Seňor prezident

Šel po cestičce vzahradě a přemítal nad životem. Nebyla to obyčejná zahrada, byla přinejmenším ohromná, přesněji gigantická, grandiózní a přenádherná, sdesetitisíci růží a jiných květin, které svou kakofonií vůni podmalovávaly atmosféru hájů okrasných stromů, fontán a kamenných vyhlídek na město. Všechno to bylo jeho. Zahrada, město, celá země, každý kámen, dům a člověk, i každý pták, který letí na nebi, jak jednou řekl.