Kytara

Řezal jsem do kytaryAž jiskry z ní lítalyStruny se ohýbalyA krví mou se zalilyV agónii se mé prsty zmítalyKdyž těch šest strun hladilyOči mé se zakalilyBěsem v mysli se netajilyNa zem letí kytáras dunivým praskotemihned křičím: Paráda. s ohromným jásotemJistým krokem kráčím k oknu,Dolů ven pohlédnuS kytarou se loučím sladceUž nikdy ji nezvednuVečerní vzduch náhle protnedráha letu kytaryLetí ladně, letí tišeJemný tón je stále slyšetA jak nástroj dopadátu chmura mě přepadáčelo celé zpocenédlaně krví zbrocenéNe, však již není cesty zpět. Z kytary odlétá poslední třísky štěpNa kolena klesám smyslů zbavenVšak vstávám hned, již připravenNa římse vzápětí stojímAni hlásku nevyslovímRuce rozpaženéTudy moje cesta vedeTělo mé se vzduchem nesePojď, vem si mě gravitace. Rychlost nabírámOči zavírámSbohem dávám vám.