Nikdo to nemá lehké

Potkali jsme se na stole. Byl docela pěkný, menší, štíhlý. Oba jsme jen tak leželi, tak jsme se dali do řeči.
„Ahoj, jmenuji se iPod Nano,“ řekla jsem mu, „ale maminka mi říkala Nanynko.

17. 01. 2008
2
6
1047
Povídky

Na zabití

Bydlíme v krásným malým pokojíčku. S Danou jsme se rozhodly, že bude modrý a krásně jsme si naplánovaly celou tu naši vysokoškolskou budoucnost. Koupila jsem modrou barvu, modrou postel, modrou židli, modrý závěsy a modrý lampičky. Dana – teď už oficiální spolubydlící – koupila akorát modrý hrníček a konstatovala, že bych s tím svým žlutým taky měla něco dělat.

04. 01. 2008
1
8
1036
Povídky

kočičí láska

„Kde je. “ Hlasy se nesou chodbou, nahoru po schodech až do kouta tmavé místnůstky, kde ležím.
„V komoře pod židlí, myslím. “
Dusot kroků po schodech, hlasy se přibližují.

02. 01. 2008
1
4
1280
Povídky

Vysněný princ

Dana seděla sama ve svém pokoji. Vočích ji pálily slzy. Za okny právě šero dosáhlo svého nejtemnějšího bodu, stromy zpívaly světrem svoji tesknou melodii. Dana složila tvář do dlaní a křečovitě se rozbrečela.

02. 04. 2006
0
0
774
Povídky

Volná jako pták.

Volná jako pták
Ležela naznak v trávě a poslouchala šustění větru v korunách stromů. Nechala myšlenky volně proplouvat hlavou a vychutnávala klid všude kolem. Najednou si všimla drobného ptáka na blízké větvi.
Poštolka ostražitým okem pozorovala okolí.

18. 10. 2005
0
0
1095
Povídky

Věštba

Aneta Fryčová se chystala do práce. Její manžel Petr
sledoval její chaotické přípravy s úsměvem od stolu.
„Miláčku, bude to skvělý, uvidíš. “ Povzbudil ji.

01. 10. 2005
0
0
914
Povídky

Volná jako pták

Volná jako pták
Michaela seskočila z kola a utřela si zpocené čelo. Vzduch byl horký až k zalknutí a cesta lesem vedla přes kořeny do prudkého kopce. Ale našla to, byla na místě.
Znaveně odhodila kolo do trávy a sedla si do stínu.

18. 04. 2005
3
0
2099
Povídky

Osudová noc

Dneska je ta noc, kdy se to stane. Soně se při té myšlence sevřel strachy žaludek. Nelibovala si příliš vchození na zábavy, ale dneska je to jiné. Půjde tam jenom kvůli Patrikovi.

15. 02. 2005
7
0
978
Povídky

Srdci neporučíš

Vbaru panovalo příjemné přítmí. Všechny stolky byly jako každou sobotu obsazené většinou tlumeně si šeptajícími zamilovanými dvojicemi. Na vyvýšeném místě stál klavír, za ním mladík netrpělivě čekající na Petru.
Tenhle bar se stal známým po celém městě.

13. 02. 2005
8
0
1185
Povídky

Vzpomínky na prodej

Je to báječný vynález. Však už bylo na čase. Kčemu mi byly všechny ty nejchytřejší počítače a nejlepší zbraně. Teď konečně vymysleli něco užitečného.

27. 01. 2005
7
1
1597
Povídky

Artuš - epilog

Teď už to bude přes rok. Za tu dobu jsem stihla oslavit osmnácté narozeniny, zažít dva rozchody a úspěšně se dostat až do čtvrťáku. Vzpomínky na Artuše byly den ode dne rozmazanější a nejasnější, a přesto nebyla snad jediná noc kdyby bych na něj nepomyslela.
Když jsem dnes ráno vstávala, ani ve snu mě nenapadlo, že dnešek možná všechno změní.

26. 01. 2005
5
1
1313
Povídky

Artuš - Výlet na Šumavu aneb Konec jedné pohádky

Jak já jsem se těšila na Šumavu. Opustit šedivost a nevlídnost města a jet za babičkou na venkov, kde sněhu bejvá po kolena a hvězdy jsou tam tak jasně vidět. Už rok jsme tam nebyli a babička ještě neviděla Artuše.
Po čtyřhodinové cestě, kdy skoro všichni přišli o nervy, když Artuš každou minutu hlasitě nadával na jízdu autem, jsme dorazili na místo.

25. 01. 2005
4
0
1554
Povídky

Artuš aneb Touha po nových zážitcích

Slunce se na dobro schovalo za paneláky a první hvězdy se začaly rýsovat na obloze. Sotva barák trochu ztichl a naši zasedli před televizi, kocour seskočil ze svého křesla kde odpočíval. Vmžiku na jeho místě stál Artuš a oči se mu podezřele leskly.
„Artuši.

12. 01. 2005
5
0
1581
Povídky

Artuš - Nový člen domácnosti aneb I princové žárlí

Za poslední rok a půl jsem si ani nevzpomněla na svou touhu mít psa. Však mi Artuš bohatě stačí. Když mi ale naši nedávno nabídli, že by možná byli ochotni mi ho koupit, znova mě to chytlo.
Stačilo málo.

11. 01. 2005
7
0
1953
Povídky

Kočičí princ Artuš aneb Jak to všechno začalo

Mamka se vždycky rozčiluje: „Já to nechápu, já toho kocoura krmím, rozmazluju, pečuju o něj a stejně má nejradši tebe. Jak ty to děláš. “
Jak to dělám. Nejspíš nás spojuje naše tajemství…
Na den, kdy jsme si měli malého kocourka přivést domů, jsem se těšila týden dopředu.

09. 01. 2005
5
0
2279
Povídky

Kočičí princ Artuš

Náš kocour je princ. Zakletý princ. Jmenuje se Artuša má modrou krev. Ve dne se toulá po venku, loví myši či spí na zahrádce pod keřem, ale vnoci, když celá rodina spí spravedlivým spánkem, přichází za mnou.

30. 12. 2004
8
1
3355
Povídky

Jednorožcův bílý stín.

***
Šero se nepozorovaně vplížilo do malé osady, skryté hluboko vhorách, daleko od veškeré civilizace. Seamus procházel mezi sporými chatrčemi a sledoval jak ruch běžného života pomalu utichá. Přátelské hovory, smích a mečení koz a jiného dobytka ho doprovázely na jeho cestě klesu.
Neodvážil se zajít daleko.

19. 12. 2004
2
0
1301
Povídky

Jednorožcův bílý stín V.

V.
Alan se probudil překvapivě brzo. Hlava mu bolestivě pulzovala a zpachuti piva, kterou pořád cítil vpuse, se mu zvedal žaludek. To zas byla včera noc…
Ztěžka se dovlekl do kuchyně.

18. 12. 2004
7
0
1645
Povídky

Jednorožcův bílý stín - IV.

IV.
***
Po dlouhé cestě dorazil Seamus konečně do Plymouthu. Proplétal se davy lidí a přes jejich hlavy si prohlížel vystavené zboží. Postupně lidí, stejně jako stánků, ubývalo.

12. 12. 2004
3
0
1385
Povídky

Jednorožcův bílý stín - II., III.

II.
***
VPlymouthu se konaly trhy. Jako pokaždé se sjeli nejbohatší obchodníci znejbližšího okolí, stejně jako davy lidí zblízkých osad a vesnic. Prodávalo se tu všechno, od vzácných látek, bylinek, po slepice a koně.

11. 12. 2004
2
0
1489
Povídky

Jednorožcův bílý stín

I.
***
Šero se nepozorovaně vplížilo do malé osady, skryté hluboko vhorách, daleko od veškeré civilizace. Seamus procházel mezi sporými chatrčemi a sledoval jak ruch běžného života pomalu utichá. Přátelské hovory, smích a mečení koz a jiného dobytka ho doprovázely na jeho cestě klesu.

04. 12. 2004
4
0
1380
Povídky

Les

***
„Jen se smějte, děvčata. “ mračil se uraženě starý pán. Celý večer popíjel roztřesenýma rukama jedno pivo a bavil ostatní různými historkami.
Lenka seděla vrohu zakouřené hospůdky na pohodlné polstrované židli a se smíchem poslouchala.

08. 11. 2004
10
0
2014
Povídky

Podzimní procházka

Výběr

Erika sjela výtahem do přízemí a pak zamyšleně vyšla před panelák. Na sídlišti bylo živo. Děti si hrály na rezavých prolézačkách a zamračení sousedi se vraceli domů z práce. Slunce osvětlovalo těch pár ubohých stromů u pískoviště, které teď zářily teplými barvami podzimu.

02. 10. 2004
9
0
2272
Povídky

Podívná dívka

Daniel sMichalem se vraceli domů ztichlou ulicí. Pouliční lampy žlutě ozařovaly zmrzlý sníh, který jim křupal pod nohama. Obláčky páry jim stoupaly od úst a mráz jim zabarvoval tváře do červena.
Najednou oba umlkli vpůli věty.

23. 08. 2004
3
0
1333
Povídky

Pod mořskou hladinou

Kulatý měsíc se tiše houpal na vlnách oceánu. Svou stříbřitou modří tajemně prostupoval hladinou až téměř na samé dno. Svítil na ryby různých barev i druhů, které plavaly vhoufech, svítil na všemi barvami hrající korálový útes, který se však teď vnoci topil ve stříbrném šeru.
Na samým dně útesu seděla dívka.

09. 08. 2004
11
0
2017
Povídky
Nahoru