Pravda ve verších

Slavná to slova, co pomalu tečou,co kloužou po stěnách zdí. Pomalu kráčí po slavných knihách,které lidi přestali už číst. Podivná hra kolem se ozývá,pomačkaný hadr náhle rovný jako stůl,hledejme ve všem svou nejlepší stránku,co děláš s pocitem naděje,za tím si stůj. Ne však namyšlenost a pýcha,žádný strach a násilí,jen dobrým slovem moudrého srdce dýchá,co nezabiješ, to tě posílí.

14. 12. 2006
0
0
294
Smíšené verše

Mě ta pravda zabila

Jsem to já. Sama se už nepoznávám.
V obětí samoty, bezvládného ticha a suverénní beznaděje, kterou neuznávám.
Je mi to tak líto.

13. 12. 2006
0
0
355
Smíšené verše
Nahoru