Písmák První let
Víš už, co Tě čeká. Jsi SÁM na kraji skály. Ostatní, snad tiše spí. A přítel někde v dáli létá.
Eragone
Když poprvé jsem spatřila svět, ty sledoval´s mé mokré tělo, já šla jsem k Tobě jako zvěd nikdo nevěděl co se tu dělo, Eragone. Netušil´s, proč jsem tu stála, proč narušila jsem Ti spánek, já ještě byla hodně malá a z okna foukal mírný vánek, Eragone. Ty dotkl ses mě něžnou dlaní, a osud rány hojil, když stopoval jsi stádo laní, navždy jsi nás spojil, Eragone. Plynuly týdny a plynuly měsíce, mohl´s znát každou mou myšlenku, větu.
Když se noc snáší
Když se noc snáší na křídla zraněná, z hluboké propasti vzpomínka ztracená . tiše se vznáší. Do nebe a výš, až k bílé záři hvězd, já počkám si tam na ni, na jedné z mléčných cest. .
Terč
Zase jsem vtroskách,
probodána šípy jako terč.
A cítím jak život ve mně uhasíná
skaždým výdechem.
Smrt
Něco končí, něco začíná.
A na tvář mi slza padá
Vzduchem létá její nevina,
vždyť byla ještě mladá…
Zamilovaná dračice
Co jsi provedl smou duší.
Srdce ví, vědomí tuší…
Dobré myšlenky padají znebe,
Každičký okamžik já chci mít Tebe.