Písmák Proudy
řekám nedá spát to, co je slanéžádná neví, co se s vodou stanedolů po vlnách se vody hýboupřitom potok chtěl by být svou ryboujen v sobě plout a vnímat proudypod hladinou tvou mé věci mizípod vodou jsi nekonečně cizíbez titulků, jen v původním zněnív odrazy se mé obrazy měnív tobě plout a vnímat proudyřekám nedá spát to, co je slanéřekám nedá spát to, co se stanejejich vodu kapky deště ředířeky samy jsou si odpovědí.
Ticho
Kdo jej nazve, ten jej zničí,nebývá tam, kde se křičí. Přijde jako žhavá láva,kde se slov už nedostává. Ač se samo sebe bojí,často mnohé rány zhojí.
Den
Když probouzí se růžový,moc o sobě nepoví. Co že v sobě opatruje,nechce radši nejdřív vědět. Teprv až si boty zuje,smí v tajemství své pohledět:znovu vše uvnitř něj v jedno se slilo,znovu jen zopakoval, co opakováno už bylo. Co na konci přeci jen pochopí,v modři mrtvého světla se utopí.
Pařez
Jako voda svými kruhyvzpomíná, co utopila,připomínám si i jástáří přírodního díla. Ten, co dříve tady stál,v teplo už se proměnil. Člověk ho zde objímal, že prý čerpá z jeho sil. Jednou mu však nakreslilbílou čáru kolem pasu.
Stereotyp
Je letmým polibkem na čelo,víčkem, co otevřít se nechtělo. Pocitem, že tak by to být nemělo,hledáním toho, co zmizelo. Potkávám ho každé ráno v tramvajiv očích, co unaveně zírají. Je neviděným, co se stále dívá,kouká dokonce i z lahve piva.
Slova
Praví v bezpráví,leví nesleví. Sudí z osudíliší neslyší. Obojího se bojí,nejistí čistí. Syti v své síti,nevěří dveřím.
Pokoje
Pokoje,útulné komůrky, v nichž se všem daří. Pokoje,nech si v nich zdát třeba sen o polštáři. Co to je,co jen slunečnice po nocích hledá. Toto jeprovaz, co hlavu ti do výše zvedá.