Písmák Temný Narcis
Vhlubinách každého zmých já zeje temnota narcistického vhroucení se do sebe sama, prázdnota zavinující se do prázdnoty … Zjedné trnité náruče unikám do druhé, všechny nepřekonatelně jen mé. Narcistická promiskuita.
Bolest jednotí moje vteřiny, tep krve vžilách odbouchává temné životy mých nadějí, úsměv se křiví vbezslzém pláči, dotek mizí za branou času, prázdné dlaně se chvějí na nezhojených jizvách … Za každou radostí již smutek, za každou blízkostí samota, za dotekem loučení, za nadšením prázdnota, za silou únava … Bylo, jako by nebylo …
Zánik je finální pečetí, zkáza toho, co je, puls co puls, vlna co vlna, kapka za kapkou …
Příliš pomalu krvácím časem, který není, jehož věčnost mi prázdně zalévá duši a srdce tíží okovy svobody naposled vždy kničemu …
Stíny
Temným stínem na rozhraní světů,
záblesky barev, krvavě rudá,
nebesky modrá, medově zlatá …
Stíny …