Písmák ráno
Opilá životem
Strhaná oblohou
Do kruhů rozklovaná supy
Rozhádaná se světem
skříň
nadšení opadlo
v apatii
měním teď svoji sympatii
nade mnou je měsíc
blízcí
kouříš další cigaretu
posté už tu poslední
a slzy zachytáváš rukou v letu
nemůžeš pomoct i když chceš
podzim
lidé v ulicích
slepí jsou a jen
když ptáci
na dráty sedají
cesta
poutník zastavil se na kameni
a mech jako na znamení
zalil se krví
větrem zpěv zněl
čečna
v zeleném baretu
na soucit se nemyslí
nikdo z nich nečeká odvetu
zdá se že nikdo z nich nepřemýšlí
oni
Další tmavá noc
dnes hvězdy nevyšly
tužka padá na papír
(už bez ruky)
předtím
přeceď mě přes zuby
a sypej na mě špínu
popelem mě přikryj
ať mám v očích hlínu
krev
skřeky v hlavě mojí
neutichnou. a to vím
že když spím
cizí duše kolují v mé krvi
slečnám
v opilosti zkouší
dosud nepoznanou
cestu rozkoší
jež jako osud
11.9.
za sklem v objetí smrti
život se krátí
už se nevrátím.
na tebe
...
blesk proťal oblohu
ledovým šípem
ptáš se po Bohu
zda ještě příjde
....
snažíme se ochočit si
slova jako: poezie
(tak se z lásky stává
pouhý kýč)