Písmák noci ve víně, noci ne/vinné
přede mnou vyrostla taková zeď
jakoby nic, šedá a strašně bílá vlastně
pod špičkami prstů je tak hrozně krásně někdy
umřít tiše umřít někde jinde než bych měl
vaše oči..
kap slečno co sedíte na dlaždičkáchbože smějte se a neříkejte milujivaše oči ó to jsou jen žárovky za záclonoua jsou zhasléi když hoří pořád a pořádřád věcí mi nebyl dán do dlaní proč dneska a do paží mžíkdyž ti není ani trochu dobře a kdyžborůvky navrchu a přesto hluboko pro tebe jenjenže v cizích mužích se vždycky najde něcoco je blízkévícvíš taky viďmáš to vepsané v zádových svalech nejhlubšíchvímcítím je, a muže pod nimi
marie
když to, co bylo bílé, zrudne v rozechvění
když v nehtech delších než ty Tvoje
rozkolébají se hvězdy,
když se noci zpění,
Nit
protáhnu si Tě vločkou, jsi nit mýho dne
s křížkem v hlavě, ne na prsou
snad i pro to Tě mám rád
po nocích
(přisátá k saxofonu)
To Tvé čajování.
Když se znenadání
ztrhne plátno
teče Ti z loktu krev.
Klíčenko
Na rtech ethanol a žadonění utěšování navzájem tvářila ses nejneviněji a smála se hříšně jako hvězdy potichu, mezi osmi spícíma očima hřejivýma dlaněma ses probírala nocí. -moci se rozvinout po proudu okenic a do Tvých mihalnic neříct nic a víc, víc bloudit a usínat pod jednou peřinou vyprávět, protínat, snímat si otisky ospalých črtů vrkú. klíčenko - visíš mi na prstu.
Umřelas´ v horách
Umřelas, zlodějko snů,
naději pozdějších dnů.
Jak se řeklo - září dohasíná
peklo tvář v tváři usíná,
v září
Otevři mě
očima, až koncem září
dotknu se naposled Tvých tváří
pihatých od lásky
..slečno, Tobě slepuje
Rozvrň se mimezi prsty rozvlňlouže na mě mrkají z balkónucelé odpoledneOtevři Otevři. jen dva prstíčkys kapičkama za nehtyrůže růžislečno Tobě slepujedokud padají ořechyna má rozetnutá zápěstí snových vlnnovýchzoufáníkoček mrouskání je plno pod okny(ztrácí chomáče chlupů a strachuz neznámého)z otevřeného prachukrvácíš malinkopřed setměnímčernicemi v očích hlásíš "rovnicemise tebou neprokoušu jdeme spát. "
Zavrtáváš se mi pod brázdy jizevna prsoudo dlaní mi z tebe vtéká tma. je noc - jako každý den
i bez líbání
Vrnělas jako rozštěpená bílá svíce
knot napnutý podél zad
k prasknutí
tak trochu vůně pryskyřice
P r i n c e z n a_p a s t e l k o v á
Jsi jináprincezno pastelkováza nehty zbytky tušepohltilasnic netušeo štětci v puntíkatých plavkáchtak zvrhle neznalá brebentící o volavkáchšupinky tvé kůže-to on může-"odrolím si tě do mala"koukalas nehranněskrz plátno eukalyptušňůrko do klubíčka-tvá těžká víčka. tak trochu zkresleněrozverněse střelcem mezi stehnyfigurky šachové. Rozšmodrchámtvé vlásky nachovéno barvu spláchla vodalehni si do trávy,n e u s n ibyla by tě škoda
Nekřič, já přestanu sám
Rozpárat těroztodivně-musel bych vyzvracet všechnu svoji přesycenost roztouženímpoloženímtvých řas přes stébla travprodlouženímtvých snů do mého klína-duše ti línásušerozdrbaněnekřič, já přestanu sám.
P r o_c h v í l i_b e z_v í l y
probodls ji
tupým
stonkem černobýlým
ona zatím prstem podnapilým
Možná
Kdyby ses ke mně pořád nenastavovala
těma svýma ACH ČERNÝMA panenkama
kdybys mi nezpívala jako nikdo
tedy žádná
ať ať..
Chtěl jsem ti jen sfouknout řasu z koutku
kohoutku můj
stůj a nekřič
prostrč se mi snem
Nechtěla jsi otevřít oči
Vypadalas že se propadneš
hluboko
nepopsatelně svůdně
a před zrcadlem nacvičenými gesty
Letos spolu už třešně sbírat nebudeme
Nešlo to říct líp
v pátek jsi se na chvíli červenala
a já jsem z toho zůstala stát
a hladila jsem zebru pohledem