Písmák Škvár
po třinácti letech jsem opět zde.
je to tu pořád stejný.
řek bych, že i ty smradlavý ksichty jsou tu stejný.
no nic, k věci.
Acheron
s dvěmi zlatými mincemi, jež z bláta sebral jsem,
chrčivým smíchem rouchem haleným
a zhnilým dechem, který cítím na týlu,
proklínám křest na odpuštění hříchů
Budu tvým stínem
Budu tvým stínem
jež nikdy nesetřeseš
každým krokem tiše se plížit
šedivé odstíny zhnusí se tobě
Symfonie
obklopen mými šelmami
s nimiž se za bezesných nocí mazlím
uchopil jsem píšťalu
a stoupal na horu
Malíř černých obrazů
já
malíř
plující světem jak po nekonečném plátnu
v jedné ruce třímal štětec jako žezlo
Černou tuší do vlasů
budu Ti do vlasů, má krásko,
černou tuší tajně psát
každý den a každou noc
strach a stvůry zvěčňovat
Zasvěcení
za bezesných nocíbez chuti po návratustával jsem u oknaslepýma očima zíral do temnačekaje úsvit nové éry zrození
tříštil sklo duchemproskakuje do prázdnamá mysl hořela rozechvěníma netrpělivostíkůží mi prosakovala rudá zářeobklopovala měa šeptala
o satanovibenzedrinupočátku nestvořeného
konci nekonečnaa světlu fontány zasvěcení…po létech se znovu probouzímabych ze sebe setřáslpocit viny.
Má tajemství
objevil jsem dávná tajemství
…sesbíral dušemáčel je do inkoustua psal jimi po horáchza dechu větru stál na oblozea v ruce třímal svoboduvší silou se rozmáchla seslal ji nemilosrdně k zemikde se roztříštilana nespočet střepinmysl zvrácenáoči šílenéseskočil jsem z té výšea zadupával střepy hluboko do zeměaž byl povrch celý zjizvenýproudy krve se draly z hlubinza nesnesitelného sténánía já tam stálsmál sea probouzel temnotu
…měl jsem radost.
Poslední...
tolik probdělých nocí zažil jsem
zpíjel se jedem
a odmykal
a zamykal svět