Písmák Probuzení
dnes vstalo uplakané slunce po kapkách paprsky padají na zrcadla rán otvírám okem skla ať mohou téci dovnitř horké na dotek žhavé polibky tvých rtů.
Plátky
jak plátky růžírozkvétášpod doteky láskya já vždyzas a znovužasnunad tvojí krásouopájím se vůnípropadámdo tvého světaztrácímvšechny nitkyzpět. jsi můj květjsi můj květ.
Pád do ticha
odlesky očímlhavě poránustříbřité kapkyv pavučináchpolibky do snůpadající hvězdya my dva na okrajinad propastízadržet dechvykročitvstříc tichudo neznáma.
Malé kapky na hladině nebe
štětcem po obloze chtěl bych malovat déšť z tvých slz mraky a oblaka z jemných vlasů červánky jak líce rozprostřít plátno slunečního svitu zahladit stopy ranní mlhou dotýkat se kapkami rosy a líbat svěžím vánkem.
Zrcadlení
roztříštěný kus sklapřípomínka prachemzavátých stop pamětiodlesky vzpomínekkdy byla jsi tu víc- a teď nicroztříštěné zrcadlostále na stěněrozebírá obraz pokojena nové a nové světyvšechny stejnéa přeci každý jiný- ve kterém jsi ty. v mnohých jsem bylpotkal mnoho tvářízamrzlých úsměvůprázdných pohledů- a žádné slunce. snad schovala sesdo tygřích očíkteré jsem potkalpo cestě.
Rámy skel
v pavučinách skelrámují se odrazygalerie nocízředěných ránema po kapkách nitokem proniklado nitra.
Namysli
Skrze rozmazané střípkyočních víčekmalujeme obrazypřes nekonečný proud slztříštíme okamžikya tak vnímáme světjako odraz slané vodyna sítnici očekávánía někde v průsečíkudlí mysl a říká co je cojak malé dítě přebírá hračkys cílem hry a neví ani co hra jenestará se o smyslani odkud přišla a kam jdejen si letívesmírem stížností a přánía občas splní nějaké tajnéto aby náhoda nezapoměla svou tvářtisknutou do dlaní větruosaměle zpívajícína břehu vyprahlé pouštěkde voda je jen senkterý se bojí snít i zrnka písku.
Noc a Den
Tichá noca tiché hvězdystříbrným svitemšeptají příběhy
kreslí po naší Zemi
tisíce bodů- každý jiný
však ranní svit paprskůsmaže jejich stopy
Řeky času
Ve větru jarním s kapkami deště,tvůj hlas jen slyším a věru, ještě. Vzpomínky, smyté jak prach. Cest dávných, jež odkrývají strach. Strach duše, kdesi skrytém.
Rebelce
Byl večer, pondělek. Múza co poblíž byla,přilétla - polibek sladký mi dalašeptla mi do ucha:"Napiš své dívce,napiš jí básničku,o tom jak cítíš seo tom jak toužíš,jak se den co den soužíš. Jen pro ni, jen pro lásku,jak pro hrst oblázků. "Sedl jsem, začal psátslova k slovům přikládat.
Víla
Hola hej, Slunko hřej,Ty na obloze i ty v duši,Jen ať srdce buší. Do běhu se dej,Směj se jen a směj. Léto klepe na vrátka,Starost v dál Ti odnášíPoděkuj mu, zazpívej,Hola hej. Hola hej.
Beznaděj
do srdce vkrádá serozprostírá v němtak jako řekavlévá sedo mořev jeho ústíHledajíc posledníostrůvky nadějedušev němchtíc pohltit jedo svých vodtemnýchvšak průzračnýchsvětlo hvězd odrážejícíchHvězd, jež by snadcestu svým světlemukazovat mělydušiztracenénaděje zbavenéDušev temných vodáchlapenáto světlo nevidínetušíkterým směrem sedát má.
Milované
Tvou náruč nyní opustím,vydat se hledat svět. Smutek v duši potlačím,utrhnu krásný květ. Tvé líce jím pohladím,polibek Ti dám. Slzy v očích zastavíma vydám se dál.
Soumrak
Za Soumrakumezi stromySlunko halí svoji tvářMezi mrakyodplouváschovat svou třpytivou zář - - -Trhlinoumezi Světypaprsky posledníposílá k ZemiKonejší stromysvětlem laskavým - - -Noc přebírávládu nad Světem - - -Probouzí Tvoryjenž v noci žijípo světě chodíLidé je nevidíneznají. - - -Spojence Noci.
Probdělé noci
Večer se sklánído sametového třpytu noci- i hvězdy odcházejíJen my dvana rozhraní spánkuhledíme navzájemdo prosluněných dáleknašich očí.
Úsvit
Jen si tak mňoukatvrnět na klíněneslyšně číhatv ševelícíchpaprscích sluncenového dnea pak jako černý stínchopit se bezbrannékořisti.