Písmák Zachraň soudnost
Opět něco z bahnitého dna mého počítače. Jo, platí ale furt…Je blbá doba a většina malicherných věcí je ještě malichernější. Přesto si nemohu pomoci. Vspomněl jsem si na volební kampaň:„Přesvědč bábu, přesvědč dědka“,která mě před nějakou dobou, dost nadzvedla na židli.
Genderová korektnost
Na netu na mě vykouklo krátké video ženy, která radila mužům, jak co nejkvalitněji masturbovat. No nic, udělám doma to, co fakt nemohu odložit a začnu psát pojednání pro ženy, jak optimálně rodit děti.
Chvála zdravotnictví II.
Dávnější textík upravený podle trefných slůvek od Gory. Díky. No tak jo, zase mám neodkladné povinnosti a ťukat do klávesnice je fajn důvod kjejich odkladu…
Brumlající Sergej, který nakonec, někdy nad ránem, místo večer podle jízdního řádu, dorazil s vlakem i spící elektrickou lokomotivou, do Brna, konečně dovezl děvče, které jsem tehdy tak nekonečně miloval. A já, s trošku ovadlou kyticí v ruce, jsem se dočkal nejen letmého doteku při setkání, ale později také toho, po čem jsem tak rozechvěle toužil.
Kočka
Je to již delší čas…Přicházela do postele, a vždy mi olízla nos. Stulila se mi většinou na prsou a začala silně příst. Někdy mě také jen takto pozdravila a šla si dál svoji cestou. Kočky jsou své.
Jurij Alexejevič Gagarin
Řádky k výročí narození„Děti, první člověk vyletěl do vesmíru. “Tvář učitelky si už nepamatuji, ale pořád ji vidím, jak vybíhá po schůdcích do zahrady mateřské školky. Vidím i sebe, sedícího na pískovišti, jak zvedám hlavu od práce, od nákladního auta s pískem hlaďákem. Vidím ji běžet, mávajíc rukama nad hlavou s nepředstíranou radostí nediktovanou stranickým tajemníkem, ale pouze pocitem svého srdce.
Střelec, zbraň a pes
Při jedné z jízd na kole pozdní nocí, jsem v jinak zcela prázdné ulici zaujal dogu. Možná můj strach, možná metr by potvrdil, že v kohoutku mi sahala k řídítkům. Krásné zvíře. Zaregistrovala mě nějakých šedesát metru ode mne a rozběhla se dost svižně mým směrem.
Hegelova dialektika?
1949 Vstup ČSR do RVHP. 1955 Vstup do Varšavské smlouvy. 1968 Vstup vojsk. Protože republiku-gubernii si rozvracet nedáme.
Uhlí
Zaujal mě článek popisující přepravu australského uhlí na Ostravsko. Ano, také jsem to četl dvakrát. Uhlí, směr Austrálie – Ostrava. Loď a vlaky.
Rovná čára
Televizní debata o kumštu. Známý umělec a známý moderátor. Téma, co je a co není umění. Rozhovor vedený příjemnou, zábavnou formou vyvrcholil v okamžiku, kdy moderátor položil jednoduché otázky, doplněné sugestivní gestikulací.
Zima v zimě
V zimě bývá zima.
Patří k ní sníh, led a mráz.
Připadá mi to přirozené, nikoliv opak tohoto stavu.
A to, jestli dokážu, či nedokážu v takovém počasí jezdit na kole, není v souvislosti se zásadními skutečnostmi důležité.
Hodní a zlí
Psáno před časem, platné stále. Bez ohledu na to, kdo a kde aktuálně střílí.
Tank, symbol osvobození Prahy, přebarvený na růžovo, byl nyní, asi dočasně, převezen do Brna. Nedotknutelní poslanci a umělec, kteří za účasti malých dětí tank statečně zneuctili a později docílili jeho odstranění a ukrytí v depozitáři, mě serou.
O zeleninové chaloupce
Náš Tomáš, 8 let
Karel a Lucie měli rádi zeleninu.
Jednou na velkém poli sbírali hrách. Uprostřed pole nalezli malou chaloupku. Byla celá zeleninová a také trošku ovocná.
Blbky
Na internetu zaujal příběh dvou dívek, mentálně spíš dětí, které si natáčely svoji jízdu autem a v přímém přenosu zveřejňovaly na internetu. Hloupost, nezkušenost, nezodpovědnost a pozérství si společně vybrali svoji daň. V situaci kdy dopravní nehoda byla jen otázkou času, zahynula řidička a spolujezdkyně byla těžce zraněna. Tragédie.
Otázky
Žijeme v době, jako již mnohokrát, kdy se společenské hodnoty a nehodnoty, často mění jako směr pohybu písku v přesýpacích hodinách.
Za pomoc mám poděkovat. Vždy, kdy mi pomůže někdo, jehož preferované životní hodnoty se blíží těm mým. Na tom se většina lidí shodne.
Slušnost a neslušnost II.
Máme slušného prezidenta. Slušně vypadá a slušně, bezobsažně hovoří. Je-li to slušné, je velice pravděpodobné, že podle rozkazu, ustoupí i ve věcech větších než malých. Je fajn mít takového fešáka na poštovní známce.
Slušnost a neslušnost
Mám rád slušné lidi. Slušně vypadají, slušně hovoří, a dá se i předpokládat, že budou i slušně jednat. A protože jsou slušní, předpokládají, že slušní jsou i ostatní. Lidé v domě, i lidé z nejvyšších pater politiky.
Mladí a staří
Nedávno jsem někde četl, že mladí nerozumí starým, protože starými nebyli, ale staří rozumí mladým, protože byli mladými. Inu nevím, já jsem možná mladým nebyl, protože dosti věcem, které dnes někteří mladí dělají, nerozumím. Je mi jasné, že běžící malý chlapec s klackem nad hlavou je trolejbus. Když se hocha žena zeptala naco si hraje, odpověď „Na trolejbus“ ji překvapila.
Včera a dnes
V dobách reálného socialismu jsem poslouchal masívně rušenou Svobodnou Evropu. Nikoliv proto, abych se bez výhrad ztotožnil s jejich názorovým proudem, ale proto, abych měl pohled na věc z různých úhlů, a pokusil se najít ten svůj. Dnes chci poslouchat také prostřednictvím jeho médií nesvobodné Rusko. Opět nikoliv proto, abych se bez výhrad ztotožnil s tímto názorovým proudem, kde koeficient lžlivosti bude asi srovnatelný s dávnými komunisty, ne-li vyšší, ale opět proto, abych měl pohled na věc z různých úhlů a zase se pokusil najít ten svůj.
Lampionový průvod
Sedmého listopadu, jako oslava výročí Velké říjnové socialistické revoluce v roce v Rusku, v roce 1917, se každoročně konal ve všech městských částech slavnostní lampionový průvod. Dopředu jsem se na ten náš těšil a rád jsem se ho účastnil. V kapse kabátu jsem rukou tiskl plochou baterii a svítil jsem si svým lampionem elektrickým, který mně udělal táta. Možná jsem byl na něho i trochu pyšný, když ostatní děti měly v lampionu jen svíčku.
Život v kontejneru
Několik jízd autem s přívěsným vozíkem do sběrného dvora. A druhý den zbytek odvezen malým nákladním autem. Pár hodin práce a po životě Olinky, moji vrstevnice, je uklizeno. Něco málo bude žít dál, ale většina věcí zemřela společně s majitelkou.
Vídeň
V době, kdy jsem dostal od rodičů první opravdu slušné silniční závodní kolo, jsem se na něm chtěl podívat do Vídně.
Zmíněné kolo jsem si šťastně vedl domů někdy v roce 1975. V době již rozkošatělé normalizace.
Takže nic.
Verše
Přiznám se, že občas neodolám a sestavuji písmenka do slov a slova do vět. Výsledný útvar, prózou nazývaný, občas vylepuji na různá elektronická nároží.
Leč dnešní den je jiný. Forma díla se změnila.
Dopis
Psáno před časem, platné stále. Hurá a sláva.
AhojJsem rád, že ses mi ozvala. Ptáš se jak se mám.
Spinning
Jedno deštivé odpoledne jsme s Láďou, kamarádem provázejícím moje dětství spravovali ve sklepě našeho domu kolo. Kolo nejelo a i kdyby fungovalo, do deště se vyjíždět nechce. A tehdy vznikl náš geniální nápad. Spinning.
Fotka
Mám rád vlaky, podařené fotky, kolo, život jako takový, ženy, hezké drobnosti, dobré spaní, psaní, zahálku, jídlo i jiné věci. Snažím se tomu, co mám rád, také porozumět. Troufám si o sobě prohlásit, že o té prvně jmenované věci, něco vím.
Fotka nad článkem se mi proto nelíbí.
Estét
Muž, pečlivě otírá ptačí trus se střechy svého hezkého, lesklého, černého, velkého auta. Po krátké operaci je asi již spokojen s výsledkem. Ke spokojenosti přispívá pravděpodobně i jeho nevědomost o tom, že ptačí trus obsahuje mimo jiné také abrazivní částice. Otírat proto ptačí vizitku nasucho, není příliš dobrý nápad.
Popelník
Otec tento drobný starý předmět používal jako popelník. Bydlel v naší zahradní chatce, a mně se vždy velice líbil. Odstraníme-li totiž kuřácké propriety, objeví se dívčina trhající ze žebříku jablka. Otočíme-li tento litinový předmět dnem nahoru, jukne na nás trocha dávné, drobné, roztomilé, snad i soudobými puritány tolerované, erotiky.
Umění
Svého času jsem shlédnul český film oceněný ledaským, ledaskde a ledasčím. Byť se ve svém názvu hlásí k barvě jediné, přes to, že je zpracován na barevném materiálu, jedná se o film dvojbarevný. Docela drahý, černo-bílý. Filmů tohoto druhu jsem v mladší části svého života ale zhledl mnoho.
Atentát
Zapomenuto pravděpodobně opravdu nebylo. Ale já jsem již zapomněl, co se tehdy stalo. Smutné. Ohavný skutek, který stál život tentokrát několika stovek nevinných lidí.
Počet pohlaví
Jsem deformován svojí profesí a věci humanitně zaměřenými lidmi, poněkud zmateně definované, si snažím pokud možno přesněji vyložit. Zaujal mě nový způsob určení počtu pohlaví. Zkusím tedy počítat:člověk / pohlaví--------------------------------------------------------------------muž / 1žena / 1muž homosexuál / 1žena lesbička / 1muž, cítící se být ženou / 1žena, cítící se být mužem / 1muž, částečně fyzicky změněn na ženu / 1žena, částečně fyzicky změněna na muže / 1muž, fyzicky změněn na ženu / 1žena, fyzicky změněna na muže / 1dospívající jedinci zmatení genderovou výchovou / 2--------------------------------------------------------------------celkem / 12Tak jaképak trojí veřejné záchodky. Nechci urážet a zesměšňoval lidi, kterým život rozdal karty jinak než mě.
Dárek
Jízda na kole, místo účasti na přednášce, jednou dávno skončila po pádu na kolejích vlečky, mezi koly přední nápravy náklaďáku. Zůstal jsem zcela nezraněn a malá škoda na kole, na které nepatrně najela pneumatika vozu, jako by symbolizovala:Ještě kousek a bylo by zle. Doma, když jsem v šoku nebyl schopen další jízdy, a dostal se tam na třesoucích se nohách pěšky, jsem si řekl, že další život mám jako bonus navíc. A darů si má člověk vážit.
Nakupováni
Nakupuji nerad. Nerad, to je dost slabé slovo. Nakupování z celé duše tiše nenávidím. Ale nakupovat musím.
Cenzura
Napsáno před časem. Z počítače vyloveno dnes ráno. Platné stále…
Tvorba kapely:The Plastic People of the Universe,podle mého vkusu kulturu nikdy nijak neobohatila. Nemusela vůbec existovat.
Jan Palach
Jan Palach, narozen 11. 8. 1948 vVšetatech.
Jan Palach, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Letadla
Končím svoji dnešní jízdu na kole. Je teplá noc. Je něco po dvaadvacáté hodině, dvacátého srpna, třiadvacátého roku třetího tisíciletí. V trávě jsou slyšet cvrčci.
Osmašedesátý
Jedenadvacátého, přesněji dvacátého srpnapozdě v noci roku 1968, obsadili skoro všichni soukmenovci z našeho „Tábora míru a socialismu“, jak v dobové novořeči avantgarda dělnické třídy a společnosti, komunistická strana, „Varšavský pakt“ nazývala, naši zem.
Vtomto roce, nebo možná rok před tím, jsem se naučil jezdit na kole. Proti dnešním dětem to bylo dost pozdě, ale byl jsem dítě nešikovné, a dětská kola svýjimkou těžko dostupného, „Pionýru“ neexistovala. Zvládl jsem dovednost, která podstatně zformovala celý můj život.
Matika
Na střední i vysoké škole jsem měl štěstí na báječné učitele matematiky. Chodit pravidelně do školy byla na střední škole povinnost, na vysoké, na přednášky, tak nějak na půl. Přesto na matice, jsem nechyběl. Nejen pro to, že její obstojné zvládnutí bylo klíčovou podmínkou pro pochopení mnohého dalšího, ale přednášející vykládali předmět jako jakési dobrodružství, plné překvapivých, ale zcela logických zvratů.
Člověk v tísni
Přiznám se, že občas čtu internetové diskuse. Nejen čtu, ale také do nich někdy zasahuji. Zasahuji tehdy, když mám pocit, že k věci mám co říci. Někdy také, když mám nutkavý pocit, že moje reakce je tak užasně vtipná, že se o ni musím s ostatními podělit.
Cesta do pekla
Lidová moudrost:Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Chudá Sicílie. Nemravné, utiskující, pro obyčejné lidi nesnesitelné chování šlechty projevující se nejen právem první noci, ale ineúnosným ekonomickým útiskem, vedlo ke vzniku Mafie. Násilnou smrt nenáviděného pána, nebylo možné pro mlčení všech objasnit.
Skauting
Jako dítě jsem krátkou dobu chodil do skautu. A protože jsem byl dítětem v době jiné než v dnešní, přeci jen přes mnohé nedobré osvícenější, bylo tomu již dávno, v dobách jiných, v roce 1968. Krátce tomu bylo proto, že jsem byl z organizace vyhozen pro nekázeň, ještě dříve než organizace byla vyhozena nemoudrými ze společnosti jako taková. Neměl jsem rád slavnostní nástupy v kroji, slavnostní sliby, ani jiné rituální postupy.
Plácání po zádech
Seš fakt dobrej. Ale ty jsi ještě lepší. Bez tebe bych to prostě nedal. Inspiruješ mě.
Cesta
Již nemusím. Absolvovat každodenní rituál cesty ke štípačkám. Ani doma, bez šéfa, pracovat nemusím, abych mohl platit složenky i něco navíc. Mám již rentu.
Barva na schodu
Tenký čirůček barvy, stekl natěrači po schodu, asi když natíral zábradlí kolem schodiště v chodbě našeho domu. Představuji si, že to bylo tehdy, když byl dům dostavěn. To samozřejmě nevím, ale bylo to rozhodně dřív, než jsem se narodil. Vždy přitahoval můj pohled při návratu domů.
Krajina, kterou mám rád
Ne, nenarodil jsem se tady. Ani moji předci se zde nenarodili. Ani známí, nebo přátelé, ani nikdo po kom bych mohl dědit, zde nežije. Trávil jsem zde od svých pěti let, čtrnáct dnů z každých prázdnin, až do doby kdy prázdniny již v kalendáři chybí.
Puška
Puška v ráži 458 Lott už dá docela slušnou šlupku do ramene. To jsem si ověřil při jedné ze služebních cest ve zbrojovce, která ani dnes nepatří žádnému nadnárodnímu koncernu, ale sama expanduje, dokonce i na americkém trhu. Po každém pracovním jednání jsem si vždy chtěl z něčeho vystřelit. Jednou si hoši chtěli vystřelit pro změnu ze mě.
Opilost
Dávno tomu. Jednou po cestě odkudsi domů, v noci od tramvaje se mi v opilosti zdálo, že jsem pevným středem vesmíru a svoji chůzí roztáčím Zemi. Země se pod mýma nohama otáčela proti směru, kterým jsem šel. Bylo léto a já jsem si dojem umocnil tím, že jsem se zul.
Souboj
Bylo, nebylo. V malebné zemi. Za vlády krále Gustava I. Nerudného.
Modrá knížka
Aneb:Povídání starého zbrojnoše. Nemám rád vojáky. Přiznám se, že na pochody a pozory jsem dřevo, ale i jinak, celé to fakt nemusím. Toto snadno vypozoroval také podplukovník, který nám velel v průběhu některého letního semestru studia na civilní vysoké škole, kdy jsme si celý jeden den v týdnu, nedobrovolně hráli na armádu.
Prokrastinace
Tedy mě se do toho tak nechce. To snad ani není možný. Nedělám si o sobě žádné iluze. No, prostě jsem línej.
Tužky
Moje máma za Druhé světové války tajně studovala, angličtinu a ruštinu. Vedle němčiny, ji znalost těchto jazyků nakonec zavedla po válce ke kariéře profesorky na jazykové škole. V hektické poválečné době byla ještě jako studentka příležitostnou průvodkyní sovětské delegace v továrně KOH-I-NOOR v Českých Budějovicích, která vyráběla, jak možná někteří víte, světově proslulé tužky. Brána továrny byla ozdobena, tak jak bylo dobou dáno, rudým transparentem se zlatým nápisem.
Zločin a trest
Nedávno se podařilo zvrátit poslanecký návrh na zrušení pevně stanoveného bočního odstupu předjíždějícího motorového vozidla od cyklisty. Hurá a sláva. Nedalo mi to a radost jsem sdílel v několika kolečkářských skupinách. Očekával jsem pár komentářů, ale vlna reakcí mě překvapila.
Kamarád
Stejné tříkolé dřevené koloběžky byly svědky našeho prvního setkání. No, jestli prvního nevím, ale pamatuji si ho tak. Setkávání se po škole na dvoře, nebo jinde, v prostorech přístupných, nebo dospělým přístupných méně. Společné výpravy na kole.
Slušný muž
Stalo se mi před více než patnácti lety. Na rohu ulice jsem spatřil ležící ženu. Několik postav ji právě v klidu míjelo. Žádné velké drama se však naštěstí nekonalo.
Proč nevěřím novinářům
V době reálného socialismu, v druhém ročníku studia, po ukončení zkráceného zimního semestru jsme byli nečekaně navezeni do automobilky v Mladé Boleslavi. Nevím, co k tomu dalo podnět, asi se v plánovaném hospodářství, něco naplánovat nepodařilo. Absolvovali jsme čtrnáctidenní brigádu. Většina z nás pracovala na montážním pásu.
Pastelky
Zkracují se mi moje pastelky. Vlastně to nejsou pastelky, ale velmi kvalitní barevné prvorepublikové technické tužky „Technicolor“ od světově proslulé české firmy. Dostal jsem je od svého táty a provázejí celý můj život. Bydlí vjiž dost poničené dvouposchoďové krabičce, a sám se divím, že jsou do dneška všechny.
Limuzína
Náš chlapeček, ve věku asi dvanácti let, na zasněženém parkovišti, za volantem našeho rodinného vozu Škoda 120, velmi rychle pochopil, jak vůz nejen uvést do smyku, ale také to, co bohužel mnozí legální řidiči, ke škodě vlastní i jiných neumí, ze smyku ho dostat. Jeho šťastný výraz, vždy když jsme se této kratochvíli věnovali, a až fanatické zaujetí si dodnes pamatuji. Dovádějící automobil přilákal jednou pozdě večer, pozornost policejní hlídky. S pokorným výrazem, jsem ze sedadla spolujezdce začal vysvětlovat, že jezdíme jen zde, na prázdném parkovišti.
Antikomunista
Když jsem se jednou vracel domů, co by dítko navštěvující první, nebo druhou třídu, nalezl jsem na schodišti našeho domu pozvraceného, výrazně smrdícího muže, který těžkým jazykem, mimo jiných hanlivých slov určených straně a vládě, opakoval v různých variacích na dané téma stále dokola svoji nosnou myšlenku:„Ty kurvy komunistický, mi ten barák vzaly. “Svoje mumlavá slova doprovázel rozkymáceným pohybem ruky, někam do neurčita. Nevím, byla-li to pravda, nicméně nevyvratitelný fakt je, že v mužem nejistě naznačeném směru, několik pěkných vilek stojí doposud. Pravda ovšem také je, že jeho hodnotící slova padla na úrodnou půdu.
Super
Za časů, kdy jsem prožíval tu bujnější část života, se mluvilo jinou češtinou. Ženy byly svůdné, žádoucí, okouzlující. Jejich ňadra byla hebká a nádherná, přitahující mužský pohled a dlaň. Milování bylo pohlcující.
Špatný den
Po příjezdu manipulačního vlaku, vlaková četa trochu posunula dva vagony se dřevem a železným šrotem, čekající na první koleji, aby nezavazely vystupujícím cestujícím z osobního vlaku. Až se bude vracet z opačného směru, má za úkol je vzít s sebou. Po chvíli bublavý zvuk motoru lokomotivy, stojící nyní již na nejvzdálenější, třetí koleji společně s několika dalšími připojenými vozy, utichl. Výměny výhybek obou zhlaví jsou postaveny pro průjezd po prostřední, volné traťové koleji.
Střela
Drama přátelství, vášně, bolesti a věčného koloběhu života.
Střela se svou nejlepší přítelkyní nábojnicí byla pohodlně ubytována vnábojové komoře. Místa zde sice nebylo příliš nazbyt, ale jistou volnost prostor poskytoval.
Silné, ale ladné olověné tělo střely bylo oblečeno do elegantní načervenalé tombakové košilky.
Kolo
Pamatuji si večer, klukovsky bezvadně prožitého dne, kdy jsme se kamarádem, zcela zabahněni, protože jsem z kola odmontoval blatníky, a on na něm nikdy žádné neměl, vrátili za tmy, bez světel, domů ze zimní přehrady. Pamatuji si jízdu s děvčetem, které jsem si vezl na rámu, a se kterým jsem se ten den večer poprvé miloval. Jízdu v háku za náklaďákem vezoucím ještě teplé cihly, si také pamatuji. Cítím jejich teplo, které vyzařovaly, když jsem s plným nasazením šlapal v jejichblízkosti.
Nasrání
Každý den, když jsem z práce, odcházel do svobodnější části dne, jsem neúprosnému výběrčímu u brány, nasypal do pokladničky nemalou část z toho, co jsem vydělal. To proto, že jsem byl dlouho svobodný. A protože jsem byl až do vyššího věku prakticky zcela zdravý, nemusel jsem do společných peněz šahat. Ano, z pokladničky kdosi, kdysi, jaksi, dost odsypal…Ale můj úkol nikdy nebyl ji hlídat, nebo s ní hospodařit.
Cyklorevoluce
Rád se zúčastňuji pravidelných hromadných nočních cyklistických jízd městem. Spolujezdkyně a spolujezdci jsou lidé většinou o generaci, o dvě mladší než já. Jízdy se konají někdy v mírnější, jindy důraznější atmosféře, vymezující se proti automobilové dopravě. Minule začalo ze začátku jízdy dost intenzivně pršet.
Jednohubky
Vladimír Mišík zpívá:
Narezlá hudba vodovodní trubky,Tvou hlavu zlehka naplní,až přijdeš jednou na jednohubky,po kterých i můj kocour zavrní,můžem se mít trochu rádi,a po tý kráse jen tak snít,až jednou přijdeš na jednohubky,naplníme štěstím celý byt.
…
Dívka, říkejme-ji třeba Anastázie, chodila pravidelně. Vlastně nechodila, domu jsem si ji vodil. Jednou jsem zaslechl část rozhovoru na toto téma mezi rodiči, kdy se táta mámy ptal: „Mám mu ho snad uříznout.
Sex
V dávných dobách, kdy autobusy byly jinačí, kdy automatické řazení rychlostních stupňů připomínalo spíš počátek konečné destrukce stroje než snahu dostat se z bodu A do bodu B, kdy pohyb více než mnoha cestujících v útrobách vozu v důsledku pohybu nerovnoměrného a zcela nepřímočarého připomínal pohyb vody v poloprázdné lahvi, kterou intenzivně třeseme, kdy vkročení nohou vlastní mezi nohy drobné spolucestující a následné tisknutí svého stehna tam, kde nohy náhodně připlavavší ženy již skončily, nikoliv jako promyšlený necudný akt, ale pouze jako projev bezděčné snahy o zachování rovnováhy, bylo v různých variacích na dané téma poměrně běžným jevem, tak v těchto dávných dobách bylo pro mě cestování v MHD bez erekce skoro nemožné. Ale ani pohyb vně přibližovadel nebyl pro mě zcela bez nástrah. Dívčí zadeček, koketně se vrtící na těle majitelky, mě málem zavedl pod kola projíždějícího vozu, když se dočasně stal jediným objektem, který jsem byl schopen sledovat. Dnes cestuji o hodně klidněji.
Choroba
Vlezla do mě další choroba. Nezval jsem ji, jako zveme v dychtivém očekávání děvče do prvního samostatného bydlení. Vlezla do mě sama. Tedy spíš ve mně už žila dříve, ale dala pokoj.
Chlapec
Někde jsem četl, že muži jsou buď kluci, nebo chlapci. Zlobivými kluky, nebo způsobnými chlapci. Zlobivými kluky, se kterými nakonec život nevyběhne,nebo způsobnými chlapci, kteří většinou hrají jen cizí hru. Náš syn chlapcem určitě nebyl.
Armáda
Abstrakt: Ženy a armáda. Je to ale zdravé spojení. Nebo, je snad společnost ve které žijeme, nemocná. Všechno co jsem v životě získal, já voják z povolání, a stálo to alespoň za něco, jsem získal jen díky ženám.
Ženy a muži
Raději než s chlapy na fotbale jsem svůj čas, zejména v mládí, trávil v ženské společnosti. V podstatě kdekoliv, a kdykoliv. Souvisí to možná s tím, že fotbal, hokej, ani jiné kolektivní hry jsem se nikdy nenaučil, a tak je nemusím. Na kolo v principu nikoho dalšího nepotřebuji.
Gender
Znám rod mužský a ženský. Zároveň neupírám nikomu potřebu vidět věc jinak, pokud nebude chtít, aby jeho pohled sdíleli všichni ostatní. Podle mne jsou muži rozsévači a ženy dávají nový život. Muž opakovně hledá, a žena si vybírá.
Bigamista
Je příjemné mít dvě ženy. Tedy rozhodně ne v jedné domácnosti. Pěkně samostatně. Raděj dále, než blíže k sobě.
Asi naposled
Na plyn šlapu víc než obvykle a do obcí na cestě najíždím trochu rychleji než bych měl. Žena vedle mě, kterou si na krátký čas odvážím z jejího vyrovnaného světa, po očku hledí na rychloměr. No jo, jsem rozdychtěný. Na kopci nad vesnicí, v krajině, kterou mám rád, snáším devastaci lesa lépe, protože zde tentokrát nejsem sám a mohu někoho držet za ruku.
Cena peněz
Za klávesnicí jsem si vzpomněl na dnešní ráno, kdy kolem bankomatu rozčileně pobíhal muž, který svoje lepší časy prožil někdy dřív. Sbíral po zemi klacíky a snažil se něco dostat z mřížkou kryté nádoby pod čelním panelem. Oslovil jsem ho s tím, že pokud se mi věc nepodaří vylovit, nebude pro mě neúnosné mu ztrátu nahradit. „Co vám tam spadlo.
Exitus
Muž leží ve stabilizované poloze na chodníku vedle vozu záchranné služby. Záchranář telefonuje mobilem. Až skončí hovor, půjde nejspíš do kabiny vypnout maják na střeše vozu. To už ale neuvidím, protože pokračuji dál svou cestou.
Čeština
Nebyl jsem nikdy dobrý češtinář.
Boj s touto dámou jsem mnohdy nevyhrával. Zákeřná měkká, nebo tvrdá iy, čárky oddělující části vět, diakritika, a jiné zákeřnosti mateřského jazyka, to vše mi vždy poněkud unikalo. Moje jazyková nedostatečnost spolu s mírnou formou dysgrafie byla důvodem, proč jsem byl pedagogy na základní škole hodnocen jako nestudijní typ.
Chvála zdravotnictví
Brumlající Sergej, který nakonec, někdy nad ránem, místo večer podle jízdního řádu, dorazil s vlakem i spící elektrickou lokomotivou, konečně dovezl děvče, které jsem tehdy tak nekonečně miloval. A já, s trošku ovadlou kyticí v ruce, jsem se dočkal nejen letmého doteku při setkání, ale později také toho, po čem jsem tak rozechvěle toužil. Dnes jsem toužil, aby několika hodinové čekání na odběr krve, bylo konečně završeno provedením vyžádaného aktu. A jako tehdy, před mnoha a mnoha lety, jsem se i dnes dočkal.
Patnáct minut slávy
Rád píšu. Což o to, to by se dalo ještě odpustit, ale já napsané stejně rád zveřejňuji. V současnosti tak činím již málo, ale byly doby, kdy jsem tak činil pravidelně. Přibližně jeden textík měsíčně, zveřejňovaný na serveru, který se nezabýval v první řadě psaním, ale tématy, která se v televizi nevysílají ani po dvaadvacáté hodině.
Zimní pohádka
Snížek a Ledík seděli na podezdívce plotu a kouřili. Nudili se. Ne že by neměli svoje úkoly, ale nějak se jim do nich nechtělo. Ledík měl být na kluzišti, protože začaly zimní prázdniny, a Snížek měl již od kalendářního příchodu zimy pracovat na horách, pravidelně rozmístěn v běžecké stopě.
Lepší svět
Přimknout se pevně kčerné nebo bílé je tak lákavé. Netřeba myslet. Netřeba hledat. Je potřeba jen naslouchat správnému hlasu a vyrovnat krok.
Přání k jmeninám
Dostal jsem přání k jmeninám:
Milému Petříčku Štolfovi
k jeho prvním jmeninám
od dobrotivého pána boha
Židlochovice
Nesdílím poněkud krátkozraké nadšení mnohých příznivců bicyklu, že okolo Brna, zima opět není zima, ale jaro. Asi to bude tím, že v mém věku si již celkem jasně uvědomuji, že platí:
Vše má svůj čas.
Přesto i včera, při jízdě s Jozefem do Židlochovic, jsem najel první letošní tisícovku kilometrů, kterou bych ale dal i na sněhu:
Bylo fajn.
Chvála života
Ranní mlha na cestě na kole pro chutný chleba do blízké obce, by se možná mohla někomu zdát nepříjemná, ale není. Ne nadarmo mám na každém svém kole blatníky, protože voda, která vesele kontinuálním proudem odstřikuje od kol, ale nedostane se mi až na zadnici, má také svůj půvab. Hledání peněženky, kterou jsem zapomněl na pultu prodejny, když jsem jako obvykle hleděl příliš zaujatě do výstřihu prodavačky, která se mi tak líbí, také dopadlo dobře a nadto jsem obdržel i usměv, když mi ji po návratu do prodejny podávala. Na snídani jsem si dal ještě teplý chleba s máslem.
Město
Mám skvělý výhled na město. Musím uznat, že lidé stavět města umí. Jako to moje. Mám ho rád, i když je občas pro mě malé.
Vánoční
„Říkám ti abys odvázal psa“
Syčí žena znitra domu.
„Přitáhli kdoví odkud, tak ať zase táhnou dál. To je jen výmluva že sem museli kvůli sčítání lidu. Kdo by chtěl takovou chásku sčítat.
Nový skleněný rok v Brně
Opět je zde nový rok. Opět stojím společně s mnohými na Náměstí svobody. Hledím kolem sebe, přeji, potřásám rukama. Jako vždy.