Tušení zla

Dlouhou dobu se jen tak vznášela ve vzduchu, nechala se unášet proudy vzduchu a plula povětřím, bez své vlastní vůle a nebyla ničím. Nikdo jí nemohl spatřit, nikdo se jí nemohl dotknout, netvořila žádnou překážku, nekladla žádný odpor. Byla podobna tomu druhu vzpomínky, který na člověka dolehne na místě, kde něco významného prožil. Jenom takové neurčité rozvlnění vzduchu, jako když je horký letní den.

28. 11. 2007
1
1
419
Fejetony

O černé vodě

O černé vodě
Tři dívky šly lesem a zkvětů trav pletly věnce. Hlasitě se smály a zpívaly si písně o štěstí a radosti. Větřík si pohrával sjejich kadeřemi a ony mu spotěchou nastavovaly tváře. Té chvíle pro ně nebylo chmur, nebylo smutku.

31. 07. 2006
0
0
504
Pohádky

Hora naděje

Hora naděje
-Pro Královnu deště--Byli jako bratr a sestra. Byli jako dva stromy, jejichž kořeny a větve se vzájemně propletly. Byli jako dva výhonky jedné květiny. Měli dvě těla, ale přesto byli jedním člověkem.

31. 07. 2006
0
0
764
Pohádky
Nahoru