Písmák Mrtvý zbohatlík
Julian seděl za vysokým psacím stolem a něco zuřivě psal do svého deníku z jemné černě kůže. Cosi si zabručel, posunul se na měkké židli a mimoděk si uhladil oblek. Julian Bax byl neuvěřitelně chytrý a neuvěřitelně bohatý chlapec. A jak je známo, chytrost a oblíbenost dohromady nejdou.
Kdo se směje naposled...
Gabriela vyhlížela z okna školní půdy a po tvářích se jí kutálely slzy. Jedna za druhou. Chtěla odejít a zapomenout na to, co viděla, ale nemohla se od okna odtrhnout i když na dvoře už nikdo nebyl. Příliš ji bolelo srdce,než aby byla schopná se od okna odvrátit, sejít dolů, nebo jít domů.
Když šeptá vánek...
Kostelní hodiny uprostřed malého města odbily druhou hodinu ranní. V dálce zaštěkal pes a po městečku se proháněl lehký vánek. . Jako kdyby chtěl ovanout postavu v okně, chtěl jí pošeptat pár slov útěchy, jemně ji pohladit po tváři.
Elfí stezka
Ztemně zelené koruny stromu se ozval šelest. Vzápětí tichý zanaříkání a tupá rána o zem. Ze země se zvedla malá elfka a zjišťovala škody způsobené pádem na zem. Naštěstí se jí nic vážného nestalo.