Písmák Exkurze s doktorandy
Karolína se choulila vteplém spacáku, poslouchala klapot kapek o plátno a přemýšlela o tom, jestli tohle má zapotřebí. Dá se říct, že ona slavná „katedra“ se vjejí mysli deklasovala na „bandu čuráků“ a přesto, že ona nikdy nezveličovala jejich charakterově volní vlastnosti a že jsou bandou čuráků věděla neustále, tohle bylo moc i na ni… Věděla, kdo zjejich známých by ji naznačil, že se chovala jako lehčí, než ve skutečnosti je, a tohle je jen logické vyústění situace, ale zároveň sama věděla, jak by ji tento názor naštval, možná spíš mrzel… Její půvabná černovlasá kamarádka měla však ještě podstatně naléhavější starosti. Říkám-li půvabná, měl bych toto tvrzení podložit fakty… Takže fakt č. 1: některé slečny se prostě narodí se šroubovicí, která jim v dospělosti tu půvabnost tak nějak zaručí.
Co dělám, když mám strach
Svírá mi hrdlo strachČerný pes chce zase dostat žrátCítím, jak na mě sedá prach
Co vče mě zradiloCo vše svůj smysl stratiloA kam se to podělo.
Možná toho není tak máloJak by se Ti mohlo zdát. Ze všeho nejvíc bych si teď přál být vrah.
Připlout jak černej mrakZežrat Vás jak svrabA rozplynout se jak smrad.
Zpověď židle
Všechny cesty vedou do ŘímaAle každý musíme jít cestou svouSnad každý někdy rozjímáKaždý mizeraKaždá potvoraSnad každý někdy slavíNěkdy radši stromy objímá
Nemůžeš sedět jedním zadkem na dvou židlíchAnd you can´t have a cake and eat itAle Tys to zkoušelaNevyšlo to ani Tobě
A říkám to jako nějakou vzdálenou neživou pohádkuA přitom.
Přitom jsem židle bez zadku.
Památce Venduly M.
ZemřelasAle v našich srdcích žiješ dál. Zemřelas V mém srdci, ale jinak žiješ dál. ZemřelasKdyž ticho noci protnul výkřik tvůj. ZemřelasKdyž si udělala cos neměla.