Nevíš

Sedíš v rohu. Na bílé posteli a prázdná místnost se na tebe šklebí bezzubým úsměvem.
Sedíš a nevíě.
Prostě nevíš.

03. 07. 2012
1
4
550
Povídky

Malá esej o lidství

Baví mě to. Baví mě schazovat lidskou rasu do prachu cesty. Líbí se mi jejich nadutost, jejich pýcha. Baví mě a směju se jí.

31. 08. 2008
1
6
609
Úvahy

Dopis Ježíškovi

Sníh se tiše snášel z šedivé oblohy. Rukavice už měla úplně promočené, ale chtěla to dokončit. Měl to být sněhulák pro Ježíška, pro Ježíška, který prý neexistuje. Jak je to vůbec mohlo napadnout.

27. 01. 2008
4
3
762
Povídky

Děkuji Tuvalu

Tuvalu, Martine najednou nevím, kde začít. Znamenal jsi pro mě tolik a jsem vděčná za to, že jsem tě mohla poznat. Děkuji bohům, že nás svedli na jednu cestu, ačkoliv jen na tak krátkou chvíli. Ty dva roky utekly jako voda a snad ještě rychleji.

15. 10. 2007
0
0
768
Ostatní nezařaditelné

Čekání

Čekání
Černé hodiny na stěně tiše zavrčely a ozvalo se jedno veliké hlasité
TIK.
Drobné prstíky soloupaným černým lakem poťukávaly do červené kožené lavice.

27. 03. 2007
1
1
795
Povídky

Umělci

Umělci
Nasadil si klobouk, z koše vyndal oblíbenou vycházkovou hůl a vyrazil do prosluněné ulice. Šel pomalu a klidně kam ho nohy nesly, neměl žádný cíl. Moře bylo toho dne úžasné - ani moc rozbouřené ani moc klidné. Vlny omývaly staré dřevné molo a slunce příjemně svítilo.

19. 02. 2007
1
6
748
Povídky

Vězení za zrcadlem

Zelené dlaždičky odrážely mdlé světlo zářivky.
Kap…
Ticho bylo rušené jen zoufalými vzlyky a netěsnící sprchou.
Kap…

14. 02. 2007
5
9
874
Povídky

Panta Rhei

Padající listí vracím na větve. Fénem rozehřívám sníh a ženu zimu pryč. Do rukou se snažím chytit řeku, zastavit čas. Izolepou slepuji loňské rány.

07. 02. 2007
1
3
881
Volné verše

Beze strachu

Ctěla bych žít v pohádce. Do havraních vlasů vplétat si hvězdičky. Říkat lidem: Mám vás ráda - - beze strachu. Ctěla bych žít ve snu.

06. 02. 2007
1
3
1038
Volné verše

O lidech

Člověk sám o sobě je dobrá věc, ale lidi - to jsou pakáž. Lidi jsou jak sračky - tečou ani nevědí kam.

23. 01. 2007
2
4
1087
Citáty

Jen přimhouřit oči

Do šedivých skel nočního autobusu se opírají oranžová světla pouličních lamp. Stačí jen přimhouřit oči a z obyčejných světel se stávají hvězdičky, krásné a zářící. Nemůžu ale pořád chodit s přimhouřenýma očima. Dítě uvnitř mě dupe nožičkama do země a křičí :"Proč ne.

22. 01. 2007
3
6
1049
Úvahy

Houpačka

Houpačka
Malá holčička se rozběhla lesem. Bylo to pro ni tolik vzrušující, nové, dobrodružné. Rezavými vrátky na konci zahrady utekla z bezpečného dohledu rodičů.
Její bosé nožky hopkaly po měkkém mechu.

22. 12. 2006
2
5
1010
Povídky

Kdo jsem

Kdo jsem.
Když přicházím, zlatavé listí padá ze stromů.
Vytvářím hvězdičky ve sladkých plodech jabloňových stromů.
Poodhaluji roušku dělící přítomnost od budoucnosti.

14. 12. 2006
2
11
1060
Povídky

Paradox

Paradox
Ranní mlha objala úplně všechno i jeho. Konečně se po dlouhé době cítil fajn věděl, že to jednou bude muset udělat, ačkoliv netušil, že to bude tak brzy. Ale dokázal to, teď se postaví na vlastní nohy a začne nový život.
Usmál se.

08. 12. 2006
2
8
887
Povídky

Chceme víc

Chceme víc
Dešťové kapky se tříští o špinavé okno.
Sychravý, nevlídný podzim.
Hnědá pole, stromy bez listí.

06. 12. 2006
4
12
1151
Volné verše

Věřím

Věřím
Už prostě dál nemohla. Nešlo to. Měla pocit, že se na ní zbořil snad celý svět. Že na svých útlých ramínkách nese bolest a utrpení, které ostatní nechtěli cítit.

13. 09. 2006
1
0
856
Povídky

Holčička v zeleném

Holčička v zeleném Voněla. Voněla tak jako nikdo, koho jsem znala. Ale přeci mi ta vůně připadala něčím zvláštní. Tolik známá.

21. 03. 2006
0
0
834
Povídky

Holčička v zeleném

Holčička v zeleném Voněla. Voněla tak jako nikdo, koho jsem znala. Ale přeci mi ta vůně připadala něčím zvláštní. Tolik známá.

21. 03. 2006
3
0
952
Povídky

Nástipiště číslo jedna

Nastupiště číslo jedna
Je večer. Zimní, šedivý večer.
Nádraží žije svým bvyklým životem.
Lampy vrhají své naoranžovělé světlo na procházející lidi.

02. 12. 2005
1
0
1090
Povídky

Bezejmenná

Kráčím lesem. Zelené mechy hladí má sedřená chodidla. Suché listí šumí kdesi ve výšinách nad mou hlavou.
Stmívá se.

16. 09. 2005
2
2
1096
Povídky

Povídka pro lidi

Povídka pro lidi
Ostří žiletky něžně zajíždí do kůže. Hned za ní se objevuje jen červená čárka, úzká a krásná.
Vztek hromadící se v duši se pomalu přenáší do žiletky, která tvoří další a další rány. Krásné rány ronící krvavé slzy.

15. 09. 2005
3
0
1467
Povídky

Myšlenky pronesené do tmy

Jak by bylo krásný, kdyby se lidi dorozumívali citama. Žádný nedorozumění. Ale ne, ty zatracený bubliny, který jsme si vybudovali z cihel vlastního ega…
Máme kolem sebe obrovskou hradbu a za ní si pečlivě lízáme své rány, které jsme utržili v životě. NAŠE problémy, MOJE problémy.

12. 09. 2005
2
0
1271
Povídky

Pohádka bez rozměrů

Pohádka bez rozměrů
Byla jedna malá holčička – tak takhle nějak začíná většina pohádek. Jenže pohádky mají jednu velkou chybu – prolévají člověkem falešné naděje. Nic víc. „Všechno dobře dopadne, princ bude nadále žít s princeznou v nikdy neumírající lásce.

24. 08. 2005
9
1
1260
Povídky
Nahoru