Písmák Pro všechny lidi
Kašlu na trapné okamžiky
protože život je nepsal do rubriky v Bravu
kašlu na mlíko a koktejlíky
a radši koupím si ve škole na chodbě kávu.
Poslední hvězdokruh
Hvězdy zastínilo bláto,
tak si nakreslíme své.
Na zeď promítneme zlato,
tam, za dveře zamčené.
Někdy cítíš se...
Někdy cítí(š) se.
Jako lilie, co vadne,
jako kůra odřená,
jako voda, která chladne,
Groteska
Groteska
Byla by to vlastně groteska,
třeba kdybychom na těch schodech uklouzli.
ale já nespadla, i když jsi mě nedržel.
Sediíš...
Sedíš doma,
sedíš v kině,
sedíš ve školní lavici,
sedíš, zatímco ostatní běží
-bez názvu_
Jsem tak prázdná
prázdná v čase
prázdná v duši
prázdná v hlase
Návyková
Za své špatné činy
a toho, kdo mě nevychoval,
za hrob z čerstvé hlíny
a za to, že jsi návyková,
4:53
V noci se probudily oči
jako důsledek krátkého ponocování
jako důsledek marného očekávání
nad ránem se vzbudila duše
Malování ve strunách
Napnula jsem tenkou strunu
zní jako smích
jako cinkání skleniček
jako úsměv
Nemůžu usnout...
Den se uklání
a opona mraků pomalu začíná se rozpínat
a osvětlovač přišel lampy zhasínat
a pokladní opožděné diváky ven vyhání