Písmák Metoda
Vůní borovic,
kráčím, mysl dej pastím.
Jen dýchám ve tmě.
Lesní dům, ticho,
Proměny
Nesvůj sedám do autobusové sedačky,
opřen dvěma bambulkami na hrudníku žen,
rozkrokový pohled filmaře na Nuselské,
podkladu pro tramvaje vozící do Michle
Keď vlak švíha krajinou mich snov
Dál a dál fičie všetky okienka,
pekne pomalinku a zajtra rýchle
tu pozeram a nie je to spomienka
a tamto snad je továrního komína krychle.
Všední pohled
Lehké srdce a představy o své povznesenosti, umožnily vznik mého příjemného pocitu, z měsíčního světla v lese, z rozlehlosti, rovnou pláň svých domněnek něčím vidím rozrytu. Postříbřené jehličí se nekonečně kříží, zem je pokryta ukřižovanými návaznostmi, vzpomínky na cokoliv jsou omezené mříží, vidím ten les bez pocitů, ponořím se do tmy. Nějaký počet lidí obdivoval měsíční les, ukřižovaní viděli v lese své city, okno svého vnímání jsem otevřel a do něj vlez, venku les, uvnitř hrnec - v něm myšlenky slity. Bohužel zatím nedokáži v okně sedět stále, nevycválaná mysl mě prudí neposedně dále.
Ve stínu
Tohle místo kde není světlo ani tmaa kam nikdo nemůže, mám v užívání roky. Nevšiml jsem si za plotem od té dobyničeho, čas i svět stojí, neslyším kroky. Za tu dobu se ze mně stal mistr odkladů,odkládám vše co se dá, i výměnu dokladů. Při pijbě čaje s Welzlem nejmíň na Sibiřse podívám, rozjímám těžký z volnosti.
Posloupné skutečnosti
Ženy jsou divné,buď sobec nebo slaboch,trenky a slipy.
Bůh je bez chyby,žiju v jeho lidu. Někde je mana.
Boží je církevi lidé v ní.
Překračování
Nic v něco přecházíkdyž svět dostane smysl a zmizí obavy. Od veselosti narození ke smutku smrtijsme plni této milé drti.
Pln ničeho vylézám z vody,jdu pro cigarety pozorujíc vlastní plody. Katamaran klub je plný drsných plyšáků,tu hranici překračuji pozpátku.
Není co dodat
Před týdnem kvetly,vzal jsem dvě jedný holce. Jádro nevadne.