Písmák Bratricek
Nad střechami věžáků obrovská Luna visí,
a mračna náhle vytváří na nebi obraz čísi.
Spanilé oko měsíce se na mě smutně dívá,
do tmy se vine silnice, do ticha noci šumí píseň větru tklivá.
ANON
Tam kde není východiska a kde se uzavírá kruh našich osudů,
není už nic, jen tma a holá prázdnota a smutek věčné marnosti,
tam kde se prostor našich myšlenek a pocitů scvrkl do jediného bodu,
v kamenné zdi,která obklopuje možnosti chápání naší bytosti,
Mlynek na Maso
Je mnoho cest co vedou do Anonu, však neznám ani jednu.
Já bezstarostně kráčím po široké planině,co mizí v nedohlednu.
Možná že každá myší díra vede ke studnici poznání,
však nedělám si vrásky, neboť marné veškeré by bylo moje hledání.
Michelangelovi
Jak slámka, která zahnívá a smrdí,
v louži lidských předsudků a pomalého tlení,
já toužím po divokém větru který bez prodlení
odvane ten zápach, pocit prázdna v moji hrudi.
Duse zpivajici lastury
Spirála hmoty obepíná přímku mojí duše,
kolem všechny elementy tvář svou stále mění
a stlačují mou bytost do skořápky osamění.
Já sama ze sebe svou existenci odvozuji,
Surealisticka Basen
Rukou v ruce, prazdne dlane.
Slunce na nebesich zhne a tma se vkrada do zranene duse.
Kristalova koule osudu se toci.
Tisicero cest co vedou jednim smerem.
Rytir
"Taky jsem tam tenkrát stál a křičel z plných plic,
mával zablácenou vlajkou,
taky se mi tenkrát ještě pěnila krev v hlavě,
ještě jsem si uměl dupnout,
Cerni
Tváře jak z ocele a ruce pokryté krví.
Černý je dým, který se valí
z komínů továren na pokrok.
Oči krtků mžourají z rozrytého pole
Bili
Uprostřed davu se potácel jasnovidec
a v ruce držel slepeckou hůl.
Dlaně se napřáhly k potlesku a holubi vzlétli z římsy.
Sochy moudrých se přikrčily pod nánosem trusu.
Sach
Světlo dohořívá v lampě věčného ohně,
Vánoční Pašije
a lidé shromáždění v Katedrále Znovuzrození
mlčky pohybují rty
MAT
Zbůhdarma voláš do tmy, můj pane. Už je pozdě.
Bílý rytíř, zasmušile projíždí polem.
Jeho kopí je ostré jako bolest uvnitř mého srdce.
Tulak
Teprve tam, kde jsem se zklamal, teprve tam,
kde jsem si sežehl svá křídla,
teprve tam jsem poznal slunce svého tajemného nitra.
Veškerá bolest, která procházela mými útrobami,
Modlitba Rovnovahy
Boze, jsem jako provazochodec,
naslapuji po spickach, krucek za kruckem,
pohupuji se nad propasti svych emoci.
Pode mnou prazdno,
Modlitba Pratelstvi
Boze, jak je clovek osamocen
v pustine tohoto sveta,
Duse blizkych tak vzdalene,
jsem jako korab bloudici sirymi mori.
Modlitba Milosti
Snezi, zaplava tresnovych kvetu.
Snasi se na zem
a pokryva ji neposkvrnenou belosti.
Vune a vlhkost vzduchu