Písmák Podvod
Při soutoku dne a nociz dotyku přání zeje tvář s křídly archandělaPlamen a dým šplhá po naditých pláních setmělé místnostijen muchomůrek pár se usmívá svými rudými kloboučkyTep bijící na poplach supům nad hlavou hadrové panenkya šmouha padá do věčných končin prokletíS úsměvem zhasínám svůj jas***Otevřená víčka však nadzdvihají faleš ze svých skrýšíTen šílený smích starých tváří na stěnáchTen pocit rozevírající přede mnou divadlo obludária V Tvé krvi se topím, v tísni lžíV dáli jen mlhavá slova, co se zdála být tak skutečná. Jen výdech ze střepů posledního šálku zbloudilé duše a…. Uhni z cesty…Klavírní virtuoz s krvavými malíčky se probírá z nočních můrBůh mě jim nevydáVšak ďábel….
*****
Jsem tu, má bílá paníHlídám tvá zelená víčka z ořešíJen klidně spiMnou kolíbánajako bělostná něhav povětříbudeš létat ve snuz pavučinových nitíSetkáníu šálku ze šťopků zelených jabloní Polibek na ústapodlomené duše žulyA melodie ukolébavkypláče:Jsi doma……… .
Anděl
„Prach jsi a v prach se obrátíš. “Ta věta, která ji tak dlouho děsila, se najednou nezdála tak strašná. Spíš naopak. Stála tam, v šedavé záplavě mrazivého jitra, shrbená postava čekající na úsvit.
Ztracená
Bosá noha se plouží rodící se rosou Stíny se rozprostírají ve vlahé touze po chomáčku vlasů V odrazu louží vidím svůj plačící úsměvTa tvář… tolik zestárla…
Zmizela. Ta jiskra krásného jitra…Ztratila se za rudou krůpějípadající do tmy
Divadlo skončilo, opona padlaZbylo jen pár šmouh v blátě.
Tulák
Za oné noci šílenství a pláčetoužíš tlouci pro jeden dotykpro jedno pohlazeníTen krvavý tanec na oltáři střepů jednoho srdcePopínáš se po lepkavých bocích rudých červánkůTak krásně voníJak snadné je zapomenout. na člověka. na lásku. Snad zavřu víčka v příslibu šťastnějších zítřků.