Písmák U řeky bez břehů
U řeky bez břehů
na louce bez trávy
před lesem bez stromů
a u sopky bez lávy
Seděl jsem na podzim...
Seděl jsem na podzim
zapadán listím
déšt skrápěl mi hlavu
a v tom náhle zjistím
Skláníš se nade mnou
Skláníš se nade mnou
jak nad prázdným umyvadlem
zahleděná do sebe v zrcadle
vzrušená jen svým nahým tělem
Anděl
Spatřil jsem anděla na noční oblozeřítil se po nebi na hvězdném povozea jeho opratě zlatě se třpytilymé oči v jeho v mžiku se ztratilyByl to můj anděl - jen pro mě vzkříšený
Byl to můj anděl - vtělil se do ženy
Ona jak víla - jak bělounká liliezpívala na louce andělské áriePřišel jsem blíž - pohladil tvářenáhle však zmizela v oblačné pářea anděl zas na nebi sedlal své ořechtěl přeplout nebe jak pozemské mořeNáhle se ztratil ve svitu hvězd - snad mě tam dovede má poslední z cest. .
Cesta domů
Po kamenité stezcekde stíny hledají si koutkráčí dívka když se stmíváNašlapuje si lehcenechá nad sebou hvězdy žhnouta ví, že se naní kdosi dívá
Točí se ve víruzmítaná tím stínema z košíku jí padaj květyTahle stezka upírůco ukájí se vínemhostí jiné, temné světy
Vlay zakrývají dívce tvářa sněhobílé šatytančí ve větruNad ní visí noční zářchlad jí dýše na patya roztáčí svou hru
Oči touhou planouTouhou a strachem vílykřehké jako oblakastromům slzy kanou - už totiž pocítilyhrozný dech vlkodlaka
Koráb
Jak koráb se zmítám
na vlnách plamenů
ve vzduchui v moři lítám
obtěžkán tíhou kamenů
Býlí sníh
Padá sníh, býlí jak lilie
protřpytí noc
co do dne se vylije
Padá sníh, těch tisícero jisker
Silueta doby
Jak duše bez těla
Země se zachvěla
A skvrny na Slunci
s bílími praporci