Písmák Úvaha o jménech
„Co to píšeš. “ zeptala jsem se, když jsem po návratu zpráce nalezla synka u stolu skloněného nad sešitem. Úkoly obvykle psal až vmé přítomnosti, nanečisto a po kontrole správnosti přepisoval úhledně do školního sešitu. Chodil do třetí třídy a do družiny, ale měl už na krku klíče a združiny odcházel sám, takže býval doma dřív než já.
Hádanky na znamení
1/
Tak dávno už je ochočený,
však dobře vědom si své ceny.
Rohy stočené do kolečka,
Třicet
Sedí třicítka za volantem
a do mobilu mele pantem
Přehlídla třicítku na značce
rozbila auto v zatáčce
Co by bylo, kdyby...
Dočetla jsem stránku, trochu se zavrtěla v houpacím křesle, opřela se celými zády a zavřela oči. Knížka přivřená přes palec, který označoval právě dočtenou stránku, zůstala ležet na klíně a za zavřenými víčky se začala odvíjet dávná vzpomínka, jako film pro pamětníky, vlastně jako sestřih momentek v pořadu „Hledání ztraceného času. “
Nastoupila jsem do trolejbusu, rozhlédla se po volném místě, v tu chvíli se ze sedadla zvedl mladík – „prosím, slečno,“ nestihl ani dopovědět, jak se zvedal, vyklouzla mu z rukou naducaná taška s knihami, překulila se mi po nohou na podlahu, až jsem málem ztratila rovnováhu. „Tak dík,“ řekla jsem s úšklebkem, z něhož nebylo patrno, zda se poděkování vztahuje k uvolněnému sedadlu, nebo ke sloupku oček, čile tekoucích po punčoše, od díry na nártu přes koleno, až někam pod minisukni.
Mám, nemám?
Mám je ráda, nemám je ráda. Vánoce totiž. Nějak nevím…
Nesnáším to předvánoční šílenství, lidé se rojí jako mouchy, nakupují, jako kdyby jim najednou přirostly další žaludky, jako kdyby nepřicházely vánoce, ale válka. Zblblí reklamou, plní kufry aut potravinami, hadry a hračkami, přejíždějí od Kauflandu k Tescu, od Lídlu k Pennymarketu a honem, v Globusu je sleva na nevím co.
Ach, ta má hlava...
„Elektřina, voda, plyn,“ přeříkávám si před odchodem do práce v duchu svou všednodenní modlitbičku a přitom si v paměti promítám zhaslé světlo v koupelně, vypnutý plynový sporák v kuchyni a zavřené vodovodní kohoutky. Druhá sloka představuje vnitřním zrakem provedenou kontrolu kabelky: „Kapesník, peněženka, klíče, hřeben, brýle, hodinky…“ Kdysi do té říkánky patřily ještě cigarety a zápalky, ale už zaplaťpánbůh ne. Děti se zatím pošťuchují u dveří, starší odchází do družiny, mladšího vedu do školky. Mám takových němých monologů nacvičeno víc, usnadňují mi život, vnášejí klid a řád do každodenního spěchu.
koníkův kalendář
Pohádkový kalendář
obrazů i slůvek krásou
nabídl mi další čas
spěchat loukou prostovlasou
U tunelu
Vlaky byly odjakživa jeho láska. Už jako dítě sedával na nádraží, okouzleně sledoval lidi nastupující do vlaků, představoval si, kam asi jedou, a snil, že jednou taky takhle nastoupí a pojede… Ne. Ještě mnohem víc obdivoval hlučné průvodčí strubkami a mužně vypadající strojvůdce, kteří stakovou lehkostí ovládali ty nádherné mašiny. Ano, nebude zněj cestující, on bude ten, koho bude vlak poslouchat, on bude ten, kdo bude rozhodovat kdy zpomalit, kdy přidat nebo docela zastavit, on bude před přejezdem spouštět houkačku a usmívat se zokna svého stanoviště na auta poslušně stojící před přejezdem.
Divný Martin
Život je dnes vážně těžký,
i ten Martin musí pěšky,
kůň se mu urval zotěží,
chladno je, ale nesněží.
Mona Lisa
„Dobře, pane, budu malovat vaši paní,“ řekl a pomyslel si cosi o zbohatlících, kteří nevědí co spenězi. „Jen jestli bude mít milostivá dost trpělivosti, pracuji pomalu – nejdříve udělám pár skic, až pak vyberu vhodnou desku. Vmém ateliéru je dobré osvětlení mezi druhou až pátou hodinou odpoledne“ a už na odchodu pronesl cosi o záloze.
Úderem druhé hodiny zastavila před vchodem do ateliéru nosítka, vstoupila, rozhlédla se povýšeně, nastrojená jak do kostela, ověšená šperky a bože netrestej, sice docela hezká, pravidelná, ale v podstatě tuctová tvář… „Mám malovat vaši podobu, anebo chcete zvěčnit své šperky.
Každá rada drahá
Když zvánočky jsou vydloubány
už téměř všechny rozinky,
když u stolu jsme náhle sami
a večeříme vzpomínky,
Píseň přesmutná o lásce, zradě a trestu
Poslouchejte, lidičkové milí,
poslouchejte, tuhle písničku,
o neštěstí, co se přihodilo,
v nedalekém za vsí háječku.
bude něco jiného
Pamatuji, když rybičky,
totiž, ty jejich krabičky,
bývaly ještě na klíčky.
Dnes marně klnu životu,
Dopis z budoucnosti
Moje milá prababičko,
vlastně ani nevím, kolik těch „pra“ bych měla napsat do oslovení, ale to mi, doufám, promineš. Ani nevím, jak bych Ti měla svůj dopis doručit, ale napsat Ti musím.
Snad by Tě potěšilo, kdybys věděla, že stále opatrujeme doma pár památek po předcích, že ta stará váza ze zeleného skla stojí uprostřed vitríny a kytky se do ní dávají jen ve výjimečných chvílích, ten zlatý řetízek, o němž se neví, komu patřil, ten prý bude můj, až budu dospělá, i náušničky – pomněnky jsou stále vsametem vystlané krabičce, chodím se na ně dívat a představuji si, že jsem Ty a mám je vuších. Starožitnosti jsou pořád vmódě, tak máme i velkou knihovnu a vní spoustu knih, hodně je jich po Tobě, prý jsi byla velká čtenářka… Dnes už se knihy nečtou, poslouchají se, ale já si někdy, jen tak, pro potěšení a pro ten zvláštní pocit spříznění s Tebou, někdy vtěch zažloutlých knihách listuji.
Dovedu mu poručit
Prý – poslouchej svoje tělo,
nejlépe ví, co by chtělo.
Na to říkám – ne a ne,
je až příliš zhýčkané.
Srdce mé bědné
Bědné ty srdce moje, slyš,
jako pes věrné srdce.
Zlodějem být se cítím spíš,
s čepelí skrytou vruce.
Kolik bylo lidojedů?
Říkala už od rána
- nemastná jsem, neslaná…
On ji pozval ke své tetě
- prý je zrovna na dietě.
Zahradní deník 4
Na komíně holub vrká
pochvaluje si letní čas
na druhém vidět vrabčího kluka
jemu patří ten druhý hlas
Výtah
Stojím v dlouhé úzké chodbě, nalevo i napravo spousta dveří označených tabulkami. Odkud sem jde denní světlo, když tu není žádné okno. Musím se dostat do čtrnáctého patra. Výtah je až na konci chodby.
Je to tak...
Kdo má prachy ve štrozoku,
zbude mu jen slza voku,
až mu drzí lupiči
byt, či domek vysmýčí.
Nostalgický duet
Když nám bylo dvacet let,
jen nám dvěma patřil svět,
růže kvetly jen pro nás,
život zdál se plný krás.
Kuchyňské drama
Slyšeli jste. To je Hanka
ze sousední vísky.
Zas už kleje jak pohanka
- chtěla dělat řízky.
Perný den
Včera jsem měla perný den,
byla to ale hračka,
mívám jej jednou za týden
a funguje mi pračka.
Socha v mé mysli
Nedělám dluhy. Celý život se řídím zásadou, že co potřebuji, na to mám, a na co nemám, bez toho se obejdu. A přece mám jeden, v mých očích nepromlčitelný dluh
- však posuďte sami:
Jela jsem na zkoušku, samozřejmě stopem a měla jsem kliku – na jedno mávnutí až do Plzně, za padesátník tramvají na konečnou, na další mávnutí příjemná jízda až do Písku. Náklaďák pokračoval na Tábor, já pěšky městem, směrem na Vodňany.
Tak to chodí
Lev je odedávna králem zvířat, své vznešené postavení si kdysi vybojoval a od té doby se to traduje. Má silné tlapy i zuby, snadno uloví velké zvíře a pochutná si na tučném soustu. A je chytrý, ač má silný hlas, řve teprve po té, co má plné panděro… Když zařve, je to signál pro jiné lvy, mladší, slabší, lvice a lvíčata – seběhnou se a podělí o zbytek kořisti… Ostatní zvířata koukají uctivě jen z povzdálí…
Jednoho dne, lev dobře nasycen, ulehl pod košatým stromem a spokojeně usnul. Zrovna se kolem plazila zmije, žaludek prázdný, žádná vhodná kořist na dosah… už ji v tlamě tlačil plný jedový váček.
Neprošla...
Buchtu jako od maminky
chtěla na stůl podat,
proč najednou
pochybnosti
KOULE/Trpaslík v puntíkatých trenýrkách
Vlimuzíně smetalízou,
včera přijel stetou Lízou
malinkatý trpaslík,
zkoušel na mne cukrblik.
Kolik má stupňů běloba?
Kdo to doopravdy zmotal,
já, anebo Colgate Total.
Marně sahám do huby,
nenahmátnu už zuby…
Úvaha o kalendáři/KOULE
Jediný kalendář.
Vždyť to znáte taky
- různých kalendářů
jsou na světě mraky:
Polytetrafluoretylén
Zvedám hozenou rukavici
a rozhlížím se po kuchyni
proč nenalézám v duši klid
Nedá mi to, musím ti říci
Není hřebíček jako hřebíček
Dva hřebíčky do rakvičky,
decka rumu do skleničky,
pak se hned dám do práce,
stlouct bednu je legrace…
Někdy mám ráda zvířata
Že se chová jako zvíře,
tak často se říká,
jen mi nejde do hlavy,
čeho se to týká.
K.O.U.L.E. - 63. bitva psavců - zadání
Koupě – Prodej – Výměna
- každý ví, co znamená…
Seznámení – Půjčky rychlé
- zkrátka, Koule není krychle
K.O.U.L.E./ Tolerance
Rozeznívá mi vmysli zvon
slovo jak oboustranný meč,
těžké a ostréjako on.
Jestlipak dobře činím.
cesta
Krokem hříběcím podkůvky cinkají,
s očima dítěte předbíháš vlastní stín,
lístky kopretin trháš jen potají,
tak rád jsi na světě, neptáš se, co ty s tím.
K.O.U.L.E./ Oslava / Chvála profese?
Bývával jsem šaškem
už za krále Klacka
občas jen kopanec
a občas i facka
Mnemotechnická
Ze stránky Seznamu
na mne juknul Eda,
sepnulo mi v hlavě
a už mi to nedá.
že by už?
Zvědavý paprsek poodhrnul
zas kousek špinavé peřiny sněhu
a odkryl něhu prvních poslů jara.
pobledlé, zmačkané,
K.O.U.L.E./ Klavír
černé a bílé…
bílých víc
tak jak to má být
tak mu to sluší
Zpráva o vývoji štěněte
Povyrostlo naše štěně
čile se má ksvětu
dokonale nahrazuje
demoliční četu.
Poznáte je po ovoci - replika
Je to těžké pořízeníkdyž se dobré ve zlé změní. Trhávala švestky Šárkaknedlíky z nich klohnípak švestku přepadla šarkašvestka končí v ohniNebude z ní nikdy víceknedlík ani slivovice.
Milá nebo jízlivá?
nad utopenci
(jsou ve sklenici)
taky chvíli sním,
pak je s chutí sním.
Tak včera přišel
dívala jsem se
když přicházel déšť
prvních pár kapek
padlo za vraty
Pak jsem byla velká...
Když jsem byla malá,
jsem si zpívávala:
„Až já budu velká,
bude ze mne selka. “
Je to tak snadné...
Šlápla jsem na sklo
a ono prasklo
- tak tyhle střepy,
sotvakdo slepí.
Věci s pamětí
Mám ráda obyčejné věci
které tak samozřejmě
mne provázejí životem.
Která znich více milá.
Naše Bety
Přivezli jsme do domečku
uzlíček
– celý černý, jen na hrudi
má flíček.
K.O.U.L.E. / Opona / Op ona?
Když je op „on“, tak ať,
ale proč op „ona“.
. my u nás nejvíce
říkáme „opice“.
Zahradní deník 3
Kde zjara kvetly krokusy,
dnes jenom netřesk. nevoní.
Nejspíš se pokusí
zabrat místo jen pro sebe,
Pověry - malá rekapitulace
Ač je mi to proti srsti,
pověry mne mají vhrsti:
Zjara první čtyřlístek
lisuji mezi listy
Odvážnému štěstí přeje
Když se potkají nesmělí,
předem je všechno vháji,
protnou se jejich pohledy
- ústa nic neříkají.
>>> BITVA PSAVCŮ 46. KOULE - zadání nového tématu <<<
Dnešní člověk nevěří na pověry a přesto, když náhodou potká kominíka, nějak samovolně chytne se za knoflík, zpozorní, když mu přes cestu přeběhne kočka, sehne se a šupne do kapsy první lesklý kaštánek, který zahlédne a žmoulá jej tam celou zimu. běda, když 13. den vměsíci padne na pátek.
Jaká pověra je ta vaše.
Logopedicko-patriotická
Jeden sysel zPyšel
nedávno uslyšel,
jak zle o něm smýšlí
sysli vLitomyšli.
Paranormální
Přemýšlím vážně
dlouhé minuty,
jak je můj osud
strašně pohnutý.
Zahradní deník 2
Protrhala jsem kameniště
k večeru zapršelo
kamínky zase zazářily
- černá a bílá
O zápalkách a nejen o nich...
Zápalka – sirka, tak prozaická věc,
jak o ní napsat poetické dílo.
Snad raděj něco historie
libo-li by bylo:
Běh (mého) času
S jarem se vzbouzím, s létem kvetu, s podzimem zlatím stromům listí a zimy se ptám, jak mám čísti ve sněhu stopy ptačí. Hlavně ne spát, jen dřímat stačí, až do jara. Na jaře opět zvěstuji světu, že ještě žiji, že vnímám jeho letitou krásu a poezii Jediný pocit co nekonejší,že zas o něco pomalejší.
Přestane...
Vždycky když kleju,
zapálím Cleu
Už to se mnou jde
od deseti kpěti,
pozdní návštěva
Měla jsem na dvorku
chvíli před půlnocí
pozdního návštěvníka.
Jako pomocník
Paradox (2)
Řekla jsem: "Tak dost, tím to hasne. "A rázem bylo všechno jasné.
Páté kolo u vozu...
Je pyšné kolo u trakaře
je první, vždyť je jediné.
ani dvě kola dvoukoláku
občasná chvála nemine,
Sypu si popel...
Maminka občas říkávala: „Člověk se celý život učí, aby nakonec blbej zemřel“.
Dodnes nevím, jak to vlastně myslela (výkladů pro ten citát jsem našla několik), ale často si ta slova připomínám.
Když jsem před téměř třemi lety přišla na písmáka, byla jsem ohromena množstvím autorů a spoustou čtiva a téměř jsem nestíhala dělat nic jiného, jen jsem četla a četla.
Postupně jsem si začala všímat různých detailů,vybírat si své oblíbené a odvážila jsem se občas pochvalně komentovat nebo dokonce kritizovat některá díla.
Pohádka - nepohádka
Bylo - nebylo, dávno tomu,
babička tiše vzpomíná
a při tom hlasu konejšivém,
vnučka pokojně usíná.
Kdysi a dnes...
Dřív silikóza
děsila horníky
dnes silikony
zas straší horňáky
Socha, aneb chvála podzimu
Přiznávám to jen nerada,
jsem stará,
já i zahrada.
Tak stará, že se až bojím,
Potom
Už je to jasné
poslední zhasne
tak jen klid
První – poslední
Zase padají...
Kdyby tak hvězdy tušily
co na ně lidé ušili
jakou jim přisoudili moc
jistě by ty létavice
Propletenec
Tak si říkám, marná sláva,
je to osel, tahle kráva
- podivně se na svět dívá
ze čtyřlístků chce být živa
Vzpomínková
nosíval jí růže
tak mu byla milá
dnes jen husí kůže
při vzpomínce zbyla.
Kolotoč
obrázek pan E. Sláma
Slunce jim dává svatozáře
však brání pohlédnout do tváře
jediného či jediné
Dvacet let...
Dvacet let.
To je ten věk
kdy člověk touží
pohledem dychtivým
Pestrá strava, základ zdraví?
Řezník v krámě tluče špačky.
(nejspíš na španělské ptáčky. )
Nekoupí nic kyprá dáma
(špačky občas tluče sama)
antikampaň
Víte kdo jsou proletáři.
Nevíte to.
Jemine.
Ti co proletěli kolem
předvolební
Jediným písmenkem
vyjádřit mne láká,
čím se náš politik
liší od sedláka:
Post scriptum
Krátce P. S. ,
česky douška:
Už nikdy nepiš
- šeptej do ouška.
Kinematograf
Onehdy byla v kině,
najednou jenom kyne,
na divnou kartičku
kreslí divný graf
x-násobné dveře
Máš-li dveře,
tak máš kliku
kolik dveří
tolik klik.
Dveře nestárnoucí
Kdo hledá najde.
Dokud tomu věří,
zvědavě vstupuje do otevřených dveří,
jak dítě roztoužené
Kdo chce, ať věří...
Kdo chce ať věří
beznadějně
každému že čas
měří stejně.
Prostě trága
Ona prý už to nesnese
On tedy, že ji unese
(miluje ji moc,
až nastane noc. )
Labyrint v sobě
Bloumám
odněkud někam
čekám
občas se lekám
Nebýt TV, tak to nevím...
Jestlipak víte
dívky i hoši
kde dámy (že prý. )
svou hrdost nosí.
jen se ptám...
Jedno mi stále
nejde do hlavy:
Je povzbuzení
slovy "vzmuž se"
povzdech
v praméncích stéká
mohutní jako řeka
a pak se ztratí.
všechny radosti
Co je "ZIMOBRANÍ" ?
S obsedantní myšlenkou
potýká se hlava
která dosud (jak doufám)
byla celkem zdravá.
Z vesmíru do nekonečna
Kdysi zatoužil
do vesmíru
nebo alespoň
do světa
Nostalgický obraz smíření
Na tolik otázek
jediný obrázek
zdá se málo
neptám se zda mi lhal
Balada o otiscích
Otisk razítka na rodném listě
do světa přivítá
(pak vysvědčení dvakrát ročně
kdo by je počítal)
Rodinné úvahy
mladší dítě:
Bolí mne hlava, břicho, cokoli.
(Když mně se dneska nechce do školy. )
starší dítě:
Možná přijde OBROZENÍ...
Mateřská řeč
zdá se
čeká
na nového
statistika
jeden je hladový,
druhý je sytý,
v průměru maj oba
dost na přežití.
Mé druhé já?
Mé druhé já
- co je to za otázku.
Já neumím psát verše na zakázku,
dost těžko shledávám teď rýmy.
Váhavá
No to je rána.
V krku mne bolí,
taky hlava
a nepřestává.
Její chyba
Přišel a řekl:
"tak to smaž. "
Ona smažila,
holka hloupá.
Jak plyne čas
býval vítr jako kluk.
teď už je to fuk.
jak se časem točil svět,
z větru unavený kmet.
Úvaha kočího - replika
Velkopopovický kozel
z kozlíku nevyroste
říká si kočí
snad už po sté.
Co se všechno může stát...
Je strašná zima, prostě děs,
stromy se lámou mrazem
a zmrzlí drozdi bezmocně
padají prostě na zem.
Pro dětskou duši
večerní déšť,
světla v loužích,
prší a prší
a čas se plouží.
Kdo to ví, odpoví...
Odpoví mi
kdo se vyzná,
co je vlastně
"kataklyzma".
Život jde pořád dokola...
Život jde pořád
dokola.
Když symbolem je
spirála,
Špatný kuchař Hněv
Aniž se příliš
snažil,
jen horkou kaši
vařil.
někdy jsou i odpovědi
Ptala jsem se
a mé tělo
takhle mi
odpovědělo:
Odhodlanost?
Za svým cílem zkrátka
musí jít,
jinak nenalezne
v duši klid.
Motýlí - replika
Motýlím třepetavým letem
vrací se vzpomínky
na mládí, na lásku
Podzim nastolí otázku
Neuvěřitelné klišé
Život je boj a láska štít
však člověk občas
ztratí svoje zbraně
pod stromem stojí
Nejsou jen otázky
Může se láska změnit v nenávist.
Buď si jist.
Může se chlap v rukou ženy
cítit dost nejistě.
Paradox
Prožívá zcela sám
noc vskutku dlouhou
kdo večer na lože
uléhá s touhou.
hezky česky...
Kovářova kobyla
často chodí bosa
do kopyt ji po ránu
často studí rosa.
jenom slova...
Slůvka která se
neoposlouchají
a nezevšední
jak vůně růže
Naivní otázka
Dáma prý nikdy
neříká "ano"
Ať ve dne, v noci,
večer nebo ráno,
Zase dotaz, kolikátý už?
Napadají mi
samé pitomosti.
Někdy jsou k smíchu,
jindy k zlosti.
Co si přát?
Za nocí se leká
kroků před vrátky
a stejně čeká.
touhu v srdci nosí
Je to pravda?
A tak se vás ptám nevinně
jestli je pravda ve víně
mně roste víno na plotě
bohaté modré hrozny.
Pokrok nezastavíš...
V jeskyni kdysi zatopil
člověk pravěký
a věřil možná bláhově,
že už na věky.
Dilema
Když si člověk musí vybrat
stane se, že přebere
zjistí pak, že sáhl vedle,
to víno je kyselé.
Nezájem...
Dva cizinci prostopášní,
úchyláci s věčnou vášní
pro postarší dámy,
jak sňatkoví podvodníci,
Křižovatky - replika
Na křižovatkách života
chybí dopravní značky
hlava se občas zamotá
že není vidět do zatáčky.
Ještěrka
Zahlédla jsem na štěrku
malou hnědou ještěrku.
Povídám jí zcela tiše
- asi tě tlačí na břiše,
Ještěrka 2
Na nakládce kupu štěrku
naložili na ještěrku
a přivezli do ulice.
až přivezou ještě více,
vlaštovky (1)
Jako na linkách
dětského počitadla
slétávají se zas.
Usednou, vzlétnou,
vlaštovky (2)
Jako notová osnova
jsou elektrické dráty
Vlaštovky na nich
jak černobílé noty
Konec veverek
Pan Petr Veverka je obchodník. Vlastní malý obchůdek se smíšeným zbožím na rohu ulice, kudy chodí děti do školy. Přes ulici je velké parkoviště, za ním parčík, v něm dětské hřiště, kam maminky vodí svou drobotinu.
Na těchto skutečnostech pan Veverka postavil svůj podnikatelský záměr – nealkoholické nápoje pro řidiče i pro školáky, v prosklené chladničce bagety, obložené chlebíčky, kelímky s různými saláty a jiné svačinové dobrůtky, v regálech cukrovinky, sušenky a oplatky s oříšky pro ty sladkomilnější zákazníky.
Ode dneška napořád
Dnešní den je vážně jiný
- v klopě snítka rozmarýny,
závoje, kytky, věnečky
a nažehlené límečky.
Ženu ani květinou...
Jsou ženy jako květiny
krásné a pestré, každá jiná.
Je mnohoslibná kopretina,
omamnou vůní voní růže
Vosa
Vletěla mi do koupelny
velká vosa
rozčilená byla velmi,
jo a bosa
šneci
To se takhle potkali. Kdo. Přece dva šneci. Na sklenku se pozvali dali si dvě decive šnečím barua pak takhle v páruvedli šnečí řeči:Dneska všichni cestují.
Krvelačná
Přiletěl mi na zahradutuším celý roj ovádůa teď tam ti ovádispokojeně dovádíasi mají u ovádůovádí spartakiáduvlastně, teď se říká "slet"(nelze se ohlížet zpět)Vcelku marně třískám vrátkynechce se jim ze zahrádkyOdpověď je nasnadě- na mé milé zahraděhospodařím bez chemie, tak se jim tu dobře žijeKončím s ekologiísprayem všechny pobiji.
Tolik otázek...
Jak se množí mořské panny,že by to snad zvládly samyjikrami, jak ryby. Nebo mají mořské pány,s nimi tančí pod hvězdami,šeptají jim sliby. Mají svoje lásky, hoře,svoje Sargasové moře,jako úhoři. Nač by jim pak byly triky,jimiž vábí námořníky,než je umoří.
stručný dialog
Co je malé, to je milé,říkával jí rozpustile. Nemusí to platit vždycky,odsekla mulakonicky.
jazykozpytná
významná porada
právě se koná
- je výpravčí "on"
anebo "ona".
u vás už rostou?
Není babkajako babkasnad jsem měla říci:Jedna s nůší, druhá v nůši, oběma babkám to sluší. a už není co dál říci - babka smaží smaženici.
obrázek: pan E. Sláma.
Úvaha nová na staré téma
Jenže ach, já mám strach,že prach není ten zvuk pravýprastarý zvuk z hloubi duše, ani praskot není zvíře,které si jen kolem kluše celé hodinykdyž zas nové praskliny přetvářejí na ruiny trochu starší komíny. Je pralinka stará linkanebo prošlá cukrovinka. Nebo - znáte pramičku. Myslíte loď nebo tuhle od pra-míčku samičku.
Příteli, díky...
Kdysi jsme čímsi k sobě vzpláli (možná že láskou, možná chtíčem. )Snad jsme se kdysi chvíli milovali. Nosil jsi do vázypetrklíče. Ty krásné chvíle časem vyprchaly.
Snažně prosím
Vážení přátelé,prosím vás snažně,povídejme si,vesele, vážně, proto jsme hledali,po slůvkách lační,tuhle dálnicikomunikační. Přátelé vážení, prosím vás znova,povídejme si, však važme slova. Všichni to známe,slovíčko stačí,octnem se rázemjen na pavlači.
Rada
Leccos se stane,však příteli, věř mi,že slušný člověknetříská dveřmi.
Sovy
Ranní ptáčedál doskáče. Doskáče si pro koláče,Jenže sovy nemohouod rána býtna nohou. Nehladoví,buď si jist,prostě - musí maso jíst.
opice... 3
Opička v klecinení v nepohoděnezná jak je tov lese, na svoboděna návštěvníky vlídně pohlížípro ni jsou přeceoni za mříží.
Škola hrou
Prolog:Pojďte si dětičkyposkládat básničky. Trošku vám napovím,budete hledat rým. I. Na stole leží čepice,po dvoře běhá .
dodatečně
Slavila jsem a ne že nešampaňské sice zůstalo zavřené(Osamělé pití mne neláká)jen v zrcadle mít k pití parťákaje k ničemumísto vlídných slovposlouchat ozvěnu vlastního hlasu v v prázdném domě- to není pro mneSlavila jsem a ne že nečekáním kdo si vzpomenea třeba na okno zaťukáOkno zůstalo zavřenéjen bouřka a jejich sto hromůdrala se ke mně domůzuřila venku v rytmu šíleném marně jsem čekalakdo si vzpomene.
Zase je středa...
Zase je středa- polední zkouška sirénDo uší ten zvukjak ostrý nůž. Pokaždé znovu pozdě si připomenu že Odysseus byl moudrý mužPročpak já hloupázas nemám nachystánovosk do ušínebo lano.
Co s tím...
Tolik pokusů zastavit čas- všechny marnéČlověk se prostěmusí smířits tím, že stárneJak řeka plyne,jak kůň pádí. rychle se proměníradostný cinkot stříbrného větruv poslední zvonění.
Zvídavé dětské otázky
Co je to pegas, tati. Takový kůňco má křídla. Opravdu, máti. Kůň a křídla.
Dávná vzpomínka
Spěchala jsem zpodchodu, mezi příjezdem osobního vlaku a odjezdem rychlíku, do kterého jsem přestupovala, bylo jen několik minut. „Rychlík číslo . blablabla. do Českých Budějovic je přistaven na druhém nástupišti, západní část, pravidelný odjezd.
Ano či ne?
Vážně zdá se nutnásvětová dívčí válka. Vlastně začala dávno- za všechno může ŠárkaNebylo prý ani zdrávoženám dát volební právože nám přibylo kuráže. - To se teprve ukáže. Byl by to návrat k příroděVždyť mravenci a včelypřece si žijí v pohoděač královny jim velíSnad muži časemzačnou chápatže vše vyřešímatriarchát.
kuchyňský horor
Cedila jsem těstoviny,myslela na voloviny. Jeden malý flíček,spad´ mi na malíček. Malíček byl bosý,to se v létě nosí,flíček ten byl horký zas,zavyla jsem jako ďas. To je tedy zrada,cedník k zemi padá.
Tygřík
Jeden malý tygříčekstrašně si přál svetříčekVšak tygřicejeho mámaoblékla ho do pyžamana nocna denna životčasem mu to přijde vhod.
opice... 2.
Jednou jedna opicezatoužila velicepo čem asipo banánuChuť měla už od večeratak strašně moc by jej chtělatu chuť mělaještě k ránuVšak při ranním krmenímarné její snaženíJiná jí ho sebralaještě se jí vysmálašklebila se velicekamarádka opicenejen malou chviličkujak ta chtivá kamarádkakterá vyšla takhle zkrátkaostrouhala mrkvičku.
opice...
Divila se velicetotiž - jedna opicenašla tašku a v ní flaškupivase zájmem se na ni díváŽízeň máa pila byzmítají jípochybyasi už se předem leká,že se zpijedo člověka.
jezevec
Osamělý jezevectvrdil, že má malou klec(v ní má noru. Tak se mějte jezevčice na pozoru. )že prý to dá velkou fuškunajít si tak skromnou družkuLépe to říct neumí- zkrátka hledá soukromí.
Apologetika básníka
Po mostě z duhy stoupá ke hvězdám, až příliš často bývá strašně sám. Samota děsí, samota zebe, hledá snad múzu, snad hledá sebe. Občas zavzdychá z výše Parnasu - ach Manon, Manon, umřít pro krásu. I strach má trochu, iluze ztrácí, obloukem duhy na zem se vrací.
Zlepšovák
Když se čarodějnice zmodernizuje na vysavači si poletujea může být svět jak chce velký když má vysavač na baterky.
obrázek: pan E. Sláma
Zahradní deník
Dnes odpoledne na angreštučmeláček hledal útočiště. Rozčilen bručel - ale k čertuje spravedlnost na světě. Zase odletěl, možná příště,příště už jistě pokvete.
Matematická - replika
Matematika je vážná věda, ve které věru lhát se nedá. Na všechno důkaz, definice (axiomy jsou taky sice jen bez důkazů postuláty byť časem ověřené. )Však brát tu vědu na citynezdá se přiměřené. V lásce neplatí limity a rovnice je ideál.
jak pít zdravě - replika
Hlavně nikdy nepít z flašky a když už musíš, tak malými doušky. šedé buňky utečou z hlavy do nohou, neb z těla dál, ven nemohou nohy ztěžknou a zradí člověk si stojí, jen hlava pádí. (nebo padá. ) zrada.
(Taky) rytmus života
Je nové ráno. Ústa jak turniket- vhodím tři práškya mohu jet,mám vystaránoaž do večera. Tak jako včera. Tak jako zítra,jestli se dočkámdalšího jitra.
K narozeninám
I kdyby se ti možná zdálo,
že tvůj věk už je věkem stromu,
uhoď do stolu – u sta hromů,
hospodo, láhev vína.
Ozvi se...
Měla jsem tady, aniž to snad tušil, člověka blízkého- takovou blízkou duši. před časem býval mýmpůlnočním čtenářema pak se najednoujakoby slehla zemMěl duši chlapce do veršů ji vkládaldo teskných veršůčetla jsem je rádanejsou tu veršeani on tu neníodešel náhlea bez rozloučeníByl ještě mladýmít takového synazkrásněl by mi světozvi se příteli- já nezapomínámanebo se vrať zpět.
Nákup v supermarketu
Není market, jako market,"super", "hyper" a co ještě,dobré je tam pobýváníkdyž nastane doba deště. Penny market, to je třída,pro psí salám se tam vydáma že psovi nechutnal,statečně jej posnídám. V Globusu tam mají všecko,pro dospělé i pro děcko,do domu i do zahrady,taky tam neumřeš hlady. Můžeš si být věru jist,vyplatí se leták čístkdyž v záhlaví Kaufland září,lacině se však jen tváří.
trosečník
Pustý ostrůvektrosečník zoufalý ruce vzpíná. čí je to vina, že zůstal tu sám. Přesmutně hledí ke hvězdámnebesa prosí. Nejspíš až do rána počkat musíaž slunko vyjde, louži vysušízatím tu uvíz v blátě až po ušibrouk deštěm zmáčenýnejvíc jej trápí že na kamenizůstal tak sám,zůstal bez ženy.
Jsem smutná bříza...
Jsem smutná bříza až na konci lesa, v mou náruč chodí jenom vítr spát, I: jen někdy toužím, když večer hvězda padá, aby mi někdo šeptal,jak má rád. :IAby to říkal a říkal to jen pro mne,není nic víc, co mohla bych si přátI: a až by ho má něžná dlaň pohladila. pak nechtěl by už žádnou jinou znát. :I.
Řekni mi řeko...
Řekni mi řeko, kam teče tvoje vodařekni mi větře, kam odlétá tvůj van. I: Řekni mi hochu,kam vede tě tvá touhaa o čem sníš, když jsi zcela sám. :IMá touha někdy jak oceán bouříjindy zas toužím k modrým dálavám,I: možná jsem směšný a možná jsem kluk ještěve své touze se zcela nevyznám. :I.
Bez názvu 9
Jak vlci vyji na měsícA vykousávámvlastní nohu zpasti
Jak obyčejné zdá se midnes být
Štěstí .
dopis který nepošlu
Tys byl to první co jsem uvidělaa já pak byla ztracenána dlouhá léta byl ztracen můj klidkdyž bez tebe bychkdyž ty bys beze mnetoto naštěstí bylo vzájemnéže jsme bez sebenemohli být. a najednou byli. tak osudově jsme se seznámilia pak ten osud ošidiliOpět takové probuzenímé oči hledí do minulaje to dnes čtyřicet pět letkdyž tvoje láska pominulapřece jsem přežila ten osud (tehdy) nelidskýty (tehdy) kruté hodinybyl jsi můj první, jedinýměl jsi být navždycky.
záplaty slov
"Zůstaňme přáteli. "chatrná záplatakdyž láska pominečasem je odvátá. Stala jsem se knihou,v níž už nechceš číst. tohle já přežijimůžeš si být jista zůstanu sebou- nechovám nenávistJen žádné záplaty,jak říkám - už dost.
Už nepláču
Už jsem se oplakala
Sjednaná plačka by neplakala více Ve starém svícnu dohořívá svíce Z dětského krasohledu jsem vysypala střípky, kamínky, zrcátka do jednoho řádku
Zkrátka
Rovnám tu mozaiku úplně od začátku
Nevím...
nad draky vítězitprinceznu rozesmátdobýt či postavitsvůj vlastní skvělý hradNa té cestě světemnejlepší bylo snadkdyž šel i věrný kůňa dobrý kamarádPřes sedmero vrchůa devatero řek pozvolna uplynulnejenom dětský věkz pohádek zůstalav paměti zavátajenom ta zakletá třináctá komnata.
Pohádka?
Slunce dnes vyšlo jedovaté. Onehdy ještě dítě zlaté, co za večera hlavu skládá do lůna matky,která je má ráda. Dnes vyšlo slunce ozbrojené- zlaté šípy má nabroušené,krutý samostříl bojovníka. A chudák mámajenom tiše vzdychá.
Už je to rok
Měli jsme srazněkdejší naší osmé Apřijela jsem tam - tak to jsem já,neviděli jsme se čtyřicet pět let. Přistoupil ke mněstříbrovlasý kmeta pravilhlasem pohnutým,na který ovšemtěžko hledat rým:Ty jsi ta holkaco jsem miloval,jen jsem se neodvážilti to povědět- nechtěl jsem asi slyšetzápornou odpověď. Tohle se věru krásně poslouchákdykoli a každé by se ta slova líbilaMne¨však ta slůvka dodnes v srdci bolí- ten chlapec zestárlý se spletmyslím, že tenkrát, já to nebyla.
Přestavba, etapa druhá
Přítel datel,překladatel,z chaloupky mi vzkázal, že už splnilcelý záměr,k němuž se zavázal:Že už pro svá mláďatazhotovil i vnitřní překlada má hotová vrata. No, tak vrata,to tedy ne, jenom dveře (zavřené),odemkne je,nebo zamkne,jen co zámek sežene.
obrázek: pan E. Sláma.
Jahodová
Když si chci spravit náladuutrhnu zralou jahodu. Jen v představědo úst ji vkládám,do milých úst,co je mám ráda. Ta pusinka se osmělí,o jahůdku se podělí. Už třetí týden,každý den, každičký,košíček jahod- polibků košíčky.
Nerozhodnost
Jak co nejlépe sejít ze světa. Je lepší cigaretanebo bereta.
Nerozhodnost, mírně rozvitá
Včera večer se prvně holil. Jednou z něj bude poetavšak dneska, dnes jej srdce bolípro lásku. Proto tak vytrvale řeší otázku,jak nejlíp sejít ze světa- co bude pro něj výhodnější. Je lepší cigaretaanebo bereta.
Přestavba, etapa první
Jeden můj přítel milý,stal se z něj v krátké chvíliúspěšný překladatel:. nejdříve jako datelvyklepal díry do zdi(jen prosím klid,však on je časem zazdí)a pak ten datel,čtenáři, věř mi,vytvořil překlad,nad příštími dveřmi.
Zastav se...
Zastav se,kam ten spěch,ve tvém spěchu je největší vina. láska je přecejak sklenice vína,tak si ji musíš vychutnat- pohledem, čichem,pusou (ústy)a potom, až si budeš jistýaž potom polknitu opojnou chuť,protože potomuž buď jak buď.
Dnes má svátek Ivo
Íwa je tis, tisový luk,je keltský lučištníkodtud to jméno je odvozeno- Ivo je bojovníkanebo strom, letitý kmennikoli ještě kmetjen jeho letokruhymohly by vyprávěta mluvily by krásně, vždyť Ivo píše básněo tom, jak rád má svět***Epilog:Dřív než se rozednído světa posílámtoto své poslednípřáníčko k jmeninámOd zítřka ať každýzase už slaví sám.
Dnes má svátek Nataša
Dle moudré encyklopediebudiž jí věčná čestNataša, Nasťa, Natáliepůvodem jedno jméno jest. Byť by ten seznam bylještě delší,moji duši to věrunepotěší. Neznám Natašu ani Natálii,jednu z doslechu, píše poezii,i na Písmáku bývá,takže ta bude živá. a Nastěnku známjenom od Mrazíka,toto mé přání,to jí nic neříká.
Dnes má svátek Aneta
Až vyroste Anetkabude nejspíš baletkaod rána až do večerajenom by se otáčela na špičkáchže upadne na zadečeknemá strachJako víla šátkem mávápřed zrcadlemuž se těší jak zamávájednou s Karlemnebo s Pavlemnebo s Otoujen co bude trochu větší. Opravdu se na to těší. To tedy ne, mávat s Otoutoho rovnou kopne botoutotiž špičkou do tympánuKdyž se naštve naše Anettak dá ránu.
Dnes má svátek Přemysl
Přemysl s voly v poli oralnež si jej vyvolila ženaLibuše, kněžna oblíbenáPanovníkem jej učinila- když voly zvládnul as,zvládne prý taky nás. reptal lid nespokojen vždycky a se všímLibuše ale plála štěstíma po snídani řekla: "věštím. "až zmlknul všechen lida v Čechách nastal klid. Postupem času, z našich volůvývozní artikl se stal,to Václav (bože odpusť, který.
Dnes má svátek Žofie
Žofie je uplakaná. (někdo říká počůraná)ať tak anebo i jinakdo těchto dnů Žofka patřímusí v květnu oplakatten nepříjemný mráz a chladco způsobili zmrzlí bratřiBez jejích hojných slzičekmálo by bylo kytičeka stará pranostika praví,že máj může být sice hravý,však pastýřovi nesmí oschnout hůlseno by nebylo ve stodolea hladověl by v zimě býk i vůl.
Dnes má svátek Bonifác
Jedna slečna od silnicevrátila se z porodnice- přivedla na svět synaže prý už se má primaa zas je mezi svýma. Ptala se jí kamarádka- tys to vzala nějak zkrátkajak se bude jmenovatjaké mu chceš jméno dátaby byl na světě rád. Jméno už má - Bonifáceka rovnou to dopovím:Za bony byl a těch facek, co jsem doma dostala. Ty mi řekni kamarádkojak ty bys ho nazvala.
Dnes má svátek Servác
Servác. takhle se přece nikdo nejmenuje tak komu že mám přát. Severnímu větru,který sadem duje. (není můj kamarád.
Dnes má svátek Pankrác
Vážení ledoví muži. Nezaslouží si toto oslovení. Co na tom záleží, překonala jsem mocné pokušenínazvat je přítěží,nemilými, nezvanými hostynaší zahrádkářské společnosti. Vážení ledoví muži,letos jste přišli brzy,tak kterého z vás napadtenhleten nápad drzý .
Dnes má svátek Svatava
Svatava je jméno zvláštní,možná, že pro vílu,pro královnu vílšeptala svou krátkou básní,že už nemá sílu,má jen zbytek silZa dlouhých večerůSvatava básníač tancovat by chtěla:Miluj mne můj milýještě ti zkrásníma budu v lásce smělá. Uslyšel ta slovamocný vládce horSvatavu za ženu vzal si Svatobor.
Dnes má svátek Blažena
Nabízeli mu Blaženuzda by ji nechtěl za ženu,že by se s ní měl blaze. Vyřiďte téhle Blaženě,že jsem řek jenom ne, ne, ne,přišlo by to moc draze. Tahleta Blažena,je to zvláštní žena,ta když se napije,každému slibuje. a když pak vystřízliví,ona i on se diví.
Dnes má svátek Ctibor
Se Ctiborem šla jsem lesem,svačinku si s sebou nesem. Na mýtince u chalupy,začly se mi ježit chlupy na zádech,když ten Ctibor z hloubi duševydal vzdech. Začly se mi ježit chlupyna hřbetě,když ten Ctibor dostal pohledzvířete. Připomínal svým pohledemsnad říjící jeleny,jenže tenhle jelen byl už,zkrátka, byl už střelený.
Dnes má svátek Státní svátek
Přehled změn státního svátku:Název svátku zákonem 9. květen - Den osvobození Československa Sovětskou armádou č. 93/1951 Sb. 9.
Dnes má svátek Stanislav
Stanislav býval prima klukačkoli byl samoukna banjo krásně hrálKde objevil se Standatam prostě byla srandaa Standa - to byl král. Standa už není kluka je docela fukže už má hlavu bílouHraje své melodiev těch melodiích žijese svojí snovou vílouJen kdo je sám na světě ráddovede radost rozdávat jak Standa, starý kamarád.
Dnes má svátek Radoslav
Radoslav je kamarádvšechny svátky slaví rádvšem přátelům chodí přátV rukou taškyv taškách flaškykolenem klepat musíženám zas kytky nosí. Dnes hosty čekátrochu ho lekáto ticho neustáletak rád by řekl - dále. Na stole voní večeřeon marně hledí na dveřeteď snad aby už zavřel kráma oslavil svůj svátek sám.
Dnes má svátek Klaudie
Dnes pokouším se pro Klaudiipsát svou "oslavnou" poeziia doufám, že žádná Klaudiemne za má slova nezabije. A) z encyklopedie:Klaudie znamená prýkulhavá, nebo chromá,tak to snad, aby radějpočkala na vinš doma,chystala mísy s dobrůtkami,až popřát přijdou jí dnes známía láhev vína na přípiteka vázy budou plné kytek. B) z denního tisku:Dáma co páchá dobré skutkymá proto snad jiné pohnutky,než že je vidět na svém místě. Tak tohle právě nevím jistě.
Dnes má svátek Květoslav
Květoslav. Oslav květ, ale který. Ten co ho neznám,srdce velí,jenže když neznámjeho jméno,jak mohlo by být oslaveno. Oslav květ,tak tedy ten známý,může jej slavit s námii Květoslav.
Dnes má svátek Alexej
Alexej dneska jasně záříco oslavenec v kalendářijméno slovansképůvodu řeckéhomarně přemýšlímznám-li jakéhomarně přemýšlímzda sem to jméno patříspíše je asi slavínaší slovanští "bratři"Jediný, ba ne, je jich vícestačí zalistovatve statisticeuž kdysi obdiv budil a dnes nebudí hněv(z filmu či ze života. )- jasně - Meresjev.
Kdo zná řešení?
Ve starém Římě, tam se to psalo, nebyla ještě klišédnes nejen anděl, ale i ryba. no těžko se dnes píše jak dál a dál čas poplynepoezie snad pomineneb nebude již jediného slovakaždé už někdy někdo řeksnad začneme si vymýšleti nováaž nastane ten nový věk.
Jak to bylo?
Kdysi jsem tě mývalapak jsem tě utírala. nebo jsem tě mívalaa pak tě utýrala.
Dnes má svátek Zikmund
Všichni známí Zikmundovédnes mi táhnou hlavou,jasně, že nezapomenu, na lišku ryšavou. Jména se stářím již v hlavě pletou,tak řeknu vám to jedinou větou:I školní vědomost už je nevelká, když řeknu Zikmund,myslím Hanzelka.
Dnes má svátek Svátek práce
Dneska to je divné ráno,jenom práce, žádné jménonemá býti oslaveno. Dnes má svátek Svátek práce- to není žádná legrace,když tě z oslav bolí ruce. Raděj ať slaví opice,splnil se jí asi sen,když poznala co je práce,tak se stala člověkem.
Májový sen
Vzduch se tetelív poledním roztouženípohrouženi do jiných světůkomolíme stoletá slovaznovu šeptanájeteli a vánkujak v horečnatém spánkutoneme v rozjásaném poledni.
Májový den
Opět kolem mne prošel májJen já a bříza zelenáco nad hlavou se košatíuž víme co to znaménáTen večer se už nevrátíA já zas nepolíbená.
Dnes má svátek Blahoslav
Dnes má svátek Blahoslav,zůstane však bez oslav,protože než "Blahoslavi"dneska se většinou slavíco většinou, nejvíce,slaví čarodějnice. Je mi líto Blahoslave,omlouvám se ještě,svátek s tebou oslavímmožná někdy příště. Ale dneska ještě musímnachystat si koště.
Dnes má svátek Robert
S Jiříkem ještě celkem střídměpřipili jsme si na zdraví,však potom zcela bezostyšnébezuzdné přišly oslavy:Marek a Ota, Jaroslav i Vlasta,tak už dost pití, říkám dost a basta. Kdo ještě dál chce,ať jde jinam chlastat. Nebude se píttýden celičký,možná že dojdednes i na svíčky,tady se s pietou dneska bude slavit jediné jméno- student Robert David. Vzpomeňme dvaapadesát baladpřipomeňme si jeho sonetya komu tohle všechno nestačí,pak ještě jeho básně z podsvětí.
Dnes má svátek Vlastislav
Kdepak jsi byl, Vlastislave,když Vlastimil slavil. aspoň že ses právě včerau Jarouše stavil. Dneska ti to přátelé jistě oplatí,každý se dnes veseledomů navrátí. Možná s tebou posedíaž do jitřní hodiny.
Dnes má svátek Jaroslav
Potkala jsem Jaroslava,na houby(. ) se vypravil,prý ho trochu bolí hlava,v hospůdce se zastavil. Tam si vzpomněl, to je zmatek,že má dneska vlastně svátek. Tak jej nejdřív oslavilS Jaroslavem slavit svátek,lepší je, než svátek matek (nebo doplň "černý pátek")s Jaroslavem svátek slavit,to je dost dobře se bavit(a taky se třeba nalít) .
Dnes má svátek Oto
Zdá se mi milý Oto,že dostaneš co proto,vždyť život nejsou jen oslavy,kdo často pije na zdraví, dost často špatně končívá,žlučník se třeba ozývá,mozkových buněk ubývá,utonou v lahvi od pivanebo ve sklence kořaly. nikdo nemá rád ožraly,tak už se seber, Otoušia zapiš si už za uši,že když tě neco pokouší, měl bys občas i odolata než začneš pít, utiš hlad.
Dnes má svátek Marek
Jak že slaví svátek Marek. Zase povečeří párek,pak otevře láhev piva,a u TV večer zívá. Tak si myslím, tohle ne,to se jistě nestane,vždyť Marek má kamarády,ti ho všichni mají rádi,zvláště, když je k tomu důvod,odpustí si dlouhý úvod,budou cinkat sklenice,před půlnocí nejvíce. Po půlnoci, sousedi,která bije, nevědí, už se třese panelákjak když sklepem jede vlak.
Replika na koníka...
Koní plnou ledničku. dva - tři koně na tričkua když počkáš chviličku,jeden zalehne i sad,možná bude bílý. ba ne, pane, ještě musíš posečkat,nějakou chvíli (. )Anebo kup poníka,taky hezky utíkáumí cval, klus nebo kroktakový pony,dnes jako loni,kdo má čekat ještě rok (.
Dnes má svátek Jiří
Hadi a štíři a netopýři,probouzejí se ze spánku,smetanky chmýří a jméno Jiřívoní mi vůní heřmánku. Jen hlásky čtyři,Tvé jméno Jiřídneska svůj svátek slaví. Pozvedám číši,co smutek tiší,Jiříku, na tvé zdraví.
Dnes má svátek Vojtěch
Vojtěch suší vojtěšku,na vůz nakládá,myslí na tu děvečku,co ho má ráda. Nejhezčí kluk v celém kraji,pod kůží mu svaly hrají,je to paráda. Vojtěška se červená,když jí hladí ramena,je ještě mladá. Vojtěch složil na hůru,suché vojtěšky fůru,krásně voněla.
Dnes má svátek Evženie
Evženie, krátce Žeňaosudová je to žena,alespoň se tak tváří. Ví dobře co je přetvářka,je taky docela lhářka,listuje často v snáři. Občas si karty vykládá,jen studuje dost nerada,však líbí se jí páni,v hospůdce staré u Lípy,má svoje místo u pípya nic jí nezabrání,s každým, kdo podá sklenici,(ať má či nemá opici)připít si na tykání. Ta vzpomínka je nemilá,i tak, už dost jsem mluvila,mluvit dál, cosi brání.
Dnes má svátek Alexandra
Kamarádku Alexandruve škole jsem měla,dneska bych své kamarádcek svátku popřát chtěla. Já na tebe milá Sašomálem zapomněla,kdybych tě dnes na náměstíbyla neviděla. Tak si s námi pohrál čas,dávno zešedivěl vlas,se zrcadlem dal si práci,to nám jenom vrásky vrací. co s tím, nic, vždyť je to jasné.
Dnes má svátek Marcela
Marcele říkali "Macku"kdo to řek, ten dostal facku,a že jich časem rozdala,holka od rány bývala. Byla to dívka pohledná. Studna nebývá bezedná,i Marcela si řekla dost,chtěla už vlastní domácnostPotkávala denně zránadocela milého pána. Jeden aby nad tím brečel,pročpak ho nepotká večer.
Dnes má svátek Rostislav
Znám ho ještě odmala,býval pěkný rošťák,časem z toho vyrostl,dnes je z Rosti pošťák,nosívá nám do schránky,noviny a pozvánky. Znám ho, když byl ještě dítko,bývalo to pěkné kvítko,ale tak to chodívá,když mládenec dospívá. Tenhle pošťák je moc milý,u vrat zastaví na chvíli,poví co a kde se děje,na každého se usměje. Dědečkovi důchod nese,dědovi se ruka třese,když se musí podepsat.
Toť otázka!
Povídal mi kamarádonehdá,že si občas tuze sámpřipadá. Že když na něj dolehnesamota, stesk, tíže,v osamělých nocích sido deníčku píše. Povídám mu, příteli,můj milý,vysvětluj mi ten problémjen chvíli- je mi na mou věrutěžký k pochopení,obávám se, tvá slova,sotva něco změní:Kdyby sis psal v teskných dnechbyl by to deníček. Večer, tuším, asi v sedmbývá večerníček (Hezký pořad pro děti .
Email a já
Jen co se z postele dostanu,zavolám stránku Seznamu- jsem nedočkavá žena,moje pošta je nastavenana stránku Doručené,u ruky kafe čerstvě uvařené ,vedle všech adres poznámky - včera - včera - včeracopak tohle se dělá. Mám snad změnit to zobrazení. Třeští mi z toho bedna,marně si měním nastavení- adresa je jen jednajedna myšlenka stále se vrací,už¨přepadá mne běs,vedle adresy odesílacíchci poznámečku - dnes.
Dnes má svátek Valérie
Rým na jméno Valérie. Napadá mne poezie,jenže tahle Valika- báseň jí nic neříká. Je to dcerka od kuchařky,doma věčně slyší nářky, Valiko, jsi nesyta. Spižírna je vyjeděna,roste ještě tahle žena.
Dnes má svátek Rudolf
Měli jsme toho chlapíkana předmět zootechnika. Jakby na stěnu házel hrách,když přednášel nám o kravách. Kolik tuku v litru mléka,to se ekonomů týká. Od katedry zvučně hřímal.
Dnes má svátek Irena
Jedna paní Irenatváře jako růže,ječí jako sirénana vlastního mužeBývala to dávno kdysidívka velmi nesmělásedávala tiše v koutkudočkala se manželaDvě dětičky spolu měliobě dvě se v koutku chvělykdyž maminka Irenařvala jako střelená. Ten muž jako hora stál,v práci se ho báli,ještě pískat nezačala už tancovali. Jenže z práce domů jde sea tam zase on se třese,co tak ženská dokážekdyž má kapku kuráže.
Dnes má svátek Anastázie
Podivné jméno Anastázie,chybí v něm špetka poezie,chybí v něm špetka dívčího snění,věří, že přezdívka to snad změní. Vždyť její rodičové drazí,odmala říkali ji Stázi,to taky není legrace. Když nastoupila do prácea byla vskutku snaživá,Stáňa prý se jí přezdívá. Rodiče sotva tušili,když ji tak divně pokřtili,že jméno, to je znamenía bylo z toho zděšení,sluníčko přikryl mrakkdyž dodatečně seznali,že její muž byl estébák.
Dnes má svátek Vincenc
Někdy jen čerti se mnou šijía probouzí mou fantaziia někdy vzpomínka. a dneska právěklíčí mi v hlavěpodivná semínka- nejspíše pochybnostje tady dneska host,je do otázky vtělenáa já se ptám co znamená(ta červená nit tenká. )- že možná je Vincentka,manželka od Vincenta,(co chtěla mít docenta)to mi teď táhne hlavou. On potkal snad tu pravou,však ona už se zlobí, jídlo je jeho hobby,jen na to dává akcent,že už je dávno přescent,tenhleten její Vincent.
Dnes má svátek Aleš
Jsem už starší generaceléta chodím světemKdysi knížky od Steklačekoupila jsem dětemJá ty knížky miluji,co po dětech zbyly,občas si v nich listuji,když mám dlouhou chvíli. Boříkovy lapálie, Aleš a spol. - tam to žije. tak to vidíš, Aleši,co tetičku potěší.
Dnes má svátek Julius
Když byl ještě chlapec mladý,školu vážně miloval,jenže nějak se to zvrtlobrzy lásku študoval. Říkala mu, milý Julku,já mám jabko, dám ti půlku,no a on si vzal. Zeptala se Julínku, co bys řekl miminku. A on se jen smál.
Dnes má svátek Izabela
Izabela, dívka smělá,jasný pohled, vlasy z čela. V létě kolo,v zimě běžky,dost neradachodí pěšky. Ráda rychlá auta řídí,ráda vídá milé lidi,je toho moc, co má rádaa proč by ne, vžyť je mladá. Jednou v noci,skoro k ránu,dovádivá po mejdanu,lásku chtělojejí tělo,však ten jejíbyl jak dělo.
Dnes má svátek Darja
Pokorně říci by se chtělo, že s tímhle kalendářem, asi jsem měla drzé čeloradím se dneska s internetematlasem světa, ba i snářemsnad pěšky bych šla širým světem. Jméno Darja, věru nevíms čím že se to rýmujeale za to, to vím jistě,že ji Ivan milujeBýval kdysi na Syrdarjezdatným rybářemjenže časem, místo řekyvysychá tam zem. Darja zase bavlnupilně pěstovalavodou z řeky Amudarjeji tam zalévalaVody v řekách ubývá,mnoho času nezbývápoušť tady budeJezero je na dva kusyTi dva odtud prostě musíkrutý osudeJedno jim teď nejde z hlavypotkali se v Boleslavimělo se to stát. Tohle Darja jistě nevíani Ivan neodpovíjen když ji má rád.
Dnes má svátek Dušan
Dušanů jsem moc nepotkalasnad dávno, když jsem byla malá,málem bych na něj zapomněla, dlouho jsem ho už neviděla. Když začal chodit do "kašičky"pod školní brašnou se naklánělbyl ještě klučíček maličkýdo vlaku nastoupit neuměl. Dušan byl ale dítě krásné,děvčata mohla mu záviděta mnohá pro něj psala básněpro něžné tváře, broskvovou pleť To však až časem, jak šla létaa chlapec z něj byl sametový,ta první byla tuším Květatak ať se to svět dneska doví, vždyť dnes už je to promlčenévzpomínka hněv neprobudí(a to jméno je vymyšlené, ať nepobouřím blízké lidi)Plnovous z broskvové pleti. Nikdo se tomu nediví,z hnízda vylétly už dětia on si v klidu šediví.
Dnes má svátek Ema
Ema byla vlastně prvnís kterou jsme si potykalikdyž už jsme se v první třídě s abecedou potýkali. Měla mámu, měla tátu,taky maso v míse,měla taky jiskru v tělea to málo ví se,totiž i když byla malábrzy jiskřičkou se stala, pak už bylo jisker dostdnes už je to minulostMěla Otu, psa i botu,k čtení lásku velkou,snad proto si asi přála stát se učitelkou. Jak šel život, šla jsem taky,jednou slunce, jindy mraky,Ema je ve vzpomínkáchAby stejně neskončilamasa plná mísa bílá,z toho teď mám strach.
Dnes má svátek Heřman / Hermína
Opravdu žádný kavalírtenhleten Heřman není,že by ji pustil před sebe, ani jen pomyšlení. Hermína je z toho smutná,má mít přednost, vždyť je žena,Heřmanovi je to putna,Hermína je uražena. Heřman se jí ještě smějeproč by jí měl dělat radost. Ať si nedělá naděje,máme přece rovnoprávnost.
Dnes má svátek Vendula
Vendulka, jedna kamarádka,musela sobě věru vrátkaotvírat hodně do široka(nebyla právě útloboká)už od útlého mládí- inu, měli ji rádi. Vždyť řezníkem byl její tátaa ta holčička baculatábyla dle jeho vkusua klobásky a jelita,copak je někdo počítá. mívala mastnou pusu. Dost se jí smáli, podvýživy(holky i kluci), jako divívšak byli na párečkya smáli se jen z povzdálí,však by to z blízka schytalizmydlila by je všecky.
Dnes má svátek Miroslava
Veliké bílé dveřemalá klíčová dírkaa do té dírky koukájedna zvědavá MirkaMirka se má, a ne že nepřekvapení se chystájenže dveře jsou zamčenétak jak si má být jista. Přátelé z celé dědiny a širokého okolí. nebude chybět jedinýa maminka to dovolí. Hodinku, dvě si užije, tahleta malá dáma,pak hosté řeknou adiea bude zase samaRozvíjí svoje teskné dramaUž teď si stýská maličkákdyby příště třeba máma nadělila jí bratříčka .
Dnes má svátek Ivana
Dnes má svátek Ivana,může slavit od rána, včera byla v televizi. (Taky máte rádi kvízy. Já tedy jo. ) AZ kvíz,tahle dívčina má říz, vyhrála už po páté.
Dnes má svátek Richard
Neoslavuji jednoho. Richardů byla v běhu času řada. Asi bych těžko hledala,kterého z nich snad mohla bych mít ráda. Byli to panovníci, rytíři,mnohý s bojovnou dušía jeden, tuším, že měl hrb,přec hbitě vládl kuší.
Dnes má svátek Erika
V parkové úpravě okolo chodníkůsázel zahradníček růžovou eriku. Modro-fialovou, taky ještě bílou,mezery vyplní mulčovací kůrou. Šla kolem Erika, dcera starostova,přešla už podruhé a vrací se znova. Postává u keřů, překáží mu v práci,z tváře zahradníka úsměv se vytrácí.
Dnes má svátek Hugo
Zase jeden z Večerníčku. sedněte si na chviličku,poslouchejte pohádku,(čas poplyne pozpátku, ale jen těm, co jsou hraví, byť mají vlas popelavý). Svátek slaví Hugo z hor,za kloboukem alpskou protěž,milý Hugo, bůh tě poteš,u nás ale tají ledy,zima zmírá, asi hlady,teplé jaro už je tady. Musíš zpátky za obzor,do svých zasněžených hor.
Dnes má svátek Kvido
Tak, dobré jitro, sednout, třído, k tabuli dneska půjde Kvido. Prvňáček Kvido - k tabuliu srdíčka ho zabolí,v lavicích malé dětičky,samé zvídavé hlavičky:Jeníček, Fanda, Anička. oslovte něžně človíčka- Kvido mu dali do vínkuBože netrestej maminku,že pro své dítě tohle chtěla. Ona snad zcela zapomněla,že nebude hned dospělý.
Dnes má svátek Arnošt
Povídám mu, poslyšte,už vás tady, Arnošte,dneska nejmíň pošestéu té kašny potkávám. Že proč já tu postávám. To už přece dávno víte,čekám, až se odvážíte, tichounce mne oslovíte. V dívčích srdcích Arnošt vede,ráda by se pochlubila,že Arnošta políbila,což se každé nepovede.
Dnes má svátek Taťána
Jmenovala se Taťána,krásná, něžná a snivá,na svoji dobu vzdělanáa trošku lásky chtivá. Ze vsi vede jen jedna cesta. Jak nemilovat Oněgina,když do ospalé usedlostipřinesl vůni velkoměsta. Ze vsi vede jen jedna cesta,prostě se holka musí vdát,bez muže v této společnostinemůže žena pobývat.
Dnes má svátek Soňa
Předloni, či loni,potkal hned dvě Soni. Jedné říkal "kytičko"a té druhé "sluníčko". Občas si to trochu pletl,ale jenom maličko. Říkával jí Soničko,nejkrásnější kytičko mého života.
Dnes má svátek Dita
Sousedovic Ditahladová či syta,nemytá i mytá,pořád někde lítá. Zas to doma schytá,bude asi bita. Povídám jí Dito,vždyť budeš jak žito,není ti to líto. Dita bez uzardění,že prý to tak zlé nenía bezelstně praví,že běhá pro zdraví.
Dnes má svátek (motýl) Emanuel
Jak ten čas rychle letídneska si mezi dětisnad žádný Emánek nechodí hrátTak mohou dnešní dětity kolem čtyř, či pětijen jediného toho jména znátTančí s Makovou panenkouna snovém makovém polina hlavě klobouk, jak jeho dávné vzory- cylindr totiž -a v tom je potíži v tomto móda se měnívšak na kšiltovkutřeba od Brouků *tenhleten Eman nemá pomyšleníTo by i Maková panenkai když jí sluší rudá sukýnka(aby moh´ Eman být jiný)musela asi obléknout si džíny. */ Brouk a Babka býval obchodní dům. "brouci" Beatles chodili prostovlasí.
Dnes má svátek Marián
Svěžím ránems Mariánemvyšli jsme si do ZOOpodívat se na zvířátka. Nepřišli jsme věru zkrátka,byly jich tam mraky, čtyři tygři, zebry taky,v pruhovaném pyžamua to nejen po ránu. Smutek padá na duši,v klecích jim to nesluší,chovat jako slepicepuštíky a sovice. Popojdeme dozadu,spravíme si náladupřece u opic.
Dnes má svátek Gabriel
Dělám dnes inventuruvšech Gabrielůco je známa že mám práci věru lehkoupokorně přiznávám. Nechybí mi zatím odvaha,tak ať mi všemohoucí pomáhá. Na prvním místě a to je pravda jistá,je archanděl Gabriel,jenže co s tím. - jsem ateistatak jak mám o něm vykládat.
Dnes má svátek Ivona
Energická dívka Ivona,milovala hocha ŠimonaHlas měla zvučný jako zvona větší byla, než byl on,větší, tak, asi o hlavu,vedla ho jak na popravu,když na radnici kráčeli. Že Šimon byl hoch nesmělý,to rázem všichni věděli. Nesmělý, to byl převelice,v kostele zhasly všechny svíce (kostelník tak měl práce více)smutek a strach měl ve tváři,když si ho vedla k oltáři. Láska, to je věc podivná,byla to šťastná rodina.
Dnes má svátek Leona
Leona. to je. česky vlastně lvice- hustá lví hříva,dlouhé naušnicea trochu hlučná, trochu dryáčnice,tak ať je jasno - prodává u střelnice. Diabolky nebo broky,jsou pro pubertální kluky,nabíjejí vzduchovky- na růže, či na plyšákakolo štěstí taky láká,budou dárky pro holky.
Dnes má svátek Radek
Chlubil se nám tuhle Radek,že má smysl pro pořádek:Ráno vstane z postele,vyvětrá a ustele,že nesnídá ve stoje,že u stolu stolujea na stole hezky čisto,každá věc má svoje místo. Přišli jsme mu popřát k svátku- flaška kytka, náruč dárků,klepali jsme kolenem. Když se dveře otevřely,co jsme všechno uviděli,raději zapomenem.
Dnes má svátek Světlana
Světlana, Světluška. takové zvláštní jméno,to zaslouží si zajisté,být řádně oslavenoSvětlana, Světla, Světluška, rýmuje se mi beruškaten brouček, s lucerničkou snadjak ještě možná věří děti. Protože dospělí už musí znátže je to zadeček, co svítí. Světlana, Světla, Světluška,teď rýmuje se letuškapostava sošně líbiváa uniforma též jí slušíÚsměv a očka mámiváa žhavé srdce v těle buší.
Dnes má svátek Josef
Tak nejdřív třeba Pepík- to býval správný hippík,tak z půle šedesátých let. Stránka by nestačila jenom na jeho vzhled. Jak popsat jeho duši. Snad jenom, že mu sluší,byť je mu přes šedesát leta on už nechce spasit svět.
Mořské oko
Na břehu jezeramodravá hladina hlubokých očíhladíladí s mou vizíStříbřitá nitkazatřpytí sea mizí. Deja vusnovázlatá rybka pohádkovárybář se chytído vlastních sítí.
Dnes má svátek Eduard
Mám jednoho kamaráda, co se Eda jmenuje,možná bych ho měla ráda,on jen koně miluje. Možná prý, kdyby byl mladý,třeba bych ho přesvědčila, ale že mu není dvacet,je mu milejší kobyla. Zakuklený poeta,pokládá se za kmetaa od léta do létanosí hlavu v oblacích. Starší tělo, mladší duch,stále těší dýchat vzduch,občas možná chybí druh,proto jezdí na koních.
Dnes má svátek Vlastimil
Odpověz mi, Vlastimile,byl jsi někdy dítko milé,veselé a rozpustilé. Vlastimile, co tě znám,chodíš světem sám a sám, zamračený, zachmuřený. Tak se nediv , že tě ženy, zkrátka nechtějí. Děvčatům se líbí muži,co umějí přinést růžia ještě se vlídně usmějí.
Jak nezestárnout
Když ještě znáš rozpočítadlo,víš jak se hraje na sochy,umíš i školku přes švihadlo,nemáš dospělé vrtochy,jsi mezi dětmimezi svými. Nepokládáš za dobrý nápadzatížit střevíc kamejčkema panáka si s nimi skákat. Pohlížíš na ty pantomimyjen s pobaveným úsměškem. Ne, nejsi starý, jenom líný.
Dnes má svátek Elena / Herbert
Dovádivá Elena,chtěla vidět jelena. Herbert, chlapík jak má být,že ho půjde zastřelit,ať prý mu dá pěknou pusu,že se ihned vydá k lesu. Elena se rozzlobila,na Herberta uhodila- proč měl by jelena střílet,vždyť chtěla jen jít na výlet. Vyšla si k lesu s jiným,kdo ví, co tam teď činí.
Dnes má svátek Ida
Velká Ida, Malá Ida,to jsou Idy dvě. Z Velké Idy Malá Idake Košicům jde. V nůši nese na trh husy,ale už jsou pečené,mezi nimi ňam, ňam lokšehusím sádlem maštěné. Možné je, že jsem se spletla, možná jsem se zmýlila,možná , že jsem tu dobrůtku už v Martině koupila.
Dnes má svátek Rút / Matylda
To tedy doopravdybyl nápad postřelený,na jeden jediný den dát svátek pro dvě ženy. Cožpak se někdy některá(byť měla duši anděla)uměla s jinou ženou dělit,ať už se jedná o cokoli. A Matylda, no řeknu vám,tak to je teda extra prevít. do ruky prut a milá Rútmá poznat, jak ty rány bolí.
Naposledy?
Jen ještě jednou, jako poprvé,jen ještě jednou, možná naposledyse srdcem sedřeným do krvev jarním údolí zaslechnout lámat ledyJen ještě jednou, obejmout tvůj kmensrdíčko vyryté už nevidět. Snad naposledy nedosnít svůj sen,za vrásky na čele se nestydětJen ještě jednou, dokud hoří svíčkaodložit názor krutě cynickýjen ještě jednou ať naděje nás hýčkásnad naposledy, ale navždycky.
Dnes má svátek Růžena
Když chodívala ještě do školy,opisovala občas úkoly. Aby hodinu učinily krátkou,psaly si říkánky s kamarádkouJak si tak psaly pod lavicídostala k svátku "pohlednici"a na co že to pohleděla. (RŮŽIČKA)+(N)+(RYBIČKA)+(DVA KANÓNY), teda dělaNeumím kreslit v písmákutak musela jsem to jen popsat,kdo by to uměl, líp než já, ten rébus mi sem může poslat. Kolik má přátel Růženkaa každý z nich je zcela jiný,však každý její kamarád,musí mít smysl pro blbiny.
Dnes má svátek Řehoř
Volala jsem na Řehoře,jestli mi dnes nepomůžezrýpat záhon v zahradě. Usmíval se záhadněco ho asi napadne,odpověď je nasnadě:(Když je svátek, tak se slaví,když se pije, tak na zdraví. Práce v sadu pro Řehoře,je jak Záhořovo lože. )Čeká ho prý jiná práce,těžká práce pro chlapa.
Dnes má svátek Anděla
Každý hned okřeje,vlídně se usměje,svitne mu naděje(. )duše se zachvěje,v těle se zatetelí. Srdce se rozbuší,klukům rudnou uši,co jim je po duši,Anděla vytuší,co že by všichni chtěli. Já jen, abyste věděli,Anděla slaví v nedělia že nemusí do práce,bude pořádná trachtace.
Dnes má svátek Viktorie
Nejslavnější Viktorievšem je známa z historie. Vzácná je a to ví jistěnejlépe filatelisté. Já znám jednu od splavu,byla trošku na hlavu,ale byla celkem milá,nešťastně se pobláznila. Láska umí kruté chvilky,inu, chyby dělá každý,a tak ten splav nejspíš navždymá své jméno od ViktorkyKdyby se vydala do Afriky,(co obrysy má dle papriky)to by pak možná sedělaU Viktorčina jezera.
Dnes má svátek Františka
Ze školy přišla smutně Fankaže prý dnes padla špatná známkaz matiky a z dějepisuže prý byla mimo mísu. Co to bylo v matice. Prý ji trápí velicekvadratické rovniceA proč nezná dějiny. Zameškané hodiny.
Dnes má svátek Gabriela
Když byla ještě malinká,říkávali jí Gábinka,sluníčko naše, pusinka. Pak povyrostla dívka milána Gábinu se proměnila. Od rána do tmy šveholila,nožky si ještě neholila. Když puberta s ní začla mlátit,začalo ji to jméno trápitvždyť volávali na ni Gábikamarádi i staré bábyTak nedivte se, že cení zubya drsná slova jdou jí z úst.
Dnes má svátek Tomáš
Tomáš Fuk žárlí na Tomáše Taka,není to věru žárlivost ledajaká. TomášTak žárlí na Tomáše Fuka- oba už znají žárlivosti muka. V nevraživosti čas jim utíkápro jiné je to sranda velikáTuhle se Tomáš Tak s tím Fukem potkalipro jednu dívku se jako psi zhádaliPřed časem byli přáteli, přátelství už je v hájiteď si asi ti dva hoši do čenichu dají. Ještě se spolu neservali koutečkem oka zahlédlijak Tomáš Marný a ta děvapod jedli svorně usedliŠťastná náhoda zasáhla skutečně v pravou chvílisituace se vyjasnila, ti dva se usmířiliSvorně si řekli: "To máš jedno.
Dnes má svátek Miroslav
Když jsme jeli do Jihlavyviděli jsme Miroslavyoni zrovna nasedalido vlakuOba jeli na slezinutěšili se na hostinuvezli s sebou rychlokvašky v - láku. Jak to, že jsme Miroslavyna své cestě do Jihlavy na peróně hned dva potkali. My jsme jeli ze slezinyz vynikající hostinya byli jsme ještě ožralí.
Dnes má svátek Kazimír
Tohle jméno Kazimír,vyškrtla bych z kalendáře. Jméno vhodné tak pro lhářenebo třeba lapku,co mu ani vlastní pejseknechce podat tlapku. Tak to jsem si říkala,dřív, než jsem jej poznala. Povídal mi Kazimír,že mu doma za skříníšustí netopýr.
Dnes má svátek Stela
Tahleta Stela,jen kdyby chtěla,na každém prstěpět by jich měla. Jenže ta Stela,nevím co dělá,na kluky prostěkašle docela. Neříkám to lehce,Stela prostě nechce. Že má ráda koně,hledá krasojezdce.
Dnes má svátek Kamil
Můj spolužák Kamil,vždy jen vodu kalil,byl to třídní krasavec. První ve třídě se holil,pak ostatní kluky školil,nač je dobrý kamenec. Proč to Kamčo, Kamile,ty šrámy jsou nemilé. Tolik jizev kolem pusy, to se holkám vážně hnusí.
Dnes má svátek Anežka
Toť úloha přetěžká. Dnes má svátek AnežkaAť se snažím sebevíc,na Anežku nevím nic. Dám jí srdce z perníkuvelké jako vrataProtože ta Anežkabyla nejspíš svatá.
Dnes má svátek Bedřich
Mám povídat o Bédovi. Jen ať on se to nedoví,to by byly kecy. Takže - Bedřich, teda Bédav hospůdce své večer sedá,před sebou dvě deci. Frankovka, či Vavřinec,(povídá ten makovec)je úplně putna.
Přítel Bedřich
Na zahrádku jako dlaňna návštěvu chodil pán- bývalo s ním veselo,domů se nám nechtělo. Vypil kávu, řekl vtip,jednomu hned bylo líp. Každý den byl tochu jiný,jednou přines´ ostružiny,jindy přišel pro jahody. Pak odešel podle vody.
Dnes má svátek Lumír
Špitla jednou kamarádka, že z ní bude matičkaa vybrala jméno Lumírpro příštího synečka (Kdyby přišla dceruška,dá jí jméno Věruška)Příští tatík namítal,že by mu své přenechal,jako jemu kdysi táta,tahle tradice, že svatá. (Milý čtenář promine, svatá v jejich rodině)"Nomen-omen", praví ona,čili "jméno-znamení". protože tím zdůrazňujesvé klasické vzdělání. Ale manžel už se zasek´- řekl že to přehání.
Alexandr bez chandry
Vzpomínala teta Máša- Alexandr, teda Saša,je to kvítko, řeknu vám. Od rána až do večera,pořád legraci si dělá,i ze sebe, když je sám. Místo zdrobněliny "Saša",říkají mu všichni "šáša",řeklo by se - šašekAle pozor, kamarádi,tahle přezdívka zavádí,musel by být Vašek.
Dnes má svátek Alexandr
Potkala jsem Alexandra,asi na něj padla chandra. Alexandře, co tě trápí,odkdy zase pláčou chlapi. Moje žena myla schody,moje žena Madlado kyblíku, do té vodykostka mýdla spadlaJak ty schody smývala,zpívala si tralalajenže náhle po těch schodechmilá Madla klouzala. Chtěl jsem pomoct, tak cit velí,taky jsem sklouz.
Dnes má svátek Dorota
Kolem našeho plota,chodívala Dorota- ráno na trh, večer zpátky, kolem naší předzahrádkyVe městečku na place,bývala s ní legrace- s papouškem na rameni,prodávala znameníZa korunu pytlík štěstí,za pět kaček osud věští- tomu z karet, tomu z dlaně,do večera nepřestane. Večer sbalí fidlátkaa když zavřou se vrátka,kdopak přečte z její dlaněproč má srdce uplakané.
Dnes má svátek Liliana
Liliana, krásná panna,vyhlížela oknem z rána,čekala, až před vrátky,zastaví princ z pohádky. Kmotřička(. ) jí poradila,by žabáka políbila- možná, že to objetí,zruší kruté prokletí. Jenže v tomhle století,pohádky jsou pro děti.
Dnes má svátek Matěj
Na svatého Matějelidské srdce okřeje,skřivan pije z koleje, a nad polem zapěje. - tolik stará pranostika. Ta se mne však nedotýká,nechci poroučet větru deštinajdu i tak své zrnko štěstíPro mne je Matěj, vlastně Mates,zapomenutý pohádkový čertco do pekla se nechtěl vracetneboť i jemu učaroval svět.
Už přichází...
Dnes na záhonku první krokusdokořán otevřel svůj květ. Týden čekal, než pro ten pokusnastanou podmínky. Vysvětlení je prosté- jen nechtěl zvadnout dřív,než přijdou první hosté,nehledal záminky Přivítal včelí návštěvu,opilou ze slunka. Pak rozešli se bez hněvua nechtěli nic zpět.
Dnes má svátek Svatopluk
Netvař se jako uražený kluk,nebudu mentorovat,o prutech vypravovatpověsti z dávných časůJen, že to jméno Svatopluk,napsané v kalendáři,probouzí úsměv v tváři,má pro mne zvláštní krásuZnám jednoho Svatopluka,takového prima kluka,říká se mu Svatíku,tomu chci dnes k svátkuvěnovat pár řádků, učíval mne matiku.
Dnes má svátek Petr
Potkala jsem večer Petra,vedl na vodítku setra. Nazdar, vy dva,kampak jdete,odpovědět nemůžete. Setr nemoh´Petr nechce. Nepovídá se to lehceKam jde setr, tam jde takytakových párů znám mraky.
Neprobouzejme nebožtíky
Přes propast času ohlížím se zpátkyOkýnkem naděje hledím kupředuNelze se vrátit žádnými vrátkyA kdyby přece, já to nesveduNeprobouzejme nebožtíkanechme kostlivce dřímat na půděJestli to prve dobré nebylopak už to nikdy dobré nebudeNeprobouzejme nebožtíkaKostlivce nechme ve skříni spátKdyž jsi už jednou dokázal zraditjak mohla bych tě ještě milovat.
Mám strach...
Mám strach, že nejsi takový, jakého jsem si vysnila- milý a dobrý, co nedovolí, abych si křídla spálila,jak motýl padlý do plamene svíčky. Moci tak ještě věřit na sudičky a na kouzelné ryby. Chci ti být otevřenou knihou, chci abys uměl ve mně číst. Chci ti být milý dobrým chlebem, který rád budeš denně jísta nikdy se ti nepřejí.
Dnes má svátek Lenka
Ono se řekne, naše Lenka,není to žádná majolenka "sedávej děvče jen v koutě"Sama si najde co má rádasnad tebe, nebo kamaráda. (žádné - jen čekej, najdou tě. )Je to dívčinka sebejistámilovat bude ji kulturistase slušnou sumou na kontě.
Dnes má svátek Oldřich
Oldřich miloval Boženu,dokud ji nepojal za ženu. V manželství láska pomineOldřich teď kouká po jinéOldřichu, Olinevšak tě trest nemineTvá žena Boženaje teď uraženaTohle ti nepromine.
Žena a stesk
Žena a stesknesou ulicí tiché klopýtáníruce vztažené do nevidomakrutou pam읎ena a stesksvou paměť nesou do tmydoba jež nevěří už na snyčpící naftalínem vzpomínekŽena a steskjsou dva a přece každý sámžalují kruté milovánímilý odchází nepoznánŽalují uliciaž zapomenou zahnout za rohprázdné dlaně jak trosečnícižena a stesk.
Valentýnská?
Dnes opět jako na povellásku si vyznávajíto tady dříve nebylo(přišlo to jak zlý sen)my jsme se milovalicelý rok, každý den. Lásku si vyznávali úsměvem, pohlazenímusínali jsme v objetíDnes koupí růže(jednou za rok)já vím, už nejsou po pěti. Čím více je jich do kyticetím lépe deklarujíjak citem přetékají srdce. sváteční večeře, dort, flaškapak se i pomilujíto byla Valentýnská láskaZítra je zase všední denco ničím nepřekvapískončil sen, není nároka proč by ne,když Valentýnzase bude až za rok.
Nekonečná píseň
Fantazie se rozletěla. Květinu vkládáš do vázy,objevíš taje mého těla,tělo jak hebké závažíněžně přitiskne se. Na modré nebe se modrý motýl vzneseChci jenom tebe,v tobě svět celičký,krajino štěstí,milovat navždycky. Máš v očích hvězdy,co tak jasně září.
Jaro ve městě
Jaro vytáhlo do uliczástupy lidív parkutráva už zkouší svá ostřípo ziměptáci pestří jakmýdlové bublinky letíke sluncibřízy raší. Každý cítí to utajené chvěníJen břízy ví co bolesti stojíkaždý zelený drobeček krásyJeště jsou šedá rozedněnía chladné večeryJeště jen nesměle ťuká jarojak dítě u dveříkdyž nedosáhne na klikuaby mu otevřeli.
Padaly hvězdy
VzpomínejU nohou nám leží městoTřpytí se v letní nociHvězda padá. Nepřála jsem si vůbec nicNebylo co si přátJako v pohádceMěsto a světla. A hvězda padla tiše dolůNepřála jsem si vůbec nicNebylo co si přátViděli jsme ji padat spolu.
Lístek z deníčku
Měsíc by se divil, kdyby chápal,proč se v mém okně svítí. Smutek kolem mne rozestřelsíť z černých nití a pláč opuštěnýchna neobydleném ostrůvku. Měsíc by plakal, kdyby viděl,jak pláču do tmy, protože nedoveduvyslovit ve dne jediné slůvko,které by svlažilo jak kapka rosyvyprahlé rty a trávu, když čeká. Měsíc by nepochopil, i kdyby mohl.
Dialog
Na počátku byla hmota. Na počátku byly očia ruce a ústaa srdce veliké a prázdnéZ nich se zrodila touhaHledat a najít, dát se a brátslova omletá časem tolikrátTenkrát byla nová. A potom bylo nalezeno. Anebo neSrdce se podalo na čisté dětské dlaniOči roztály v jiném pohledu.
Bez názvu 8
Tvé lásky nebude mi nikdy dostchci tě pít a mít svou číši plnouLáskou milovat pro věčnostjak moře stále novou vlnouPohnout i kamenemskaliskem na pobřežíA planout věčným plamenemBěžet jak řeka běžíZ horských strání i rovinouvracet se k mořskému břehuznovu se setkat se svou vidinouv tom šťastném koloběhu.
Překvapení
Vyjeli jsme z obce Ranána okrese Chrudim,zdřímla jsem si na chviličku,však se časem vzbudím. Tři hodiny trvá cesta do okresu Lounyvíce bych se nedivila,ani potkat slonyKdyž jsem oči otevřelaje to jako zránana tabuli před vesnicí napsáno zas Raná.
Pohádková
Věděla jsem to vždycky,že můj sen romantický jednou se splní. Dobrý princ z pohádkyprojde všemi vrátky, poseká trní. Pěšky či na koni, trní vždy poraní, chci spát sto let,ať ostré kamínkybolavé vzpomínky mohou přeboletVždy jsem to věděla,jen jsem zapomněla na čas dlouhý- člověk se nesmí bát,člověk se nesmí vzdát své touhy. Kdo chodí po hvězdách,překonat musí strach, však já vím,podej mi květinu,zažeň zlou vidinu polibkem medovým.
Myš Lenka
Povídal mi jeden pán,před časem,že myš Lenku dávno chováže by mi ji věnovaltuze rád. akorát. kdybych mu svou na oplátkumohla dát. Tvou myš Lenku dobře znám,řekla jsem,je růžová, sametová,jenže pane váženýnechci lhát,napořád,mou myš Lenku musel bysmilovat.
Ptám se kopretin
Chci pít z tvých očí jak ze studánekelixír životaChci svými dychtivými ústyodemknout zámek tvojich retůSnad se nám trochu hlava zamotá,až povíme si, co nepovíme světuGejzíry slov vytrysklé přímo z dušea žhavá těla napjatá jako kuše,jak struny houslí,co umíš na ně hrát. Kopretin ptám se Má - nemá mne rád.
obrázek: pan E. Sláma
Reklamní slogan
Otázky vaše věčnézodpoví jednoznačněsluníčko sedmitečné.
Věštírna
Na zvědavý dotazzda existuje láskapravdivě odpovíorvaná sedmikráska.
To bych chtěla
Chtěla bych s tebou kráčet loukouSpolu se dívat ke hvězdámZapomenout a nevzpomenoutjak je to kruté, býti sámChtěla bych s tebou kráčet lesemU studánky vzít vodu do dlaníZa ruce vést se jako dětijíst plody stromu poznáníChtěla bych s tebou kráčet žitímSbírat si příští vzpomínkyV lukách i v lese u studánkyjako blýskavé kamínkyKamínky které nezastudíPlamínky které zahřejíSlzičky štěstí, střípky nebea drobínečky nadějí.
Inzerát
Had má svoji hadiciOpičák má opiciKrab má svoji krabičkuŠroubek hledá matičku.
Bez názvu 6
Jsem bůh, který se vzývá na kolenoua jehož vůle se plníNenechávej mne prosit a čekat pokořenouS bezmeznou trpělivostí přivolávám denz černého plyšeaž okno zmodrá novým ránemBudu čekat dlouho, věkyaž se má vůle splníJsem jenom ženaNekorunuj mne trny.
Bez názvu 7
Stesk zalil oči slzamiPodzimní déšť pláčeŠkoda slov jež se stanou frází bez teplaProč opouštíme ty jež jsou nám drazíStesk zalil oči slzamiMám pocit falešného hráčeFalešnou hru jsem hrála se svým "já"Zbytečně jsem si namlouvala cokoli- že umím odejít- že srdce nebolí- že jsem i sama velkáDnes přečetla jsem ve svém smutkuže moje slova byla mělká.
Pravěk lásky
Čas se převaluje mezi stěnamijak plazma měňavkyLampa na stoleje skvrna krásnoočkaLáska. několik set milionů let ještě počkáAž narodí se první člověkaž počítat začne svůj věkaž pozná jak čas děsně letíaž bude mít ten člověk dětiaž nebude už chtít být sámoči pozvedne ke hvězdáma zeptá se své společnicekdo zažehl jí v očích svíceaž prvně řekne "Mám tě ráda tobě chci svou lásku dát. "Ale teď ještě jenom amoebaobtéká svými panožkamibezcitný nekonečný časAby jej po chvíli opět vyvrhlajako bezcenné prázdné NIC.
Bez názvu 5
Od těch dob co vímže jsem smrtelnážiji vícVíc vím co jsem promeškalavíc vím co jsem nedostalaa nestihla si vzít. Jen jedno nechcivím že nechci klid.
Neodeslaný dopis
Příteli někdejší, lásko uplynulázastav se na chvíliJá se zastavilaVěnuj mi vzpomínku,nepálí, nezebevím to, vždyť dnes jsem sivzpomněla na tebeLásko uplynulá,slzami umytá,touho probuzenáa zapomenutáLáska v slzách vykoupanás touhou šeptat vyznánísrdce podat na dlani. Bílý papír a já sama. Místo všeho jenom přáník svátku tvého jménachvilka vzpomínánía osamělá žena.
Nemusíš mi psát
Jdi po silnici za město(tam co jsme byli naposledy spolu)a pošli mi vzkaz po večerním vánkuJá si jej přečtusnad i vícekrátnež zavřu oči k spánkuJen někdyaž mraky poplují moc nízkobudu mít trochu strachaby mi nesmazaly řádkynapsané ve hvězdách.
Stromy na podzim
Stromy na podzim jsou jako staří lidé. Studený vítr ve vlasech podzimní déšť jak slzy smáčí tváře podzimní smutek v očích Nic nepřichází a všechno míjí. Bezmocné chvění sukovité paže.
Tobě
Tuláku romantických dálekpasáčku modrých dětských snůs čelem zbrázděným boláky krutých dnůbitvami nekonečných váleksnů a skutečnostijednou snad zvítězíš, ty čekateli štěstí.
Bez názvu 4
S oblohou pláčuaž mé slzy zaplní údolíRacek chechtavý směje se mému žaluNad olověnou hladinoupod olověnou oblohoukde je člověk najednoutak nevýslovně sám.
Úzkostné stavy
Úzkostné stavy. Ale proč. Že zastaví se kolotoč,že už nic nebude. Skončí trápení, skončí legrace.
Život je boj
Ze všech stran slýcháš:"Život je boj. "Jen nikdo neřekne,že nejtěžší bitvymusíš svádětsám se sebou.
O Popelce
Nechci ten příběh znovu vyprávětvšichni jej znají co stojí světem světJen chtěla bych se zamysletačkoli myslení zhusta bolíjakou as v lidském životěnáhoda může sehrát roli. Co by se stalo kdyby KDYBYv průběhu děje vznikly chybyzkusme to spolu domysletKdyby pantáta cestou ze vsiv hospodě pozdržel se kdesia oříšky by veverka odnesla do své skrýše. Teď marně čeká Popelkajen mocný osud ví, žebez zlatého střevíčku princ nepozná ji aniA nestane se princeznounesplní se jí přání. co osud dá té dobré duši.
Lži v běhu času (1)
Řekla jsem, už to nebolíže láska zemřela. Řekla jsem - nebolía to jsem neměla, krůpěj co skanula z mých očí,tak ta mne zradila. Na řasách kapka rosy,říkej si cokoli. Jsem děvčátko jež prosía lže, že nebolí, když láska umíráSlaný déšť na řasách,na tvářích zastudí.
Lži v běhu času (2)
Řekla jsem, už to nebolí, že láska zemřela, však mohla jsem říct cokoli. Tohle jsem nechtěla. Loď s bílou zádí pluje k obzoru,jak na pouťovém obrázku,do slunce mizí. Jen brázda za ní se ztrácí pomalu.
Lži v běhu času (3)
Řekla jsem, už to nebolí, že láska zemřela. Řekla jsem - nebolí, a to jsem neměla. Bolí to, jako staré rány při změně počasí. Ve stáří oči, bohužel, nepláčí do krásy.
Kočičí variace
Hle kámen vržený z břehuv bezcílném spěchu ještě povyskočípak se hladina uklidní a kámen zmizel z očíKdo vidí do tvých hlubin řekopřipodobní je kolotoči. Hle kámen jak si hledá místomezi jinými se točípotácí bezmocněnevládne svými mečiJeden navíc, jeden zbytečnýbyl vůbec někdy něčí. Statisíce letanebo jenom lidský věkproti své vůli unášen proudem nakonec je z něj oblázekKdo vidí ten bezmocný zápasv němž se lámou mečeKdyž na povrchu usměvavěta věčná voda teče.
Jak to je?
Ne, vlastně jsme si nikdy nelhalijen jsme si neříkali celou pravdua teď je mezi námi krutá zeďjedna zatajená otázkajedna nevyřčená odpověďPodaná ruka z každé stranyté imaginární hranicena chvíli odstraní souženíProč přináší vždy novou nejistoturuka podaná k loučení.
To jsem já
Je ve mně smutek spadaného listíJe ve mně spěch vlaštovčích křídelJe ve mně touha pít ze všech zřídela zatím přibývají vrásky na čeleJe ve mně smutek snící řekyJe ve mně píseň večerního vánkuJe ve mně touha nepoddat se spánkua zatím svět mnou klidně otáčíJe ve mně touha, smutek, tíseňJsou ve mně tisíceré chybyJe ve mně tisícletá píseňa omluva a důkaza věčné, lidské kdyby.
Týden na horách
Měsíc mi pozlatil záclonuPrvní večerMusíš se dívat, řeklA odnesl svůj úsměv o okno dálViděl jsem sníhA hory a stromyA ještě řeku v údolíMěsíc odešelsnad ho nebolímůj prozaický pohledŘeka si zpívá věčnou píseň krásykorunám stromů vítr češe vlasy a šeptá. Snad si říká verše. Kapka vody vypadlá z koloběhuve vločkách vyzpívala něhui drsnou krásu věčných horMěsíc mi pozlatil záclonu - naposledyViděl jsem, říkámA co má být, Vždyť já jsem člověk - vládceMěsíc se pousmál a řekl krátce:TAK TO ZKUS UDĚLAT.
Smutná vzpomínka
Jsem váza bez vodyv níž kytka uvadla. Jsem jenom smutný střepslepého zrcadlaVčela jež marněhledá krůpěj meduSlovy svůj zármutekvyjádřit nedoveduNavlékám černé korálkyvšechny mé probdělé nociV duši bolavé narůstá pocit,že lepší už to nikdy nebudeZastav, prokletý osudeZ probdělých nocí mé slzynavlékám jako perličkyZa oknem mlha, bludičkyPtám se bledého jitraco mi přinese zítra.
Podej mi ruku
Podej mi ruku, hleď - narostla nám křídlamůžeme létat, nemusíme jítláska dnes otevřela zřídla jen pro nás dva a můžeme z nich pít. Budem pít ze všech zřídel lásky,můžeme, nic nám nebrání,trhat se stromu poznání přesladké plodya potom z lesní studánkykrůpěj živé vody podáš mi na dlani. Snad kopretinu utrhneš,pošlapeš trochu mech. Z úst lesní víly vydere se vzdech a hvězdy padnou do očí a potom, kdo to dopoví,až svět se zatočí.
Čekání
Zas nekonečné čekánízas jenom vůně heřmánku. Hodiny tepou do spánku jak koňská kopytaa číše není dopita. Čekám už dlouhoa musím čekat dálJe kruté tohle čekáníjako čekání na popravu,kruté jak číše bolehlavu. Piji z té osudové číšepokorně, důvěřivě, tiše.
Semper idem
Chtěla bych křičet, křičet, řvátpřekřičet bezejmennou dálkua až by tě našel můj bázlivý hlasztišený do mazlivého šepotuchtěla bych prosit o dvě slovaChtěla bych, abys přišela řekl znova, jak jsi říkávalSEMPER IDEM - stále týžKaždý den bych znovu chtěla vědětže se neměníš.
Už zase stesk
Z polštáře dávno vyvála vůně tvých vlasůVyvála. Já jsem ji vydýchala v těch osamělých nocíchSlabá útěchaA teď už vůbec žádnáCítím se jako váza tak beznadějně prázdná-co s ní, když kytka uvadlaCítím se jako osleplý střípekkdysi stříbrného zrcadla Převlékám polštář do bílého damaškuVoní jen větrem a trochu mydlinkamiNení jej škoda pro jedinou hlavu.
Bez názvu 3
Zbytečně jsem si namlouvalav probdělých nocích osaměláv té první ještě snadv tisící již nikoli směláZbytečně jsem si namlouvala cokoliŽe srdce nebolí,že touha netížíže život může být jak prázdné nádraží. Tisící nocí se touha umocňujetisíckrátVánek se mění ve vichřiciOpět se sklonit před krutou panovnicídychtivě přijmout její darybezbranná a čistá jako před letyV té touze umocněné tisíckrátpokorně přijmout i její prokletíJen poznat konečně poprvé a po stésložitou podstatui kouzlo prostéjediné věty - mám tě rád.
Odpověď znám
Jak řeka běžet přes kamenyJak vánek dýchat na plamenyJak ozvěna ti vracet slovaa ptát se, ptát se stále znova:Čím to, že právě tvoje dlaňrozechvěla mé ztichlé strunyČím to, že právě tvoje rukarozezvučela všechny zvonyČím to že chvilkou, okamžikemzměnil se světNení to otázkaznám již odpověď.
touha
Má touha podobá se vánkuA v tichém spánku stoupá ke hvězdámMá touha podobá se deštiJak tiché štěstí dá vláhu květinámMá touha podobá se květiněa poupěti, jež rozvine své prstíčky ti v ústretyMá touha, to jsou tvoje slovakterá chci slyšet stále znova a láskyplné objetí.
Pohádka
Jsi má pohádka před spanímJsi moje tiché vyznáníMé jitro s kapkou rosyJsem děvčátko, jež prosíPodej mi ruku, říkej pohádkuJak čas poplyne pozpátkuJak zmizí z vlasů šedé nitěpavouček upřede své sítě v keři zlatého deštěJsem dítě, říkej, říkej ještějak Honza skolil hroznou saň a na mou ruku polož dlaňjak zmizí z našich tváří vráskya plná náruč naší láskyvystele nám ložezapomeneme kruté hoře minulých strázní samoty- budeme jenom já a ty.
Vyznání
Ty víš čím chci být pro tebeNyní a napořádMyšlenkou která nezebe a myslíš si ji rádJsi má pohádka před spanímSen který se mi nezdáNepřeji si už vůbec nicbyť právě padá hvězda.
Jsem čas...
Jsem čas, jenž věčně přichází,čas, který věčně míjí,čas, jenž svým nekonečnemdotýká se smrtia tvoří chvíli každého zrozeníJsem čas,jenž ukládá zapomenuté,přináší vůni dávného zapomnění,trávy jež usychala před létyaž k branám zaprášených cest. Jsem čas jenž se vrací jako kometyvracející se z hvězdných cest. Jsem čas jenž přicházívěčně jiný,ukládá otisky minulých světů do mnoholeté hlíny,dá rozkvést pomněnkám,postaví hroby. Čas který míjí sám poznamenánznamením každé doby.
Proč musíš odcházet
Ještě mne pálí objetí tvých dlaníještě mám pocit přelévání věčnostijež tepe do spánkůloučení voní vůní heřmánkua posvátného kouřeTklivé loučenípředznamenává bouře příštích setkání.
Čekanka
Osaměle mlčí
na křižovatce cest
za dlouhých večerů
v chladivém třpytu hvězd
Kdybys mne potkal
Až tě jednou potkámjako náhodou(schválně jsem čekávala za rohem)co přečtu v moři tvého pohledu. Asi jsem malájen ptát se doveduA čekat jak dítě u dveříkdyž nedosáhne na klikuČekat. Žena stále čekáprotože věříJen někdy se lekázamčených dveříNaslouchá krokůmkdyž večer utich vánekkdyž s temnou nocínepřichází spánekAsi jsem malá chci se ptátkdybys mne potkaljako náhodouŘekni mi,potkal bys mne rád.
bez názvu 1
Svým prstem kreslím do tmy nekonečno,tajemný kruh a hustou mříž. Ať kruh a mříž, ba i tma mne chrání. Bezzvučně do tmy volám tvoje jméno. V ohluchlém tichu, proč mne neslyšíš.
Bez názvu 2
Zůstala mi vzpomínkana to co byloZůstala mi nadějena to co budeAle proč pro teďmi nezůstalo nic. A co s tím co zbylokdyž vím, že co budeuž nikdy nebude co bylo.
jak to bude?
Povídá podšálek do ucha šálku-nejspíš ti bratříčkuvyhlásím válku. Necintej, chci tu mít čisto a sucho,nebo ti bráchourazím ucho.
jeden-dva?
Když se na zem snáší večer,sám by člověk nejspíš brečelMěsíc smutně civí zhůry,kolem lampy chrastí můry. Však když jsou dva, to je jiná,zacinkají sklenky vína,oči, jako svíce planou,těžko pak říct na shledanou.
Prší
Prší. To padá štěstí na lásku. Chtěla bych jít v tom dešti s teboudo dalekého nekonečna. Snad bychom došli, vždyť láska je věčnáa v dešti ještě vyrostla by.
Když odchází
Čelo na skleOči až na chodníku kudy musí jítA slzyslzy v tom panoptikutekou po okenním rámuJen chvění ramen rušínarežírovaný klid.
Co nám zůstává
Už podzim přicházímůj strome kudrnáčkuhladím tvou usměvavou tvář. Stáváš se nádražím vlaštovčích poutíkolébkou stesku loučeníZítra zas budeš jenom krutý lhářse slůvky nadějeA kdo lže - zkamení.
Dík
Bezesná nocprázdná náručzbytečná touhaa nekonečné dlouhá chvíle čekáníNa zázrak. Přece se ještě dějí zázrakyNad mraky svítí tisíc hvězda z moře cest, jež vedou bůhví kammůj poutník nalezl tu pravouDíky můj milý, víc nedoveduač bych i chtěla přinést krůpěj rosyanebo medu vyprahlým rtůma dlani jež prosí laskající.
Tobě, kdo to čteš
Do nového rokumnoho šťastných kroků,život jak dlouhou pohádku,čas, který plyne pozpátku, až k obzoru duhu štěstí,touhu, která neopouští, co víc ti přát. Neztratit naději,ruce jež zahřejí,jako poprvé poznat i po stésílu tajemnou i kouzlo prosté,tisíc otázek, jedna odpověď,to slovo, kterým zkrásní svět,zní - milovatDuhu štěstí až k obzorua cestu přímou na horu,kde láska pramení. Na cestě žádné kamení, žádné oblázkyA srdce jestli churavé,jen od lásky.