Písmák Fikce?
Kde je ta fikce. To slovo vtisíci a jedné knize, stokrát omýláno, pokaždé jinak jen proto, aby vyznělo tajemněji či snad nověji a neznáměji. Nejsem filosof. A nejblíž filosofii jsem byl, když jsem četl Martina Edena.
Horký chlad
Nejkrásnější píseň je takterou mi zpívá tvůj dechpokaždé když se se mnou taháš o dekuzatímco celé město spía těžce oddechujekdyž večer svojí chladnou dlanítiší všechna spálená srdcea dává volnostvšem tajnůstkám a touhámco přes den úkryt majíjen v našich horkých dlanícha slaných rtech chvějících senikoli však chlademtichoty nespíš. ptají se tvé prsty těch mých.
Rozverná, maličká, bázlivá..
Kam spěcháš, rozverná nezbedoslunce ti svěřilokousek sebedo očíi do dušea ve vlasech ti uvízlopár havraních pírek
Proč pláčeš, maličká princeznonahořklá vůněvčerejších růžízbyla ti v dlanícha pod tenkou blůzouzůstala tma po minulé noci
Co zbývá, bázlivá důvěroz ticha máš ušitébarevné pareona šíjia ramenoua hřeje tvou samotunež roztaje až přijdu.
Na účtence 02
Bylo mi šestnáct. Jasně, pro každého je to zlomový věk, jak jinak. Odchazí se na střední školy, puberta je vplném rozmachu a všechno kolem člověka se zdá tak nespravedlivé, až to bolí. Bylo mi šestnáct a já nastoupil na střední sklářskou školu kdesi vjižních Čechách.
Těžítko bez výplně
Tak trochu klišé
Zas jsem si oblékl
Abych tu stál nahý
A mohli jste se smát
Hranice
Vyhlásilas konec roku
A tak hledám láhev
Do bublinek opojných
Schovám svoje protesty
Tichá Kateřina
Prstýnek od babičkyve vlasech kopretinuna půdě vedle svíčkypod prachem tajemství mápihatáušmudlanátak trochu rozcuchanáholka pro kterou každej chlap jméno má
Už večer pod peřinounevěří na pohádkyhraje si na nevinnousladká jak medovinazvědavároztřesenáje tichá Kateřinaa smutně na večer každý den zapomíná.
Pravda o mě
Ticho. vrah je mých slovco naštěstí uvízlav skulině rtůvyschlých a bolavýchjak okamžik věčnostičekání na odpověďco nemá být vyřčenaa přesto se vznášíjak kouř z poslední cigaretymístností beze stěna přece tak maléjako jsem játen co si hrajena básníkaačkoli slov zná jen tolikco barev má duhakterá se právě rozplýváv dopoledním sluncinad žitným polemkdesi na severuTicho. .
Somethinks gonna happen
a bylomluviti zlato, ale. slovo neni cin. omluvit se. ale cim.
More
Znam te jen chvili
A jsem jeden z mnoha
Co az dojdou k cili
Opusti te – z lehka a stroha
Figurína
To se ti jen zdá, že se venku stmívá, lásko,
jenom takhle černá káva voní.
A vrádiu posloucháš zprávy,
když hlavu do výlohy skloním.
O nicem
Zase vecer marne tapu
a ty paris, coz ja chapu.
Zkousim hledat sluvka nova,
nejde mi to, zas a znova.
Dva dny
Čtyřicet osm krát šedesát minut
deset mých prstů bude i tvými.
Za dva dny zbavím tě tohohle splínu,
zbytečné budou nám tyhlety rýmy.
Už spíš?
Tak tu tajně váhám,
volat mám, či nemám.
Zpráva a andělé chudí
ze spánku jestli tě vzbudí.
Sopka
Jsi neklidná sopkažít ve tvém stínuv nejistotěkdy mě spálíša přesto v tvém klínumám svou chatrča dech tvůj plný síryje teplo mého domovaa na zdi tvého objetíjsem mačkal čerstvou hlínuco pokropily slzytropických dešťůstejně bouřlivýchjako ústí tvé dušekdyž přetéká samotoua jednou za časse probudíša smeteš každéhokdo se schová u tvých nohoustokrát jsem se schovala stokrát se vrátiltak se nebojvrátím se i po stoprvé.
Loučení
Vdlaních mám loučení,
Pod košilí smutek.
Stavím ti zposledních
Úsměvů plůtek.
A ty?
Podám ti dlaň
studený i upocený
roztřesený
kousek mě samotného
Chvění
Vidím a nevidím tě
každý den
Vtichosti přijdeš
A nepovíš nic
Sen
Na konečcích prstů
Cítím tvoje slzy
Slané jako dech
Co hladí tě vzátylku
Nitka
Jen za nitku tenkou
Moje touhy visi
Chtěl bych jako kdysi
Mlčet sbledou Lenkou
Lenka
Najdu tě, však těžko chytím,
zbezpečí mě tajně zkoumáš.
Nejsem lovec, jenom stopař,
schováváš se a já cítím,
Tajenka
Jak poslední kousek čokolády,
chci a nechci tě ochutnat.
Jsi zváštní rébus, nevím si rady,
nad řešením zůstává můj rozum stát.
Na opačných koncích zdi
Tiskneš mě tak svátečně
Jen vpohledu máš všedno
Možná zase jednou
Možná jen tak bezděčně
Zase on
Stojí tam v rohu, na slovo skoupý
tiše, jen pro sebe s kapelou zpívá.
Smutný má pohled, možná i hloupý,
občas si potáhne, upije z piva.
D. K. Dent blues
Nehledám lásku a ani upřímnost
jak se tu rozhlížím těch je tu dost.
Postačí sklenka a trochu tabáku
ostatní blbosti dávno mám na háku.
Ztrácím
Ztrácím smysly, chuť i zrak
Kus kamene pod žebry mi visí
Usedá ti na víčka velký černý pták
Hladím jeho peří
Pryskyřice
vpřeplněném baru
dvě čisté duše
on za piánem kouří
a sleduje bledou tanečnici
Smutný klaun
Už v pátým panáku jsem rozpustil led
A jak tak koukám barman zavře co nevidět
Komikovi došly vtipy
Stačí mu pivo vypít
Na účtence (1.část)
Bylo mi asi třináct, když mi začalo docházet, že všechno kolem mě asi není úplně vpořádku. Tedy už tehdy mi bylo jasné, že nejsme úplně normální seriálová rodina se vším všudy. Už tehdy jsem byl zvláštní případ, protože jsem často trávil vnemocnicích tak dlouhou dobu, že jsem se ani nechtěl vracet domů, jak jsem si zvykl na místní prostředí. Od malička jsem slýchával, jaký jsem chudáček a jak mi – coby těžkému astmatikovi – primářka zKroměřížské nemocnice dvakrát zachránila život.
Smělý dotaz
To jsem tu o půl šesté ráno jediný
kdo je online na serveru.
A proč mám u nicku "(+2)" .
Tři piva, tři Jamesony,
..a dál už nic
Chtěl bych jemnou tuší Hladit tvoji tvář a boky A tam kde ti to nejvíc sluší Savý papír a . dál už nic. Do vlasů tím tenkým perem Nakreslil bych sponky Od dekoltu správným směrem Krátká křivka a . dál už nic.
Hippie song
I believe I can stop to smoke
I believe my life´s very big joke
I´m just a clown, not only down
I´ll just to try my hard luck broke
Proč to děláš?..
mlčíš nic neříkáš sleduješ z povzdálí jak se dusím slovy která ti prokluzují skrze škvírku mezi rty rudými jako krev kterou prolévám každé ráno když zabíjím marné naděje na jediné setkání našich smutných pohledů cizích i známých jako stokrát poprvé když upíjíš horkou kávu stejně vařenou jen z jiných hrníčků co když se spálíš co když mě přesladíš co když se ti vyliju na dekolt i do klína ne ne . mezitím . necháváš mě vychladnout
Věrka II
Říkala mi malá Věrka
že to četla do úterka
až jí budu básnit příště
nesmím vynechat to Klíště
O ledové královně
usínám už za soumraku beze snů a nadějí bez lásky a beze zraků chladné srdce v závějích netuším kde stojí zámek mé ledové královny atlas můj má tisíc stránek její dům pak bude mým prolétlas mi kolem hlavy pomatená bludičko já se trápim, ty se bavíš snad tě chytím básničkou
Věrka
Už jsem zase, na mou věruneuhlídal malou Věru. Ujídá mi z ledničkyjogurty a rybičky
Čímdál víc je zvědavějšíneznám holku prťavější. na ty její ručičkynastražím si pastičky.
Blues o ztracených hodinkách
Ztratil jsem hodinky a přehled o čase
Co na tom záleží, však byly levný
Jenže teď nevím až půjdu ke kase
Kdy bude pozdě a kdy bude včas
Vesnická koleda
Zposledních drobných dám silnější kafe
A když se zadaří, tak levný cigára
Stopnul jsem kamion, ten jezdí zadara
„kam jedeš mladej, teď když je svátek. “
Nechoď
akam vlastně jdešnikam neutíkejnemusíš, tak nepospíchejnení žádná věžco odbíjí půlnocapodtrhuje bezmoc
Bouda
Chybí mi slůvkoto poslední na konci papíruušil jsem ti na mírupísničku pro radosttajně stavím mostkončící v tvých rukou
Až uvaříš čajten s hřebíčkem a skořicía párek s hořčicípak mlčky přiložíšprohřeješ naši skrýšnebude leden ale máj
Šest barev
bez zraků tam za mraky
voní duha tichá
jenom klidně dýchá
a dělá malé zázraky
Půlnoční reagge v Brně.
Zhulenej jak makromyš
na sušenku čekám
a když mi nic nepovíš
tak si táhni někam
frejlax
Jak květy naší tety Květy připomínaj´ tyhle světy barevý i tmavý světlý pitomý, zlý, hodný, hravý, všechny nás to hrozně baví hrát.
Tak jak je to s tím Sašou?
11:17:55 Míša: ale je pravda, že ve 2 ráno jí někdo volal a byli ste to ty s Vlasťákem 11:18:26 Jim: hm . to byli asi naši dvojníci Saša a Saša :o))) 11:19:23 Míša: myslím, že ne, protože tě poznala po hlase … to ste byli opravdu tak mimo. 11:20:39 Jim: myslím, že ne . dvojníci fakt .
..tak jsem ho podrazila
u nás to bylo tím, že už jsme začali spíš lízt na nervy. víš, že on mi furt říkal, že určitě někde jinde si najdu někoho jinýho, nebo že někoho mám tajně. protože já mám spoustu kamarádů a míň kamošek a to on nemohl pochocpit. že radši jdu na pivo s kámošem než s kámoškou, že radši jsu v práci než na festiválku kde jen sedím a poslouchám muziku, protože on je na podiu a vyčetl by mi každý krok k někomu jinýmu.
Ventilátor
Můj kardiostimulátor hlásí vysokou pracovní teplotu a ložiska na ventilátoru, který nade mnou neúnavně dokola opakuje "FUCH. FUCH. FUCH. FUCH.
Koncert Acoustic Impact
Tak už je 16:50 a já trochu netaktně utíkám zpráce o hodinu a čtvrt dřív. Se sluchátky vuších nastupuju, cvakám lístek a už se vidím na Zvonaře, kde na mě čeká bus do Prahy. Mám na přestup dvanáct minut, takže jsem vklidu. Stresuju až dvěstě metrů před konečnou, kdy se projevila migrační mánie vpodobě nadcházejícícho středečního svátku, kdy chcou všichni alespoň na den zmizet změsta.
Beny a Joe Satriani aneb Hudební veletrh 2005, malá reportáž z nedělního odpoledne trošičku jiným úhlem pohledu.
Chtěl bych vás obeznámit s jednou akcí, která je podle mého, pro muzikanty mířící výš, než jen k táboráku, nezbytně nutnou k pokračování v cestě. Pokud si někdo řekne, že takový veletrh, je jen předváděčka pro velké firmy typu Fender, Marshall, Yamaha apod. je mimo.
Tento veletrh byl plný nástrojů a techniky, to je pravda, ale mimo něj, zde byl bohatý doprovodný program všech možných hudebních žánrů, ukázka toho, jak se točí CD ve virtuálním studiu zřízeném přímo na výstavišti speciálně pro exhibiční účel a také spousta šikovných přívětivých hostesek J.
Lesní víla&Jack London
Když pátek řekne: Nashledanou, vyrážíme ven
Já nevím, co znamená, když se řekne všední den
Jen starej hadrák na zádech a kytara
Co zrovna dvakrát neladí
O mostu, oleji a Bebe sušenkách
Nad hlavou most
z oleje jebe
mám toho dost
i sušenek Bebe.
Ukolébavka
Kdesi přejezd nocí cinká
a ty ne a ne jít spát
nechceš usnout samotinká
aspoň budu se ti zdát.
Ještě, že sme jeli
Přišel jsi cizí a neznámý
Jablečným sadem
Nebál ses nového
Vydržels až do konce
Už víš
zklamat tě je jako:
zkazit pohádku smutným koncem
poslat poštou prázdný list
zavřít cukrárnu dítěti před nosem
Mléčně rybí latina
koupil jsem si Pribiňák
je z něj cítit rybina
je to moje slabina
mléčně rybí latina
O srnci, romantice a Bebe sušenkách
Nahoře nebe
srncovi jebe
neb kolem sebe
má sušenky Bebe
Já vím
Zabalilas trochu naděje
Do legračního baťůžku
A na provázku kolem krku
Trošku touhy.
Víla
Našel jsem tě
Vhorku letního poledne
Napjatou, unavenou
A usměvavou
Čekám ..
Našel jsem Tvůj vzkaz
Už je po půl a ty nikde
Tvrdnu tady jako cvok
Jo být tak holub poštovní
Psaní
Tak trochu mi chybíš
Napíšu ti psaní
Slunečním pohlazením
Co jsem si přivezl zcest
Zazpívej
Zazpívej mi
Každé Tvoje slůvko
Bude jako dešťová kapka
A nebudeš se bát
Múze
Budeš mi Múzou
A napíšu Ti píseň
Uspořádám velký koncert
Jen pro tebe
Jasmínová
Poslední jasmínový květ
Vhorké poušti
Na rovníku
Ve které jsem
Kapka
Kapko, jak krátký je Tvůj život
A přitom je vněm
Tolik lásky i bolesti
Naděje i beznaděje
Když spíš
Máš vočích dálky i rohy všech domů
ivšechny mé války a zrcadla zaplavených lomů
aTvoje víčka jsou jejich mříž.
. chci něco ti říct, ale.
Káva s cukrem, vanilkou a skořicí
Tichounce vyťukává
telegraf mého srdce
zprávu o tom
že nám chybí už jen
Jsi voda
Jsi lesní pramínek
Pohrává si stebou
Tisíc a jeden valounek
A ty zase spískem
Podzimní
Až podzim nastříhá zbarevných archů listí
A zima dá přírodě bílej kabátek
Pak člověk, ač nechtě, zjistí,
Že po jaře ani létě nemá žádných památek
Unavený déšť
Navzdory předpovědi počasí prší
A zrůžových brýlí zahazuju sklíčka
Do střechy slzy zmraků neúnavně buší
A spousta slov a tváří mi zavírá víčka
Máš tisíc sestřiček
Třpytivě směješ se
Na tmavomodré
Peřině plné děr a šrámů
A chudák půlměsíc
Už o tom nebudem mluvit
Co je na tom, žes byl první, přesto nejsi nejlepší
Můžeš lámat všechny rekordy a mluvit o štěstí
Můžeš vstávat ráno s pocitem, že všechno je OK
Tak se na to všechno špatný jednoduše nekoukej
Letní
Zase Oskar, blázen neví, kdy má dost
A tak klukům pro radost pálí chmurný myšlenky a záda
Na holky se vítr směje – já vím proč
To když tajně kolotoč
Když se rozednívá
tichá, jak kopretina
žlutá kaňka uprostřed čistého papíru
na rub napíšu Ti psaní
otom proč vítr není tak silný
Jak ke mě kráčíš
až mi dá odvaha vale
apot zmých dlaní smyje Tvoje slzy
až Tvůj horký dech zchladí moje čelo
Tvůj závoj rozpustím vprstech
Smutná
mám tě pod kůží
a musím lhát
že chodím spát
k tobě do růží
Dešťovka
Dešťovka
Já seděl tenkrát sám, vté cukrárně Na růžku
Kde odpoledne studentky se schází
A chýlilo se kdešti jen já jsem kafe smlíkem popíjel
O Hvězdě
O Hvězdě
Každej den v deset, než sem šel spát, otevřel okno a vyhlídnul venSledoval Hvězdu, co měl sem rád a jen o ní nechal snít si ten sen
Že ke mně sestoupí v saténu modrým a pošeptá:
Čekal jsi dlouho, to dobře vímA žil jsi jen z přeludů jak kouřovej dýmZa chvilku pouhou já se objevímA z lidskejch osudů ti život postavím
Všem
Všem
Sotva sem oči otevřel už me vnich její slzy pálí
Skrz který povolí i skály a já zas mířím do pekel
Na kontě další čárku vhlavě bolehlav a ktomu ještě rány sypu solí
Zahradník
Zahradník
Už nemáš co bys ztratil a nemáš pro co žít
Ze stromu zbyl ti jen pahýl tak ti nezbejvá než jít
Hledáš novou sazenici zatím ostatní stromy zalejváš