vitriolupláč ze záchranných člunů
smrt troubí na polnicivečerku v durustřílí se nevolníciterč na mundůru
vyřčená slova hnijísladká i ohavnábláznivou symfoniidohrála smrtka v nás
Svícny
Kdo rád sebe i druhé klame,často pak bývá prvním z kajícných,zažíná na rameni plamen,aby tmu nejčernější zahnal pod svícny.
Bezpečnostní příručka pro zpracování hutních materiálů
Při kutí železa
létají okuje,
nedbáš-li předpisů,
hned jedna v oku je.
jak se balí holky po osmým pivu :-)
můj život uhání jak vlakkdybyste nastoupila, taks Vámi rád bych slečnodojel až na konečnou.
Snob
jelikož sebere stará mipokaždé z výplaty tři stovkyschovávám potajmu za rámyobrazů na stěnách bankovkydřív jsem o kultůru nezakop'jenomže to se teď trochu měnípomalu stává se ze mě snobco strká peníze do umění.
Šachistka
pomalu rukou táhnudiagonálou po loživečer rád bývám králemco před matem se položípo černých, bílých políchpospíchám cestou polníze všech tvých partiímám nejraději dolnívšak jiná věc mě trápía budívá ze spánkuzdalipak neprohráváms tebou jen simultánku.
Účetní rozvaha
Účetní kniha mi dlouho lhalana konci auditu v oblasti tříselvýsledkem rozvahy MÁ DÁTI - DALAzůstala hromada červených čísel.
Nymfa
Když nejsi nymfa nebo víla,co navštíví měkaždou noc zadní brankou,co kdybys aspoň byla. nymfomankou.
Lučavka
Ty moje děvče zlatézítra si vezmi plavky,půjdem se o půl pátévykoupat do lučavky.
Lavičky
Lavičky v parkuvšech velikostí, barevnejraději mají pátky,když v podvečer ty staréstřídají mladé zadky.
Protektorát
Když se nemáš před špatnýmisny v noci kam schovat,moji půlku postele vždyzačneš okupovat. Nemůžu říct zodpovědně,že snad nemám to rád,užívám si s potěšenímten svůj protektorát. Když rozvědka ohlásí miotevřenou náruč,to hned s chutí překračujidemarkační čáru. Tvá obrana nevydržísoustředěný nápor,na pahorku U Venuševztyčím pak svůj.
Džbány
Mít v sobě vodu čirou jako dušia vylévat ji denně do jiných,ve víně pravdu skrytou tušit,pro slzy mušek vinných, neviných. Ztracené střepy zabíjejí smích,ach, nechme džbánům jejich sněníbez dna za nocí temných, bezedných,plní se touhy. po naplnění. .
Šašek
Jsem šašek,tak smějte se mi,smějte se grimasámi pádům k zemi,než pochopíteve své zlobě,že smějete sejenom sami sobě. Pak zhořkne váš smíchv květině, která právě zvadla,až jednoupři pohledu do zrcadlazjistíte pravdu, která zraní,všichni jste šaškové. počmáraní.
Noc v galerii
Už třetí láhev pijem,kradenou ze zátiší,a jen zdi galerie,milostné vzdechy slyší. Dnes můžem přestat vnímat čas,usínat spolu nazí,a zpití víc než pod obraz,v objetí pod obrazy.
Hladím tě
Hladím tě.
polýtku,po uších,po zátylku,všude dlaň nechám aspoň chvilku
pošíji,po palcích na nohou,itam, kde jiní hladit tě nemohou
povlasech, po duši, po ramenou,potom, co dělá ženu ženou
Napij se noci
Napij se noci, hned potom dolej sklenku, jen pro ten pocit, že snad tam někde venku. Že snad tam někde venku a nebo uvnitř tebe, rozcestí pro myšlenku, směr peklo nebo nebe. .
Rozcestí
Zas stojí poutník na rozcestí,jedna z cest trnitá, ta druhá krásně prošlapaná. Rezavou minci svírá v pěsti,padne dnes orel nebo panna. Ta první vede mezi polichladivým stínem starých vinic,však z druhé nohy často bolí,zanechá jizvy, duši špiníc. A když se nedostává sil,hlas v hlavě šeptá "Nestůj.
Tchoři
Jednou jsem na našem dvořeubytoval čtyři tchoře. Půjčil jsem jim klíč od bytua to všechno ze soucitu. Člověka však často brzydobrý skutek hodně mrzí. Během prvních pěti minutsoused hlásí únik plynu,lidi ucpávají nosy,přesto je ten zápach kosí.
Labutí
Na šíji téměř labutí,tak hebkou a přízračně bledou,nehtem vzkaz jemně škrábu Ti,že možná vůbec nedojedou,prsty, jež v divém pětispřeží,vzhůru od úbočí Tvých hlezendál nespoutaně tryskem běžído míst, kam vstup je zapovězen.
Vrba
Lojza má ženu, která pije. Tohle a všechny další drbyšeptám do vykotlané vrby. Tomu se říká terapie.
Salát
teplo z krbu sálá tu,svátky klidu, míru,v bramborovém salátuněkdo vyryl díru.
Pod moruší
Když slza zvolna kanepo kůži popraskané,jak tající sníh ze střecha na dopisu sestřeuž navždy nezasycháta temná kaňka ticha.
Už dávno Tvoje jménojá zapomněl jsem, ženo,pro léta, kdy jsme hlušína lávce pod morušíseděli mlčky v dešti,dvě tvrdá srdce v kleštích.
O červech
Pečlivě pudrované lícea k tomu nablýskané zubyokolí nastavujem líce,současně ukrýváme ruby. Až z nás tu slupku někdo serve,zjistíme, jak moc to je zlé,že naše nitro už je červemdávno skrz naskrz prolezlé. Každý má svoje vlastní červy,co hlodají do morku kosti,fóbie, úzkost, nadranc nervy,deprese, strach a pochybnosti. Někdo o červech koupí knihu,jiný je dusí nikotinem,další zas konzervuje v lihua zkouší vytlouct klíny klínem.
Zebra
Jednou na mě zebra volá,že si vzala do hlavy,místo pruhů chce mít kola,pruhy už ji nebaví. Tak si to tak holka neber,pruhy nejsou na škodu,vždyť se kreslí podle zeberna silničním přechodu. Kdyby měly zebry snícíkola místo pruhů,lidé místo přes ulicichodili by v kruhu.
Novoroční předsevzetí
Co chtěl bych v roce dva tisíce dvacet. Tolik co loni neutrácet,míň pít a pak taky míň zvracet,v poledne občas dát si dvacet,udělat o něco víc prácena domě nebo na zahrádce,jeden strom zasadit a jiný skácet,nebývat raněný a nekrvácet,víc věcí nacházet, než ztráceta blízkým všechny dluhy splácet.
2020
Kolik je lásky vmiluji Tě,když v náručí mášmalé dítě. Kolik je něhy vmám Tě ráda,když ruka jemněhladí záda. Kolik je touhy v ústech,co Tě políbía přitom rozeženouvšechny pochyby. A kolik štěstí dá se schovatdo všeho, co lze řícibeze slova.
Mlýny
Mlynáři, co nám mouku melou,
jsou jen pouhými diletanty,
ti chytří postaví si celou
kariéru na mletí panty.
Čelisti
Díky chybě v tiskuněkde na střediskumísto filmu Čelistiletní kino u Hradcepřivítalo cellisty. Paryby a strunatcenahradily strunya hrůzu a strachzas Mozart a Bach. (oba bez harpuny).
O čem si povídají knížky
Až jednou zůstanete tiše,tak, jak to umí jenom myšky,z knihovny možná bude slyšet,o čem si povídají knížky. Posaďte se na gauči,ta první už se chlubí,že všechny děti naučí,jak správně čistit zuby. A druhá nechce zůstat pozadu,rychle se taky pochválí,zná pohádkový příběh o hradu,princezně, draku, o králi. I třetí kniha hned se přidá,cítí, že přišla její chvíle,poví vám, jak si jedna třída,užila v zoo školní výlet.
Ovce
U nás na pohovceseděly dvě ovce. Hlavu měly obě plnoučasopisů s ovčí vlnou. Dnes je v módě krátká, paní,zítra jdeme na stříhání.
Co s načatým večerem
Za dlouhých večerů,když hrdlem teče ruma na jazyk už si trochu šlapu,procházím kontakty na WhatsAppu. Co kdybych napsal Lence,že bez ní mívámpříznaky abstinence. A nebo třeba Libě,že začíná mi chybět. Když ale narazím na Míšu,.
Černá
Co můžeš namalovat černě. Pejska, jak náš dům hlídá věrně,tmu, když Ti máma večer zhasne v pokoji,sjezdovku, netopýra. nebo obojí. Pirátskou vlajku s bílou lebkou,kočičí srst, tak krásně hebkou,klarinet, pendrek, co tak dobře chutná,černá je taky uhlí plná putna,pondělní ráno s cestou do školyi nevypitá láhev od koly,od které tajně schováváš si víčkaa vše, co uvidíš, když zavřeš víčka.
Sloni
Přijeli k nám vlonina návštěvu sloni. Slyšel jsem je vždycky k ránu,jak nám dupou v porcelánu.
Zůstali do soboty,pak jsem dostal pusu,mávali mi chobotyz okna autobusu.
Velbloud
Když velblouda svrbíoba jeho hrby,slunce pálí do kůže,poškrábat se nemůže.
Daleká je cesta pouští,žádný stín a žádné houští,žízeň má ten, kdo se loudá,to neplatí pro velblouda.
O zlatě
Jsou tací, co se rádi chlubí,když stisknou kousek mezi zubyté drogy s krycím názvem Aurum,pocítí náhle zvláštní auru. Některé dávky mají kousek falšea to, když jednou trochu zalžečlověk těm, o které se stará,hned na hodnotě ztrácí karát. A pak jsou kousky mezi zlaty,co stojí víc než všechny platy,poznáš to vždycky nejlíp v krizi,jak byly, jsou a budou ryzí.
Modrá
Co všechno můžeš namalovat modrou. Tak třeba nebe nad řekou Odrou,bouli, když spadneš z kladinya nebo povrch vodní hladiny. Zářící krystal safírua taky džíny na míru,italské dresy nebo šmoulí nosy,klučičí bundu, co se zrovna nosí,rozkvetlé hyacinty na záhonězrovna když začínají krásně vonět,borůvky, švestky a psí víno,i Tvoje oči. Kateřino.
Krokodýl
Řeknu vám, že je to síla,vidět pana krokodýla,jak si ráno čistí zuby. Spotřebuje čtyři tuby,to, aby byl pěkně bílýkaždý zoubek krokodýlí.
O třech čunících
Jednou se tři čuníci,umazaní, funící,rozhodli, že postavína kraj lesa do trávypod vysoké stromytři útulné domy. Dnes odešli od mámyna zkušenou do světa,první staví ze slámy,pěkně stébla proplétá. Druhý staví z větví,nejlepší jsou borové,ať to celý svět ví,že už to mám hotové. Třetí, to je chytré sele,háže maltu na stěnu,trvá mu to trochu déle,staví z cihel, z kamenů.
O prázdné posteli
V noci už nejmíň po stéprohmatám celou postel. Je stále poloprázdná,ač projdu všechna místa,. nebo snad poloplná,jak řek by optimista.
Žlutá
Co všechno můžeš namalovat žlutě. Tak třeba zobák u labutě,kuře, co běhá po dvorkubanány, sýr i ponorku(a nebo taxík v New Yorku). Slunce, jak nad obzorem stoupá vzhůru,zmrzlinu, včelu, citrónovou kůru,na podzim listí opadanéa taky brambůrky, hlavně ty slané. Rozkvetlé kvítky pampelišek,vaječný žloutek, zlatý plíšek,do vlasů uvázanou stuhui jeden z olympijských kruhů.
Nejen v noci
Rezavá ocel mříží chladnea nejen v noci, už i za dne. A k tomu plný kýbl v rohuotázek, jež jsem kladl Bohu. Proč zrovna já a nikdo jiný,vždyť přece tolik nás je vinných. Promrzlá ruka svírá mříže,jak pes, co staré rány lížes nadějí, která rychle vadnea nejen v noci, už i za dne.
Pampelišky
Pampelišek bílé chmýřízvolna vzhůru k nebi míří. Kam dopadne na zem z výšky,vzejdou nové pampelišky.
Čaj s mátou
Vždy, když mě smutek sráží,co pomůže mi nejvíce,když slyším na zápražízaklapat Tvoje střevíce. Pohladíš kočku vedle kamen,postavíš hrnek na čaj s mátoua pak mě rychle kolem ramenobejmeš s tváří rozesmátou. Tak díky za záchranné lano,co udrží mě při životě,než Tě zas oknem příští ránospatřím, jak lezeš dírou v plotě.
O stáří
Až lžící z oprýskaných mísvyškrábnem zbytky druhých mízi statečným se stejně letynakonec k zemi ohnou hřbety. A občas někde v skrytu pláčem,že ostatní nám pohrabáčem,umetli chodník ze žhavého uhlí,co po něm mlčky máme kráčetdál, aniž bychom strachem ztuhli.
Lány
Uprostřed nekonečných lánů řepy,znavený rolník smutně dřepí,na zem mu z rukou padá motyka.
Dav čumilů tu zatím stojí frontuna západ slunce, hledě k horizontu,tam, kde se země nebe dotýká.
Čekání
Pravda už není černobílá,tak jako kdysi dávno byla,dnes je spíš trochu šedáa tak se hůře hledá.
Já pravdu šel bych hledat. někam,jenže mi chybí botaa tak dál jen tiše čekám,čekám tu na Godota.
Čekám tu líně na odvahu,udělat jednu či dvě boty,co umí kopnout Tě ze svahua zbořit všechny staré ploty.
Srdeční záležitosti
Možná to není zcela zřejmé,
že když se člověk probudí
a pak ho nikdo neobejme,
bolívá z toho na hrudi.
Relativní čas
Vteřinu každou přísně střeží
hodiny na kostelní věži
a čas se vcelku líně vleče
pro ty, jež chodí jenom vkleče.
Hledám Tě
Hledám Tě ve tmě, v mlze,
v kouři, jenž nutí slzet
pro každou jednu z dalších ztrát,
hledám Tě, jako tolikrát.
Geometrická
Když dám si láhev kalvádosu
chodívám často mimo osu
a plete se mi systém souřadnic,
když hledám cestu domů. pořád nic
Promočená
Zazvoníš promočenáz deštěuvařím šálek čajenebo kávuotřu ti mokrý čelodo rukávua ty zašeptáš. ještě. Schovám tě k soběpod dekua nepustímnež přežene se bouřePodržíš pevněmoji dlaňod soutokudvou řeks vůní meltyaž do ústínaší delty.
Matematická
s pocitem, že je vinaplakala druhá odmocninaslzy jí smutně kanulyz jedniček přímo na nulyna zlomky láme čísla celáa tak to holka obrečela.
Athénská
skládaná sukně, bílý saténco jsem Ti tenkrát kávou polilčas víří prach na fotce z Athénvzpomínáš. pršelo na Akropoli mlčela Attalova stoaa bílý mramor ionských hlavicpolibků ukryl nejmíň sto a k tomu ještě jeden navícvzpomínky tlely pod ruinami a my šli ruku v ruce podélco bude zítra ráno s námipýthijské kněžky ptát se do Delf .
Pondělní ráno
ospalý před pondělním ránem slzami počmáranémdrásavou tuhou po sítnicikreslil jsem smutné skici obrazy Tvého tělanež jsi mi odletěla
srdce mi bilo mezzofortea osud dávno sepsal ortelmůj Mefisto mi odjel s dušídusot sta koní dozněl v ušíchkdyž bílá dáma vzpomínat odtáhla na D1. mat.
Cynická
Jsem trochu romantik
a trochu cynik
a občas piju, ale ne moc
ptal jsem se lékařů
Zpráva o možnosti koupání v Brněnské přehradě
je moc řas a sinictakže zas asi nic.
Jarní
nejistou nohou poránurok překročil práh do březnaa průvod nesl Moranuna místa, která dobře znal
svržena smrtka z trůnuvztyčené ruce smělýchjež houslím každou strunu do jara rozezněly.
Noc tvrdých pryčen
na tvrdé pryčněkaždou noc jinou holkuchladnou jak ranní kávaz nočního stolkulampa si poblikávátak nějak pouličně
ledová krůpěj vzlínápo tepnách šedých fasádopilý římský bůžekmarně se snaží nasát zlomenou vůni růžez dívčího klína.
Drahá
Řek' jsem včera svojí drahéco mi na ní je tak drahépár zlatých náušnic. a dál už nic
.
Vzdálená
píšu vzkaz do rachejtlí
dělám z nich ohňostroje
že mohlo by mi bejt líp
. u těch Tvých trojek
Pohádková
jazykem dvakrát lehce po rtu
přejdu ti tam a zase zpátky
spustím tím spínač teleportu
co přenese mě do pohádky
Ti nahoře
na hlavě máslo ještě majícerádi si mažou další krajícea k blahobytu úplně jim stačínahlížet na svět z perspektivy ptačí .
Pryž s Tebou!
celou noc a někdy i k ránudupáváš jako nemotorné slůněpo mých vzpomínkách z porcelánu
myslím, že konečně jsem našel gumuco vymaže Tě z paměťových buněkzítra si v krámku koupím láhev rumu
Rovnice Pandořiny skříňky
příští rok zas o Hromnicích zašeptám vlasům nad kořínky neznámé o dvou rovnicích tajemství Pandořiny skříňky
tajemství zaschlé na žiletkách jež obnažují duši ženy a cejchem na čelo mi vetká výsledek dvakrát podtržený
Hunted
chodím spát neoholena sním, jak nechal bych se lovita rád byl někdy skolensnesl bych víc než jednu ránukdovíproč se však nedostanuna dostřel blíže. Amorovi.
Přestal jsem pít pivo
zvláštní rány život
pro každého chystá
přestal jsem pít pivo
neb jsem masochista
Zlatokop
flek na podlaze utřu mopema na ty na duši mám flaškujá kdysi chtěl být zlatokopema odjel směrem na Aljašku
přes denní dřinu vytrvalouzlomené stovky rýčů, lopat já nenašel jsem ani valouna v beznaději přestal kopat
do cizích lidí ze svých koltůstřílím teď za pár dolarůa večer ženskejm do dekoltů chodívám koukat do barů
jsem jedním z lidí a ne z málaco nosí sebou smůlu na patáchmyš v kostele se včera smálaže proti mně se cítí bohatá
Tahiti
je to prosté, starý brachu
až vyděláš fůru prachů
můžeš s námi na Tahiti
někdy zajet na tah i Ty.
Apollo
připadal jsem si s tebou napolojako posádka lodi Apollostojící na povrchu Měsíce,když tu najednou za tři měsícezavoláš Houstone, máme malý problém,mě bříško začíná být trochu oblé.
Autor nestojí o hlubší
vím holka, že by si to hlouběji chtělavšak věř mi, vážně nedá se nic dělatjak pro tebe i pro měbude to mnohem lepší zpráva,když to políčko skromněnebudeš víckrát zaškrtávat.
Mineraložka
v kavárně jsem potkal mineraložkutvářila se svůdněa já opilehodila si vilně nožku přes nožkuskončili jsme večer u ní ve vile
líčko bílý mramor a v něm rumělkapořád mluví jen o těch svých nerostechteď tu pod peřinou smutná u mě lkáže už mi prý zaseněco neroste
Renata
včera večer do svých tenat
lapila mě další z Renat,
pozval jsem tu Renatu
na dvě porce špenátu,
Války
Když volům vyschne žlab,
zvuk polnic rádi slyší
a pod praporem žab
jdou čelit vojskům myším.
Okno
začíná noční kabaretmá měsíc žonglér kapsy plné hvězdprotančí mezi oponamiprobouzí prázdná okna do siestzmodralou dlaní líbá reta uklání se skrz okenní rámy .
Indy z pozice
husí brk smočím ve vzpomínkách (v těch hezkých)a namaluji jedním tahem krajinu a retro portrét na okenní sklo tvého pokoje (zvenku)
zbytek srdce, cos rozlomilana dvě půlkya jednu rozžvýkalauž ztvrdl jako kámenvíckrát ti je na poutinekoupím
neptej se, kdo ti včera v noci rozbil okno
Ráno
Sametem tupí vinný střikzlověstně živé zvony hrannež příští ráno rozjitřínejhlubší ze všech starých rán.
Netopýr
stěžoval si netopýr
že ve sklepech netopí
než se začne topit
musí se vždy opít
Pas
úředník bez hlasupro cestu na lýtko nezná soucitod kolen do pasudostal jsem razítko nežádoucíkyselé sliny mám jako šťovíkuž aby byl ten styk bezvízový.
Krápníky
za krápníky na výlet vzal jsem ji do jeskyníteď z ní můžu zešíletpořád mě jenom viní
prý z nedostatku citua že ji nemám rádv noci už nemám klidprý místo stalaktituměl bych jí ukázatsem tam i stalagmit
Kočka
Byla to vážně kočka,jen samé drahé šperky,co potkal jsem ji včerana konci jednosměrky. Tak jsem ji tuhle v nociobral o drahé kovy,nebyli žádní svědcisnad jen ti Jehovovi. Byla to vážně kočka,co s jedním pěkně zacvičíjenže to, co jsem ukrad',bylo jen zlato kočičí.
Zmrzlá oprátka
nebuď hochu dnešní
zbav se starých fobií
. aspoň prozatím
pojez v sadu třešní
O Robertovi a Lucii
Zakoupil jsem pro Luckuerotickou pomůcku,jako jedna z mnohavzala mi pak rohaza dlužníka čertamám teď za Roberta,zůstaly mi po Lucceprázdný byt a poluce. .
Hra o jablka
Vilém Tell natahuje kušigong zvoní do druhého kolahry o jablkaberánek rdousí vlkaněkdo má rubáš celý ušita jiný jenom zpola.
Antracit
večerní městoskrývá tvář za hradbou z antracituza rohem nabouraný Fiatanesteziolog starých citůpřidává kávu do morfia.
Brněnský pivní ša(o)lin-dó
1po zastávce u Pisárekmám na cechu deset čárekpokračujem do Bystrce,každý druhý zazdí prcek2než dojede do Židenicvypijem si jen pár sklenic3zastihne nás ranní rozbřeskv trojce cestou do Žabovřesk4na Náměstí Mírutočí správnou míru5když ji mívám jako z praku,vystoupím na Šilingráku,když se cítím vyčerpaně,jedu až ke Sv. Anně6chci svědomí zpytovatu Ústředního hřbitovanež mě stihne krutý trestna konečné číslo šest7doveze mě k Semilasutam otevřem další basu8do Líšně i s opičkou často jezdím osmičkou9každou žádost tělesnoujedu zkrotit na Lesnou10pod stolem se budu váletna smyčce na Stránské skále11jedenáctkou do Komína,jezdím pít a zapomínat,konečnou má na Pryglutam se točí do kryglů12směr Komárov dvanáctkoutam se zliju dvanáctkou 13pokaždý pár hezkých holekpotkám cestou do KrpolePS:spojení jsou častáto se v Brně chlastá.
Miliónový spár
Zatroubila do válkyceloplošná televizesázející na komerci,pro záchranu morálkyz obrazovky musí zmizetnebezpeční pornoherci.
Ruská ruleta
po temném nebi mrakyvítr ženechce se mi uletět. v mé ruské ruletěkulička zastavilana červenépřejíždím prstypo hlavniposlední sbohem matce. na příští křižovatcepojedu možnápo hlavní.
Kořist
Snad každý velký, malý Čechpřizná vám i bez detektoru,že chtěl by dostat balíčekv něm deset miliónů korun. Kdyby mi opravdu ten balíkvěnovat ráčil sám pan Dalík,zahrabal bych ho do listía zabezpečil pojistkou,rád bych byl jednou kořistía nebo aspoň. Kořistkou.
Hladina včerejšího ticha
pomalu nechám
odkapávat
hladinu
včerejšího ticha,
30.9.2004
ráno. rozdrtit pěstí budíka pak se v křesle uvelebitslepicím zrní na dvořestarý muž zase háže,do stěny tluče hřebík,už začínají nuditty vaše stesky po létu,v kapse mám dvacet korun,každý den hledím na mořea přeplněné pláže,budu si muset změnit tapetu. na svém monitoru.
(O)hlasy
Kolem silnic stojí samy,vábí mě jak na květ včelu,připadám si před volbamiskoro jako v billboardelu. PS:hlavně, když mají velký ohlasjim nejde o tělo, leč o hlas.
Ptačí rána
Ráno se u zrcadla načepýřímjako papoušek ararana hlavě líně projdu zbytky chmýřítupým hřebenema při pohledu na svý tělo řeknu si, mám tě stará rádjó, peklo by mě asi chtělo,zato nebe ne.
Kmotr
Nohy mám zalité do betonu,zvědavá štika se mi o bok otře,uprostřed přehrady bídně tonu,já už to víckrát neudělám. Kmotře.
Manéž
Nikdy jsem nebyl dobrý matematik,dobře však vím, kdy mám to spočítané,ve stínu starých otlučených atikstavím si z lepenkových krabic manéž. Pro těch pár klaunů s červenými nosyco život dávno odepsal je z daní,o milost hrdě odmítají prosit,čelistmi času na kost ohlodaní. Do první řady vrána k vráně sedá,řekni "sýr", ať se taky trochu smějema hora marně hledá Mohamedav davu těch zodpovědných, bez portfeje. Příbojem pluje Chárón na gondolevylévá vodu okovaným džberemneměj strach, zítra nebude to bolet,jízdenka platí jenom jedním směrem.
Cínový vojáček
cínový vojáček s bajonetemmrtvými sny a dírou v lýtkuv pozoru čeká na rozkazy,než poručím mu další rundumožná, že všichni se krutě pletem,když rudým sprejem na omítkupíšeme příliš smutné vzkazytempem tří znaků za sekunduze zad mi trčí otrávený šíp,srdečný pozdrav od Amoraa skotská whisky už nemá grádytak jako tenkrát před pár letyzase tak moc se od něj neliším,někdo se nám tu směje shora,v hospodě verbují do armádycínové vojáčky s bajonety .
Cesta do slabin poraženého muže
ještě pár vteřin strachu v šepotu němých slov přečtených z almanachu přejí ti dobrý lov nůž bodá do slabin a pára stoupá výš z krvavých úžlabin otoč se, zkameníš země je nevychladlá zlá fata morgana plive jed do zrcadla z půlnoci do rána ucho se tiskne k špalku naslouchám písni katů a štětci z nedopalků kreslíš mi nové tattoo.
Středy
Do prázdné šachty pod výtahemodplivnu mezerou mezi zubyzrnko ze zbytku kávy z automatu. Než vezmu dámu třetím tahemhasákem zaklepu na potrubípár písmen Morseovy abecedy,zaklení, že mi příště strhnout z platuvšechny mé dosud promarněné středy.
Řecká abeceda
Potkal jsem tě v Alfa pasáži,když jsem si kupoval hodinky značky Omega,stál jsem tam jako ypsilona mé oči tě skenovaly paprsky gamma. Na procházce parkem podél delty Dunajejsme překračovali psí hovínka,z televize se usmíval pan Tau,na stadiónu hrála Sigma Olomouca mezi všemi hvězdami zářila Epsilon Eridani.
Hvězdná obloha
Až stáhnu. poslední hvězdu z noční oblohy,zůstane čistá jak tvé prostěradlo,prostřu ti mléčnou dráhu pod nohy,pro koupel v šálku kávy se smetanoujak zloděj sbírám hvězdy z galaxií,za duhovkou ti hvězdokupy planou,ach bože, tam by se tak krásně kradlo,pokud mě zítra ráno nezašijí.
Kýč
Kýč bývá žhnoucím sluncem nad obzorem,rozkvetlou jarní loukou pro milence,básníkům těžkým prokletím i vzorem,na rakev tvorby položeným věncem. Kýč je to, co čteš a slyšíš kolem,láska, co hory sama přenášízbloudilá duše zmírající bolem,hluboko v srdci zabodený šíp. Kýč je nablýskaný dům k demolici, i pro čtenáře tvrdý políček,a proto k ušetření jejich lící,zkusme psát občas díla bez kýče.
Mapa
Řekni, kdo nechtěl by z nás chlapů,tvé tělo jako mapuprojíždět prsty směrem k hrudníku. Do dlaní vzít dvě polokoule,usínat sladce schoulen,zahříván teplem tvého rovníku.
Gigolo na cestách II.
Příští ráno před rozbřeskemvyrazí na túru Českemchce to hodně odvahy,vyjet s kolem do Prahy. Pro cyklistu nezdravýje vzduch kolem Ostravypřesto k holkám v Karvinés radostí se přivine. Složit hlavu do klína,míří ženám do Zlínaa s úsměvem na líčkunevynechá Poličku. Všechny dívky z dorostujede prohnat do Mostu,dva výrůstky na plícíchzkoumá ženám v Teplicích.
Gigolo na cestách
Malý český gigolosedne v létě na kolo,utěšovat místní vdovyrozjede se do Padovy. Láskyplné dopisypíše holkám do Pisy,stíhá objet na svém kolevšechny dívky z Neapole. A na cestě do Modenynavštíví i vdané ženy,neuteče žádná dáma,až dorazí do Bergama. Cesta končí v Grumu,když propíchne gumu,příští rok pod Apeniny,pošlape už vyprat plíny.
Databázová
Ač nechci ženy do jednoho pytle házet,stejně jsou občas všechny jako databáze,u ženských dat máš hodně velkou šanci,setkat se zas a znova s redundancí,ať je jim padesát a nebo dvacet,myslí jen na jediné, na relacea všechny vazby primárními klíčivydrží, jen dokud se nenalíčía když pak přece jednou dojde k sexu,je těžké hledat bod G bez indexu.
Klub odložených milenců
Poslední kroky dozní po asfaltu,nad dveřmi bez vavřínů, bez věnců,nápis na dávno oprýskaném smaltu,zve tě Klub odložených milenců. Sedí tu po dvou, někdy také v triuse lžičkou zabořenou do šlehačkyosmahlí horským sluncem v soláriu,děti, co sebrali jim všechny hračky. To jsou k nám ale dneska večer hosti,hovory ukončené v půlce větya smutky utopené bez milostive volném kelímku. od Nugety.
Okno do ulice
Dvě vyděšené kapky horké vodymarně se snaží dostat venz vězení zavřeného kohoutku. Ticho zamčené v prachu zdobí schodya vysušené ruce mladých žennavléknou nové drátky na loutku. Sám Marat s nahou hrudí křičí "Bodni. "poslední kapitolu zbývá dopsat, ráno po probuzení chce se zvracet.
Postel
Postel je osamělá loďuprostřed oceánu,vyšplhám do lodního košea budu pátrat po pevnině. Každý den k ránuklidná je mořská pěna i plachta z prostěradla,není vln bez rozkošei bez zatnutých zubůa unavená ruka v klínědopíše do deníku,že právě spadlazas další žena přes palubu.
Elyn - k narozeninám
Pár růží ve vázeza slůvka pohlazeníi bez zdrobnělin,za rudou dračí krev,prolitou ze džbánu,za vše, co skrývá sepod nickem Elyn. Za vůni chleba po ránu,za lehký smutný úsměvvyhořelých sireka tiché dlaně čarodějekk oslavě narozeninjen to nej přeje. Mirek.
Tanečník
Takže ty bys od života,by se kolem tebe motal,ráda chtěla tanečníka,při ploužáku si ho svlíkat. Můžeš si s ním poslepuťukat nohou při stepu,při veselé skočné polce,olízne ti něžně boltce. Těšíš se na dotyk retů,v noční scéně při baletu,s úsměvem a rukou v bok,děláš další krok-sun-krok. Bota šlape na botu,při divokém foxtrotu,na stehno se stehno zvenkurádo tiskne při flamencu.
Parašutista
Snad je to pouhá gravitace,snad něžný výraz tvojí tváře,co přitahuje výsadkářea nutí ho se k tobě vracet. Ráno si vleze do letadla,a vesele si vyskakuje,bez křídel vzduchem ladně pluje,s dopadem na zem mívá padla. Unaven z celodenní dřiny,známých cest mezi zemí, nebem v podvečer přesně vedle tebepřistane měkce do peřiny. Sní, že až jednou jeho padákzůstane viset na háčku,nenajde doma stíhačku,která se věčně jenom hádá.
Ž
Žáha žíznivého žebrákažhnula žárem,žaludek žalostně žádalždibec žemle. Želbohu ženy žehlily župany, živě žertovaly:Žer žáby, žebroto. Žíly ždímaly život,žárlivost žehnala žezlem,žestě žalovalyžíravými žalmy.
Popelář
Těžké dilema popeláře,kohopak si dnes zvolí asi,zavolat večer může Klářenebo snad raději Craerassy. Každý den zbaví město špíny,muž v oranžovém overalu,pro úsměv malé kolombíny,potřísní ruce od výkalů. Každý den sbírá malé skládkyz plechovek, plastů a psích hoven,přistaví auto na odpadky,než odveze je do spaloven. Až padne rozhodnutí bez taláru,s povzdechem prohrábne si mastné vlasy,dnes večer zřejmě pustí k vodě Kláru,úterky budou patřit Craerassy.
Cesty
Chodíme kolem sebety v kruhu a já v čtvercia pohyb střídá pohybobrazy na kobercinakreslí bosé nohyv jinovatce,která zebe. Míjíme se v té ploše,kterou chceme projít,s úlevou říkám díky,za všechny vlajkonoše,za cesty, co nejsou rovnoběžné,za všechny průsečíky,společné bodybývají něžné,když se spojí.
Tai-có
Napouštím vanuna Tai-wanuhranos-tai civími přes ramenotai-funsrovnal Ki-taise zemía mě tu ví-taivrátný i voza-taiaž vyluštímtai-enkupůjdu zavřít s-táikoně budu hnáttai-goutam, kde spící kráskychrous-taiořechya tam měspou-taia ledy tai a ptám seje to tai-nééé.
Přestřelka
Kopu si zákoppro těžké chvíle,abych se měl kam schovat,až začneš stříletostře nabitá slova. Před další dávkoustřílnou ti podám rukuznamení smírunapsané bez papíru,vyřčené beze zvuku. Jestli však nepřestaneš,tak na obranu bez řečí miuž jinak nezbývá nežumlčet tvé rty těmi svými.
Kulturista
K snídani misku steroidůzapije šálkem horké kávypřed cestou do fitka si v kliduposlechne nejnovější zprávy. Při tréninku má svoje zvyky,zvedne tě lehce jako činku,vydrží dělat dřepy, klikycelou noc i bez odpočinku. Pod tričkem velikosti XXLhrají mu téměř všechny svaly,ovládat umí je jak na povel,než do peřin tě jemně svalí. Přichází, ač ho nikdo nepozvaltěší se, že zas bude svedena jen pro tebe rád zatne svaltentokrát ale jenom jeden.
Hokejista
Hokejista, ten je dobrou volbou na těle velké svaly, mužnou hruďnejdřív upraví si terén rolbou,tebe do postavení mimo hru. A touží po něm každá ženai mladým klukům bývá vzorem,jen hlavně nebuď vyděšena,když poprvé pod suspenzoremnamísto puku najdeš míčekne jeden, ale zrovna párek,tak dej si pozor na bodyček,pomalu začni šetřit na kočárek. Až uslyšíš z něj dětský nářekvzpomeň si na všechny ty góly,co ti tam šoupnul bez brankáře,tou svojí oblíbenou holí.
Genetika
Jeden je nadán k psaní esejí,druhý se po otci rád nalije,třetí, ten zdědil talent k hokeji,čtvrtý kvalitní geny Thálie.
Nosy
Za rybníkem u rákosí,potkali se čtyři nosy,dva z nich byli staří kancia zbylí dva usmrkanci. V hospodě U kapesníkuupíjeli až do rána,nosní kapky z popelníku,při vzpomínce na Cyrana.
Blázen bláznů
Rozžínám vyhaslou svatozář,laciný, blikající neon,a kolem slétají se noční můry. Armáda bláznů mi dupe v tvářa v jejím čele Napoleon,zuřivě buší do klaviatury. Sám králů blázen či bláznů král,v ruce dvě sirky, velebí líh,v pokojích pod postelí voní síra. S úzkostí střežím si svatý grál,před supy v pláštích temně bílých,nad dveřmi svítí nápis Nezavírat.
Dentista
Máme u nás ve vsi zvláštnost jistou,ověřil jsem si to na středisku,všechny ženský chodí za dentistou,zbláznil skoro celou naši vísku. K zubaři dřív chodívaly sklesle,najednou se těší, div se světe,až přimhouří oči u něj v křesle,teď si prosím dobře vypláchněte. Tlak a tep se obyčejně zvedne,když zašeptá "čtyřka vlevo dole",co děláte zítra odpoledne,pozor, teď to bude trochu bolet. Dnešní zákrok máte bez placení,z paní uděláme zase dámu,která na svět hrdě zuby cení,sestři, prosím trochu amalgámu.
Nudista workoholik
Každý den hltám zprávy o počasí,na Nově, Primě, České televizi,kdy nudapláže otevřou se asi,pak oblékám se do ničeho, mizím. Já jsem profesionální Adam,je to však práce jako každá jiná,trochu vás to překvapuje, hádám,dělám to rád, jen někdy je to dřina. Jak tu již padlo, bývám workoholik,ač nudista, se nedokážu nudit,i v zimě běhám nahý po okolí,i když to, věřte, někdy pěkně studí. Jsem rváč a rebel již od přirození,aktivně účastním se každé vzpoury, stávky,toho si lidé na mně nejvíc cení,že si i na nudapláž občas beru plavky.
Řezník
Jó, život za řeznickým pultem v masně,nebývá lehký mávat sekerou či noži,někdy se vracím domů lehce zasněn, večeře, televize, potmě se zas množit. Nahoru nad hovězí pro Delvitu,pověsil jsem si tvoji podobiznu,když zahledím se zblízka na tu kýtu,často se při krájení masa říznu. Kdo si má pořád máčet ruce v krvi, špíněa tak si brzy řeknu o příplatek,vždyť mi sem chodí samé krávy nebo sviněa to si nemyslete, nejen z jatek.
Kouzelník
Jsem kouzelník a hledám ženu milou,se srdcem ze zlata a českým ryze,které by vážně příliš nevadilo, že ji jen občas nechám někam zmizet. Až adresu tvou najdu v knize kouzel,už nebudu ti muset dvakrát říkat,můžeš si stejně vybrat jen ze dvou zel,chceš kouzelníka nebo. kouzelníka. Když zašeptáš mi procítěně "brouku",mě vůbec nenapadne, co mám na to říci,sáhnu pak ještě hlouběji do klobouku,vytáhnu slůvko zabalené ve skořici.
Pojízdný
Ať už se máš dnes hůř či líp,jsi roadster, limuzína, džíp,stojíš si pěkně v garážia nebo venku na chodníkuti kapky deště narážído skel a obou nárazníků,jeden má výfuk děravý,olej mu teče do trávy,ten vedle je zas krasavec, kapota se mu krásně blyští,stejně se všichni nakonec sejdem na stejném vrakovišti. .
Ukradená
Už jsi mi vážně zcela ukradená,detektiv říkal, v protokolu psáno obětí zločinu se stala žena,někdy mezi druhou, třetí ráno. Vžijte se prosím do mých pocitů,zloba a vášně ve mně přímo vřely,když s pouty vedli mě zpět do bytu,že prý jsem pro ně hlavní podezřelý. Na místě činu bylo rozestláno,a ptali se mě, co jsem vlastně dělal včera mezi druhou, třetí ráno,otisky prstů brali z mého těla. Řekl jsem pravdu, co bych taky skrýval a pyrotechnik marně hledal nálož,už vidím to, co dřív jsem nevidíval,vše, co jsem dělal, bylo asi málo.
Jakuza
Chtěl bych být členem jakuzy,válet si šunky v jacuzzi,popíjet s gejšou saké,to chtěl bych zkusit také. Brousit si svoji katanuve stínu starých platanůa noční souboj bez kimonvyhrát nad tebou na ippon. Jak já bych chtěl být v jakuze,se všemi tam být příbuzen,dostávat jeny v balíčku,mít zkrátka všechno v malíčku.
Loser
Dětství žil u klíčové dírkya stejně nikdy neviděl nic,sny rozepsané na papírkya pohozené u popelnic. Na rajské brány zašlé rezem,kostnaté pěsti marně buší,vstup povolen je pro vítěze,však poraženým nepřísluší. Zlomené kosti zvednout z prachu,stokrát být sražen, zas se znovu vzpřímit,píchnout si denní dávku strachu,letět vstříc sluncím s křídly voskovými.
Veterán
Už žádná puška u líce,za nehty černá špínaa nový domov, ulice,metály nikdo nepřipíná. Vzpomínky padlých hrdinůz výsluní katafalků,proč kladete mi za vinu,že miluji jen. válku.
Tvůrčí krize
Opustily mě moje múzy,už nechtějí se vracet,snad měl bych zajít na transfúzi,pro trochu inspirace. Snad měl bych bloudit ulicí,rozbíjet uším džbánya házet minci za mincí, s rozběhem do fontány. Surfovat nocí na vlněa snídat vodu s chlebem,možná však stačí úplně,dívat se kolem sebe.
Inzerát
Stála na nároží,slabě mrholilo,v ruce žlutou růži,přesně, jak stálov inzerátu,a optimismus ji nahlodával zevnitř,když viděla ho přicházetnaproti přes ulici,mířil přímo k ní,v očích naději,vytrženou ze zavřené knihy,když se blížil,pomaluzačínala jeho tvářodrážet zklamání,"Promiňte, to byl omyl"odcházel po chodníkua ťukal si do rytmuzavřeným deštníkem.
Vánoce na Písmáku
Ježíškovi zbylo takyi pár dárků pro Písmáky. Pro sešit a čínské pero,využití najde Dero,pomerančů čtyři kila,máme tu pro Seregila,a ta láhev s modrým víčkem,poputuje za Slůůůníčkem,okurky a zelí hlávka,snad potěší Miroslawka,šedý svetr a dvě trika,zabalíme pro Lyryka,příručka pro zralou ženu,ta se hodí pro Rowennu,cestopis o třetím světě,přineseme Bernadettě,vypálené CD s Buty,zaslouží si sleeping_beauty,nové šaty na neděli,pod stromečkem najde Elyn. a všem přání novoroční,pokládám na stolek noční:"Ať je štěstí jako máku,na světě i na Písmáku. " .
Pojďte si zadovádět
Pojďte si zadovádět. jak dva blázni v parní lázni,sypat mouku po palouku,křičet v noci po promoci,lámat kosti bez lítosti,chytat štiku v popelníku,plavat s minou pod hladinou,brnkat v baru na kytaru,skákat z mostu do kompostu,schovat lebku pod kolébku,házet mince po mamince,šmátrat rukou pod parukou,čmárat čárky na kočárky,vláčet muže přes kaluže,střílet kance v zemljance. . lichá čísla dělit dvěma,prostě dělat, co se nemá.
Vězení
Rozbitá ústa, jež mlčet neuměla,šedivý kámen, tmavá, chladná cela,ostnaté dráty odvrácených očí,tisíce hlasů šeptajících. ZLOČIN.
Kocovina
V krvi dvě promilena límci košilejen pár stop od rtěnkyv odstínu pomněnkypod šálkem espresazůstala adresanapsaná na kouskucizího ubrousku.
Cherchez la femme
Nevěřte klamům žen,moji drazí,tam, kam čert nemůže,ženskou vrazí. Ta pravda stará je,jak život sám,platí už od ráje,cherchez la femme.
Večer s měsícem
Nebe se zbarvilo do nachovaa měsíc posměšně okem házípo mracích, které kolem plynou. Kam ses mi jenom mohla schovat,že už tě večer nenacházím,schoulenou vedle pod peřinou.
Křivky
Ve světle zářivky,dívám se na křívkytvých ňader a tvých boků. Prohlížím ze všech směrůty oblouky krásných poloměrů,nejhezčí bývají ze dvou kroků.
Tažní ptáci
Nahoře po obloze plavou,
ráno, když nad obzorem svítá,
flotily smutných tažných ptáků.
Co se jim asi honí hlavou.
Československá rodina
Ty jsi z Košic, já jsem z Prahya chceme žít spolu,upravíme svoje vztahy,podle protokolu. Vedem svoje malé války,na území bytu,než doleješ čajem šálky,opevním se v krytu. Pod ochranou bílé vlajky,políbíš mě na pery,když mě pozveš na raňajky,odvolám svý snajpery. Oba máme na paměti,jen tu svoji státnost,jenže už i naše děti,chtějí samostatnost.
Dívka z plakátu
Smutně plaká tu,dívka z plakátu. Copak jí vehnalo ve tvář chmury. Dostala padáka z agentury.
Nevěstinec
Vyhnali mě z nevěstince,že neberou drobný mince,když nepřijdu s tvrdou měnou,mám prý na TO zapomenout.
Johnnie Walker
Opilci svoje drinky blejí,v předklonu rovnou do mlází,je ráno s rosou na kolejícha Johnnie Walker odchází.
Hráz času
Roky, jenž dosud klidně plynuly,rázem se o hráz času tříští,v očekávání skutků minulýcha zapomenutí těch příštích. A čas, ten zlomyslný skřítek,utrhne další stránku snáře,když odměřuje bez měřítek,poslední kroky před oltářem.
Svíce nad šachovnicí
Proti a přece spolu,dvě vojska beze zbraní,na druhé straně stolu,královně král se klaní.
Zapalte novou svíci,odvahu sbírám těžce,na první šachovnici,královna vzala pěšce.
Hledím na párek věží,stojící po rošáděa jezdec bez otěží,královnu začal svádět.
Zapalte novou svíci,a vojsku velí strachna první šachovnici,královna dala šach.
Anapurna
Až umřu, tak v černý urně,pohřbí mě na Anapurně. Vynese ji tam můj šerpa,pokud ho to nevyčerpá.
DÁL KAPE VODA
Dál kape voda z kohoutku,můj kabát visí na poutku,na stěně vedle dveřía venku za oknem se šeří. Dál kape voda z kouhoutku,a pes zalezlý do koutku,si líně líže tlapky,za zvuku další kapky. Dál kape voda do dřezua začíná mě bolet zub,na plotně stojí voda na thé. Čekám, až přijde instalatér.