Písmák Děravá
ticho mi zbylo vprstech a lepí tu jak med
tak už to zase pusťte
a roztočte ten svět
prý
Úvaha spíše lehkovážná
Je mi proti srsti
držet rozum vhrsti.
Když ho pustím na svobodu,
snad mě neopustí. .
O snech, ránech a ranách
noci jsou někdy příliš krátkékdyž sen křesal až do kostia bolel něhou, strachem, zmatkemrána jsou někdy ke zlostirána jsou občas na zabitískoro jak rána z pistolena sny, co nejdou pevně chytitzachránit aspoň na dožitía zbyde ti jen čas se postitchuť křivd a hlava na stole.
Domů
ráda bych jela domů
a nejezdí tam vlaky
čtu všechny jízdní řády
a ptám se průvodčí;
Sbíhavá
když myšlenky se sbíhají
jen těžko hledáš rozptýlení
a rovnoběžkám potají
závidíš
O písničkách a sbírání drobků
co zbílých velryb ve snech zbývá
a chtělo by se zpívat ve dne
když probleskuje, přihořívá
bez příslibu, že nezešedne
Jak pálí dobré bydlo
když klid se vrací do polí
jen vánek sem tam učesá je
máš stvrzeno, že přebolí
co bolelo, že časem zraje
Co jsem si broukala s řekou
za jasných nocí dýchá zřeky nostalgie
srdce si tříbí, co vněm přežije a nepřežije
a co nepřežije, dle zákonů přírody odplouvá
pak řekneš Už běžím, lásko, běžím – touha, netouha
O přicházení a odcházení
tak jsme se znali
aspoň chvíli
život nám tikal společně
nemá teď cenu všechno bílit
Poutnická
prohrávám vkostkách se životem, plavu
(v tom)
nedal mi křídla
jen nohy
O závodění a hledání cesty
hledáme cestu
každý jak umí
pěšinou, lesem, přes potoky
nepočítáme ani kroky
Vyprávěj se mi
vyprávěj se mi
chci to všechno slyšet
věty jsou příčky žebříku
zpovídej se mi nahlas nebo tiše
Věnovaná
jsem tvoje báseň, dílo snílkafolklorně trapně opakujudokola pořád dokolečkaklišé jak sladká kráva Milka ke konci už se nerýmujuv poslední slocechybí tečka dám se ti k svátku snad se neurazíš snad si mě pyšně připneš na ledničkuaž ti zas někdo úsměv zmrazívzpomeň si na měvšak víšna básničku.
.. tak snad už je to konečně tady
jaro už klove do skořápky
je kýč milovat návraty.
jsem
Achilleus bez paty
Člověk by...
člověk by umřel,
jak se mu někdy stýská
a vytáh ze snů
hebký objetí
Nezáruční
pro několik řádků otvírám svou poštu
napsat, co mi leží na srdci
až na dně -
to, že
B jako bumerang
Jako bych stále potkávala ty samé lidi a měla je ráda způsobem, který nechápu
… bláznivě
& bolavě
& barevně
Však víš
už zase vířím ve svém bolí
trochu se stydím,
trochu bojím -
kmedovým snům přikousnout chleba
Děkuju
ta neboj bude
líp
ta slepovaná rána
když roztříštili mě
Na slepou bábu
hrajem si jako malé děti
na slepou bábu
přehlížení
(účel prý světí
Sladkosti
Fantazii, tu neumlčíš
(leda ji prásknout přes křídla)
Jak nepopustit stavidla,
když mi tu vsrdci
Nebejt malá holka
Už nebejt malá holka,
co tahá za rukávy
. a prej že se to spraví
skřítek
Polknutí
přešla jsem varem
potichu
až mrazilo
a všechna ale se mi zadrhla vkrku
Modlitba nad nočním městem
lucerničky na nitkách ulic
vkorálcích
lidské příběhy
kdopak se vnich ke komu
Momentka z rána
rozpíjím sítě vmokré mlze
křáp
blbý vnitřní počasí
jsem vytahaná
Snažím se být pozitivní :)
mít vždycky štěstí
aspoň do kalíšku
(nosit ho ssebou)
a ať neprotíká
Klícka
chtěla bych takovou malou klícku
pro trošku schlíple pokřivené zítřky,
proč ksakru furt jen samé juchů.
pro duši hrnek na pokličku
Pocit jednoho večera - a co z toho, že nesourodej
Jako když prostřelí raketu
A zvolna klesá
Na zemi
Jako svatební šaty jsem
Oči milionů bezvýznamných..
Jak dva mravenci pod peřinou
du-
sí- me
s e
Pichlavá
Zas přeju si být tak pich
Kř-- pich-
-lavá jako tvoje slova
Po štípnutí bolavá
Ne!
Spát se mi nechce.
A jíst taky ne
Všechno se nechce,
Když je povinné
Vzpomínka
Taková chvíle
. a je to skoro bolest
Byl jsi a nejsi
- Kde jsi. -
Jedné chvíli
Vějíř ze závratě
Slova jako dech
Sepneme ruce
Poletíme do nebe.
Vánoční kámen na srdci
Pod stromem obsypaným
sklem
Ztvrdlé ticho
Až zhasnou světla
Holubice
V hrudi mi vzlínaly
Holubice
A smítky chvění
mimo rozpětí smyslů
Nečekaný konec
Oči se mi rozšířily
Úžasem
Nečekaná změna
Lampa rozsvícená