Písmák Já tě znám
Láska,ta je jako v létě sníhta je jako v sochách citposlouchej nebepřehlížej sebemraky mizíty to vidíšvidíš i mě. Je mi zima,je mi teplosrdce s proudy neuteklohladíš můj životnehojíš mi ale rányjeleni v leseptáci ve vzduchutohle znajíobrázek můj na stoleplný kapekje už pozdě,volá hlasjenže lžou mi,já vím,že je ještě časvím co jsi začnepředstavuj secite láskopoznal jsem těa snad znovu poznám.
Nářek
LTP:1907.
V jedné staré zapadlé uličce u "staré hospody" bydlel starý pán tak okolo pětapadesáti až šedsáti let. Povídalo se o něm, že je to člověk s nevyzpytatelnou povahou a prazvláštními manýry. V úterý dopoledne k němu zašel pan Bořek, popřát mu hodně zdraví a spokojenosti do dalších let, protože měl mít pozítří narozeniny.
Chtěl bych být jen s tebou
Chtěl bych být jen s tebou,má duše tělo opouští,myslel jsem, že našel jsem tu pravou,teď jsem sám jak písek na poušti. Chtěl jsem být jen s Tebou. Každým dnem jsem toužil polibek Ti dát,proč změnilo se všechno,měl jsem Tě přece tak rád. Nevim, co teď dělat mám,čím dál hloub se propadám.