Písmák Tvé světy
Nádherné dálky bouřících mořísolí stažené tváře mžourající do sluncekřik racků na bílých útesechlodě brázdící modré nekonečnolodě tančící po mokrém parketu od obzoru po obzorlodě štíhlé rychléco já vím jaké. Bitevní pole rozrytá koňskými kopyty rytířůhrdinské činy jako stvořené pro písně bardůrozkazy řinčící v uších bojovníkůrozkazy splývající s výkřiky chladného železarozkazy píšící se do dějinco já můžu vědět o nich. Vesmírné výpravy letící do černadaleko toho co spojuje se světemhlubiny nezměrné které tě pohltívzdaluješ se od Země abys nalezl zázrakyco já smím z nich objevit. Chce se mi štípnout tě do tvářeoči máš zavřené a přesto v nich vidím dálkumiliony světelných let cestuješ potajípoznávat dobývat zažívat uvidětco z toho dovolíš mi spatřit.
Nádoba radosti
Růžový sad a ovocné stromy kvetou kolem mě
ve mně
Nade mnou blankytná obloha bez jediného mráčku
Zhluboka nasávám jarní vůni toho snu
V aleji
Paprsky na cestě přeskočila
Dýchala zhluboka slunce a jaro
Do rytmu šumění bílých lip tančila
Sukénku ke kolenům zmáčenou
Sedm nocí
Sedm nocí sedím
cizí ve svém domě
zkřehlá vprostřed léta
Němý svědek ticha
Sedmikráska
Sedím na mostě
Nohy nad propastí se ledabyle klátí
Je něco málo po půlnoci
Noc plná hvězd, jako stvořená pro bláznivé lásky
Poslouchej!
Poslouchej slova,
ne ta, jež ze rtů mých vyletí
jak hejna vlaštovek táhnoucích na jih.
Zaposlouchej se do mých očí,