Písmák Umělohmotné berušky
Nebe mohlo být jakékoliv a nebylo to důležité. A lidské obličeje se mohli tvářit jakkoliv a nikoho to nezajímalo. Dětská radost, ať byla jakkoliv upřímná, nikdo ji nechápal a většina odsuzovala. Chodili těšně kolem sebe, ale jejich duše byly jako dva kameny na pokraji skály.
Strom
Byl tam pokoj. A byla tam dívka. Lesklé kapky vody stékaly po okně, šumění stromů dokreslovalo děsivou atmosféru toho dne. Vítr je ohýbal a kořeny bědovaly pod tou námahou.
Noty
Ruce rozložím nad linkovaným papírem. Pět vodorovnejch linek blízko sebe. Chvílí prázdnej kout a pak zase. Pět vodorovnejch linek blízko sebe.
Vampyyri
Ve vzduchu byl cítit nedávný déšť. Stěny domů v ulici byli oprýskané, silnice rozbitá a nebe nad hlavou černé. Ticho tlačilo do uší, takže se Ti zdálo, že slyšíš, jak se domy rozpadají, jak se silnice bortí, jak mraky plují nad tvou hlavou. Do konečků Tvých prstů dorážel lehoučký větřík.
Ranní paprsky
Ráno se probudíš a máš v očích slzy. Hlavu schováš do polštáře a nechceš nic znát. Nic, hlavně ne pravdu. Závěsy necháš zatažené, okno zabedněné, světlo zhasnuté.