* * *

Rozmazaný stíny toho co kreslí oblaky
dlouhý linky, křivky spokojenosti v modré
Každé co stojí nohama na zemi, jejího půvabu
Tak neslyšně, něco jako pohlazení toho rána

01. 10. 2005
0
0
552
Volné verše
Nahoru