Písmák nesoudit, zastřelit, upálit
musel jsem zešílet,
když jsem dovolil, abys udělala z mého
mozku kostku
-nevím, co mne to napadlo,
formaldehyd
vtěsnal jsem tělo do chybějící hodiny dnešní noci
-rozdal pahýly svých orgánů, takže zbyly jen oči,
torzo z lepkavého hmyzu a zahnívajících zbytků
od Tvého oběda.
de-muse
už tenkrát, když jsi mne zaživa vykostila,
mne to mělo napadnout.
už tenkrát, když se z jukeboxu vytratili
Pearl Jam,
Srdce dokořán
Srdce dokořán
Tam u tří statných platanů ležela. Vypůjčily podzimu své listí a ten pokryl ji celou svou pestrobarevnou dekou. Byla bledá, jakoby splynula sbarvou panenské nevěsty. Tvář bez výrazu, a v jantarových očích byla zapečetěna brána do nitra její duše, jejích snů, pocitů i její marnosti.
Život je pes
Život je pes…
I.
Když po chvíli otevřel oči, spatřil nad sebou lávku mostu, ze kterého vlastním přičiněním spadl. Mraky nad ní jen tak bezcílně poletovaly, opoždění ptáci odlétali na jih za lepším životem a on si uvědomil, že se to opět nepovedlo. Opět zůstal po skoku zmostu živ a dopadl na břeh.
Byl jednou jeden...
Byl jednou jeden Štědrý den…
I.
Asi vpolovině cesty se zastavil, aby si odpočinul. Vlastně ani nevěděl, zda je právě ten kámen, pokrytý tlustou vrstvou hnědého jehličí, bod někde vpůli jeho cesty. Nevěděl, ani jestli leží vjejí čtvrtině, či někde u jejího cíle.
Těsně před tím?
Odemknutí zámku snění.
Byla tu a teď tu není.
Nezapomenu. vyřkla ještě slib
ze svých rtů.
Jsem trochu divnej…
Na okně seděla´s, řekla´s ne,
zachvělo se mi vtěle,
pocit, že žal můj konečně uhasne,
zmizel ta tam, a já pokračoval směle:
Večer s E. A. P.
Až usadí se mi kal na duši,
pomalu vytratí se radost.
Ztěla mého živost se vysuší,
pak vzdá to i srdce pravost.
Kdyby láhev měla křídla...
Sedím uprostřed noci sám tiše,
láhve své ptám se.
Další lok zní písmeno na můj epitaf připíše,
a Ona na mne: "Mám se. "