Písmák Když to bolí...
S pocitem že ztrácím soudnost a možná i kousek sama sebe si říkám že to bolí.
Proč vždycky jdeme po stopách někoho kdo je pro nás daleko.
Proč vždyckytoužíme po tom o čem můžeme jen snít.
Proč vždycky chcemetoho koho nikdy nezískáme.
Vzpomínání
“Tak a je tu zase nový rok. ” pomyslela jsem si při pohledu na staré dřevěné hodiny. Zapnula jsem si ďábelský vynález zvaný cédé přehrávač, který mi dala dcera k mým šedesátým narozeninám. Linula se z něj přímo andělská hudba z filmu 60 let Westside story.
La Tusa
Byla vlahá černá noc a Lilja stála uprostřed města, které neznala, jeho ulice byly prázdné, vylidněné. Teplý vzduch jí rozcuchával vlasy, připadala si jako očarovaná, nemohla se pořádně nadechnout. V tom uslyšela zvuk, něco jí připomínal, znala ho, tak ho následovala. Prošla tmavou a nehostinnou uličkou a ocitla se uprostřed náměstí.
Mít rád..
Kdysi mi jeden člověk, který pro mě hodně znamenal, řekl, že život nemá smysl, když člověk nemiluje. V té době jsem mu odporoval, jak to jen šlo. Nevěděl jsem totiž že se člověk může zamilovat do věcí, činů, nejen do žen. Tak tedy zamiloval jsem se, miloval jsem svou práci, miloval jsem své okolí, svou společnost, miloval jsem a miloval.
Když....
Když jsem tě poznala. milovala jsem. jen na chvíli, pak to zmizelo. zbyl jenom zvyk a smutek na duši.
Ze života
Jakub se probudil, vedle něj ležela nahá černovlasá dívka. Zvedl se z postele a rozhlížel se, kde vlastně po včerejším flámu skončil. Poznal, že je doma, svět se s ním točil a hlava mu třeštila. Teprve teď si uvědomil, že tu dívku, která leží v jeho posteli, vlastně nezná.
Špatný film
Taky si někdy připadáte, jako byste žili ve špatném filmu. V komedii, tragédii nebo dokonce hororu. Hrajete roli, která je sice hlavní, ale naprosto nedůležitá, vlastně hrajete loutku v něčích rukách.
Film má celkem jednoduchý scénář, příběh života od narození až po smrt, protínají ho jiné další příběhy, které jeho běh ovlivňují, drobnosti celkem nepodstatné, nebo naopak podstatné.
Studna...
ta bezedná jáma do které padám. znova a znova. připomíná mi tu studnu na hradě Karlštejn…. tu u které jsme spolu stáli minulý rok v létě.
První....
První jarní den probudil se ze svého spánku.
První jarní kvítek rozkvetl v mé zahradě.
První jarní sluníčko pookřálo mou duši.
První jarní polibek.
Zeptej se...
Zeptej se na co chceš třeba ti odpovím.
Třeba ti vysvětlím někdy, někde, až budeme sami.
Svěřím se. obejmu a možná i políbím
stačí jen tvé ano.
Krása....
Krása jenž svádí,
jenž září v noci i ve dne,
ta jenž nikdy neustane.
Nelze ji schovat ani zakrýt,
Tichý rozhovor....
Kapky deště bubnují do oken.
Je sobotá ráno a mě se chce spát.
po noci plné doteků něhy.
volám ten spánek a budoucí sen.
Zloděj....
Ukradl jsi mé srdce
tak jako zloděj.
a nehceš ho vrátit.
přistižen, dopaden,
Vzpomínka na večer...
Blond vlasy strižené nakrátko černá pánská vesta s kravatou úsměv od ucha k uchu a oči jak dva korálky. Tak si tě pamatuju. a pak. Měla jsem chuť říct "Pane, líbáte jak kniha" mou oblíbenou větu, ale nešlo to.
Srdce...
Srdce jak kámen studené.
Stejně jako tvůj pohled,
když se naše oči střetly.
Tápu a hledám odpovědi.
Unavená...
Unavená slunečním žárem,
klesám do zázračně vlhké trávy,
voní tak krásně.
Leháš si velde mě
Zas nový den...
Zas nový den zvedl má víčka.
Rozjasnil mou utrápenou tvář.
Dnes, ano právě dnes,
tak krásně, tak zvláštně.
Smrt....
Hodiny odbily tvůj čas musíš už odejít,
opustit navždy tento svět.
Měj se tedy dobře,nejlépe jak to jde,
tam v dálce, kam odchází mrtví.
For you...
S úsměvem na rtu, s humorem jenž nepostrádá ironii. S vášní, láskou a smutkem jenž schováváš někde hodně hluboko. Vždycky tě takhle potkám děláš jako že nevíš. a pak zaútočíš přesně, hluboko.
Letní noc
LETNÍ NOC
Byla noc, letní a úplňková. Měsíc zářil a venku to vypadalo jako by byl den. Všichni už spali, když jsem si sedla k oknu. Pozorovala jsem ten nádherný měsíc a nemohla jsem od něj odtrhnout oči.
Mé přítelkyni.....
I když jiná jsi přesto jsme stejné shoda náhod či osud nás svedl na stejnou cestu nevím. to netuším leč vděčna mu budu navždy vděčna za tvou přízeň ten krásný úsměv a smutek v tváři i to máme společné my víme. a oni. vědí jen málo
Opuštěná pláň...
Stál tam na pláni, tak sám a sluníčko mu svítilo do očí. Bylo již skoro jaro a jemu bylo smutno, smutno z té samoty. Přemýšlel o životě, jak je krátký a jak si v něm připadá zbytečný.
Mraky na chvíli schovaly slunce, začalo mírně poprchávat.
Lásko...
Ve svitu měsíce spatřím tvou tvář tu kterou tolik miluji. chci se jí jen dotknout. pohladit . říct.
Fantasie...
Ta krutá. ta jenž nemá mezí.
Jenž nenechá v klidu
neklidnou mysl milenců.
Běhá jim v hlavách sem a tam