Písmák Padlá hvězda
Z výšky padá na zem strach
ty zaháníš ho lahví vína
schováváš se tiše v tmách
a hlavu ukládáš do klína
životní
Stalo se to nejhorší co se mohlo stát
tohle prostě nečekáš, ale ono to stejně přijde.
A ty s tím nic nenaděláš ani kdybys sebe vic chtěl
přetrhni se, snaž se jak chceš, ale je to k ničemu.
a nebudem se trápit více
Vzdálil ses mi pane
a já tajně pozoruji snad tvé štěstí.
Čas prý rány hojí
tak proč se mi o vás pořát zdá.
Na ceste
spatnou cestu zvolila si, šlo to se mnou z kopce,
ostrou jehlou bílým práškem, blížila se k hrobce.
cesta fetu vedla mě, blízko k mojí popravě,
zkončila jsem díky němu v nedaleké Opavě.
synu můj
uzdrav mne mé dítě
chci zase vidět duhu
barvy světa
tančit v dešti
duše
má duše tančí na draku
tak ladně až oko pláče
lehce, svůdně, svobodně
na větroplachu skáče
nashledanou příště
ukradls mi moji duši
jestli jsem ji vůbec měla
poslouchám zda srdce buší
ty však vyrvals mi ho z těla
odpusť mi
odpusť mi pane
dohlížíš na mě ať dýchám
pro jiného srdce mi plane
kazí to však moje pýcha
smysl ná
podívej se na mě a řekni mi co vidíš
jsem jak slepá, tápu ve tmě
koukni za mě a pověz mi co slyšíš
v tom tichu nedá se tančit
proč?
je mi smutno když nepohlédnu do tvé tváře
a pak tak prázdná otáčím listy kalendaře,
přemýšlím koho se to vlastně snažím přesvědčit.
je tomu rok co jsem tak šťasná byla,
malá milá
víno je jejím bohem
na chlatu závislá a opojná.
s hraným úsměvem je srostla
a duše její nedokáže klidně spát
fantázie
někde v zemi jménem fantazie
tam kde lidé jsou jen šťastni
tam se vážně krásně žije
ale i přes to jsem tam v pasti
prozření
buď sbohem kamaréde věrný
buď sbohem můj příteli jediný
buď sbohem vítej světe temný
buď sbohem člověče tak nevinný
splín
A když už bolí i dýchata žiješ jen z povinostitak toužebně voláš smrtale je to luxus na který nemášpřitom je to tak snadnéjen na ostatní ohled nebratživot může být fajnale i dýchat mě bolís láhví vína v ruceopilá v koutě sedávámale tohle není života přesto stále dýchámmiluju i nenávidím jak v ode et amomilujem setak proč nám není přánoa když s každým nádechemumírá kus tebea ty jen vzpomínáš a brečíšjen necitiť to, jen to nea když smrt je luxusní děvkaa ty bezďák s karbičákem vínas vědomím že na to nemájen když se mu poštěstízemřít, bože zemřítk nebi ruce vzpínámnevěřící poníženěmodlitbu za vysvobození říkámdej mi zemřítdej mi mírduši svou v šanc já dám.
Krutá
Jsem ledoborec který všechny lodě ke dnu srazí
Dívám se vám do očí a Vy jste jako nazí
Říkají, že jsem chladná a přejí si mě zkrotit
Jen pro pár okamžiků nechají své světy zbortit
pro pána
Koukám na tebe jak klidně oddechuješ a říkám si jak je to možné. Mám šílenou chuť se opít. Alespoň na chvíli zahnat ty dotěrné myšlenky a představy. Ať dělám co dělám, ne a ne se jich zbavit.
Nezlomná
Jsem jak smítko prachu,jenž plave po vodní hladině. Tak bezmocná a plná strachua extrémně opílá po víně. Jsem jak stín již dávno vyhořelé svíceumírám únavou i vědomím, že nevstanu,že nezatančím a nevypiji více. Svůj poslední soud tak dostanu.
(NE)buď se mnou
Lásko já pláču,ale ty běž už prosím spát. Lásko já trpím,jen neříkej, že máš mě rád. Lásko já se dusím,tak tiše po boku mi stůj. Lásko já umírám,tak nelži, že jsi jenom můjLásko já odcházím,tak za ruku mě vem.
Prokletá
Veř princezno, že zašlo sluncea již nikdy nevyjde pro tebe. Koupeš se v krvi hříchu,bez studu a hany. Jsi prokletá jak údolí stínu,pokořená, k smrti vyděšená. Odsouzená k smutku a slzám,k samotě a pokušení.
Probouzíš ve mě to nejlepší
Jsi jako východ slunce v mém životě plném tmy a stínuJsi důvod, proč se ráno probouzím a v noci se mi nechce spátJsi jako světlo naděje, když už ani nedoufámJsi jako kyslík a dusím se, když nejsi se mnouJsi můj princ, kterého jsem si jako malá holka vysnilaJsi můj malý čínský chlapec, se kterým bych šla až na konec světaJsi jako ikona, před kterou padne na kolena i nevěřící s modlitbou na rtuJsi jako zázrak, který nejde popsat slovyJsi jako lék, který i ty nejbolestivější rány zhojíJsi jako mlha, ve které jsem se ztratila, ale nikdy už nechci najít cestu zpátkyJsi jako obraz, který malíř nedokončil, neboť se bál, že nevystihne jeho půvabJsi jako slunečnice v poli plném bodláků a trníJsi vše co jsem si kdy přála, ale bála se to vyslovit
NeSnáším se
nesnáším sea ty se mě ptášnesnáším sezda se mi zdášnesnáším sea ty s rukou kol mých ramennesnáším sea ty šeptáš to své amennesnáším sea ty se mi tiše směješnesnáším sepřesto u srdce mě hřeješnesnáším sekam vede to dálnesnáším sena to se tě ptám
plamínek
A je to tuzas. Ten pocit vzrušení a uklidnění. Srde tluče ve svém zrychleném rytmu. Usměv co věští klid na pár hodin, než mi bude zase zle a budu potřebovat další dávku, která mě ukojí.
Zpověď
Byla jsem královna prokletých frází. Byla jsem oděná, všichni však nazí. Byla jsem feťačka, tak strašně zlá. Byla jsem troska co umí jen brát.
Tanečnice
Já jse ta malá tanečnice,tančívám za svitu svíce. svůdný pohyb, štíhlý pas,tichá chůze, dlouhý vlas. Já jse ta málá tanečnice,v krutém světě bojovnice. Touží po mě každý z vás,jsem div světa, jeden z krás.
láska
ach můj bože já ho vážně milujuoděná v černé, vše růžově maluju. hnusí se mi ten výraz mé tvářejenž odívá mě do jasné zářea můžeš lotře za to tyže nezvládám své pocity. s tebou jak hurikán u prostřed bouříbez tebe mé tělo jenom se ploužíjsi ďábel nebo anděl snadtahle otázka nedá mi spát. jsi čaroděj co zkrotil mě siloutak děsivou ale zároveň miloujá bezvěrná prosím teď bohaabys vytrval a nevzal mi roha.
princezna
Smyslem života je smrt.
Jsem princeznou smrti a
smutek je můj závoj.
Svět za světem
Až spadne i ten poslední list,
pak zazní na věčnost ,
a slunce již nevyjde,
výkřiky dozní.
Mé Lásce
Dnes jsem poznala, že prvně miluji
z kusů vzpomínek tvůj portrét maluji.
Štětec vytváří z iluzí svět,
vůbec nechce se od tamtud zpět.
V. Holan
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, o jistě.
Tak jako vodopád i když jej opouští voda stále táž,
on stále zůstává na témže místě.
kde jsi
Kde jsi ty rvavá lásko,
zášti milostné,
ty cokoli, jenž z ničeho se rodíš,
tragická hříčko,
Poutník
Smutek přichází, cesta zdá se v nedohlednu,
S nápady v koncích, má budoucnost jde ke dnu.
Poraď mi poutníku, jak najít ten směr.
Proč já jen odešla. Osud to chtěl.
Soud
Nic už nemá smysl. Vůbec nic. Ztratila jsem vše. Ale proč.
Dvě tváře
NA ZÁHONKU V ZAHRADĚ, ROZKVETLA MI RŮŽE
STĚNY V BYTĚ OD KRVE, NA ZEMI KOUSKY KŮŽE
CHTĚLA BYCH TISÍCE RŮŽÍ NA ZÁHONKU MÍT
CHCI SE NĚKAM ZAKOUSNOUT, CHCI NĚKOHO ZBÍT
BÝT ČI NEBÝT
Dívka s dlouhým copem, seděla u zaprášené silnice. Seděla a dívala se do prázdnoty. Hlavou ji probíhala jedna a ta samá myšlenka. Do nekonečna si vybavovala jeho tvář.
VAROVÁNÍ
Slunce zapadá za nedaleké hory a kolem se rozprostírá sluneční záře. Sluneční paprsky pableskují na hladině rybníka. Nádherný zelený koberec posetý modrými zvonky mi poskytl útočiště a vrba podníž v leže pozoruji červánky, kvete bílými květy. Cvrček hraje svou sonátu kterou si okamžitě přivlastním.
Konec s velkým S
Dívka leží na chodníku plném špíny a prachu. Nevnímá čas ni prostor. Lidé ji míjejí, ale nikdo na ni nepohlédne, nikdo ji nepomůpže. Je pro ně jen další ztracenou existencí, jenž se jich netýká.
Já a Ty
Já jsem jiná,
víš to sám
Ty jsi zvláštní,
též to znám
Jedno slovo
slza teče za slzou
já tu sedím s rukama v klíně
mé sny se mi právě hroutí
přeto život běží dál.
TY
Mám strach. Né jenom se mi to zdá. Je to jak začarovaný kruh. Je to snad trest.
CO
Každé ráno, když se probudím, smutek v duši mám. Vnitřní hlas ke mě promluví, zmatek z toho v hlavě mám. Cítím neklid, cítím žal. Proč mi jen někdo život dal.
Fikce
Noc se krátí, hvězdy blednou.
Já vzpomínám si na to.
Ty seděl jsi tu semnou
Apo vlasech jsi mě hladil.
Nevím
Nevím co si mám myslet. Nevím proč žít. Je to zvláštní. V bdění po smrti toužím.