24.1.18

24. 1. 18
Třikrát odbily hodiny
Odlétající hejno ptáků
Vyplašený čas

2.10.12

Jak těžko se žije,když duší nepotěšíš tělo a tělem duši. Jen na chvilku se zastavit a popadnout zas dech a rovnováhu.

23.11.

23. 11. 11
Odpuštění není žádný velkolepý obřad,odpustit rodičům,že se nechovali jak jsem si představoval,prásknutí dveřmi za smrtelným hříchem. Odpuštění je nekonečná práce zvířete u žentouru,i přes ty klapky na očích vidíš ty stovky drobných neodpustitelných věcí,a přece je mineš a když má dobrou náladu,máš z nich i radost a v okamžicích osvícení jsi vděčný za to,že je na světě ten,který se jich dopustil.

13.4.11

13. 4.
. a když z vaku svého života vytáhnu všechna vyčítání,všechna má dáti a nedostal,zbude jen že mohu s tebou usínat a vedle tebe se probouzet,že tě mohu políbit a podívat se ti do očí,že tě mohu tajně pozorovat,jak se v koupelně šlechtíš,že mohu naslouchat tvému hlasu a být součástí tvého příběhu a miska vah se rázem převáží .

3.9.10

2.9.08

2. 9. 08
Neřekl mi budeš lovit lidi,a přece lovím,oční kontakt,kývnutí hlavou,pozdrav,schovávám je do vezírku svého vědomí,vstupuji do té sítě a sám jsem jejím uzlíkem,ve mně se sbíhají lidé,kteří se asi nikdy nepotkali,jsou tiše a skrytě spojeni,mezi dvěma lidmi na světě leží průměrně patnáct kroků a mě těší,že jsem jedním z nich.

11.6.08

Bažím dnes po Tvých dotycích ,mé tělo se svítáním otevřelo nedočkavou ranou,nebolí,nesvědí jen je neklidná a ani mně nedopřeje klidu,krátí mi myšlenky i dech,Štedrý den před Letním slunovratem,zároveň ale toužím dotýkat se Tě,nekonečně,milostně,všechno už čeká na ten zázrak až hmota a myšlenka vytvoří kroužící stejnorodou směs.

12.3.08

12. 3. 08
Prší a lidé žehrají,ale pravěké moře ve mně se raduje,cítím uvnitř jeho přívětivé vlny,jak vlhce olizují dlouhé pláže mé duše,zacelují ztroskotání včerejšků a ten příjemný pocit někde dole v břiše se rozlévá po celé hladině,i ta nejmenší rybička,i ta nejmenší buňka cítí ten blahodárný déšť,jehož kapky se na kůži rozlijí do drobných ruček hladících celé tělo doteky po kterých tolik toužím.

28.2.08

28. 2. 08
Je teplo a neděle druhého postního týdne,Kristus ještě chodí a učí o lásce věda o svém nadcházejícím konci,dvaatřicetinky víry proložené stále delšími pomlkami beznaděje,i on by se chtěl potají dotknout roucha,i já bych se chtěl potají dotknout roucha a získat si jistotu a krajina u mých nohou tak svátečně mlčí.

4.12.

4. 12. 07
Pomalu,pomaličku miloval bych Tě dnes ráno,jako mraky,jež zamyšleně plují po obloze,jako toto zimní svítání,které přibývá jen zvolna,za každým dotekem čekal bych trpělivě až se odrazí od Tvé duše a zachvěje jemně kůží,vlny Tvého dechu houpal jako spící nemluvňata,jen aby nepřetekly překotně přes Tvůj břeh,cítil Tvou Portu,jak se pomalu otevírá,těžká její křídla do jiného světa na kterých vznesem se spolu a zmizíme z toho Místa. Pomalu,pomaličku miloval bych Tě dnes ráno.

18.5.07

Krásné ráno se probudilo dnes s loknami par a boky oblých vrchů po celém obzoru,vlhký chlad,který po jednom nervy přivede k dokonalé erekci,zahlcen zeleněmi člověk se zatoulá do minulých životů,kožený vak plný pravěkého moře a cestou zpátky si projde všechny omyly ze kterých je stvořen.

23.3..07

23. 3. 07
Dnes ráno za sebou jsem letos poprvé slyšel datla,krátká dávka jakoby ozvěna všech let mezi mými lopatkami,jež prožil jsem ne vždycky ohnivě a rovně,jakoby mě zase doháněly všechny mé otevřené konce,neodevzdaná daňová přiznání a nevyřčené modlitby,jakoby v době postní měl být čas na usebrání věcí.

dnes ráno 2

1. 2. 07
Když ráno odcházím a ty mě líbáš,je to má slavnost eucharistie,uchopím tvé tělo jako zlatý pohár a pozvedna svou duši k nebi cítím ta léta,ty chvíle plné slunce,ty chvíle temnoty a uzavření,více než sedm ran a více uzdravení,své děti vymodlené na životě,cítím všechny lidi,které potkávám a které nepotkávám,všechny ty tvory jakkoli nepatrné. Eucharisto.

dnes ráno

19. 1. 07
Přál bych si býti dotýkán,tvýma rukama,tvýma nohama býti dotýkán,všemi nástroji tvého těla býti dotýkán,ohranič báječným akordem svých dotyků moji přítomnost,podvolím se jim bez milosti,podvolím se jejich proudu a nakonec sám unesen začnu se dotýkati,ne s vášní,s peřejí v úzkém kaňonu zapomnění,ale s oddaností,tou rozlehlou věčně zelenou pastvinou pastvinou lásky,s jemnou něhou,jež nás v kruhu proplete,aby nám bylo ještě dlouho jíti tímto požehnaným životem.
22.